Pražské Jezulátko má nové roucho. Díky úsilí thajských vědců i přispění liberecké univerzity

Prvotní impuls k vzniku nového obleku pro Pražské Jezulátko vzešel od Piyanut Jingjit, odborné asistentky Ústavu textilního inženýrství Fakulty strojní Ramajamangala University of Technology Thanyaburi (RMUTT). Když před osmi lety navštívila chrám Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně v Praze, rozhodla se věnovat Pražskému Jezulátku roucho. Myšlenka v ní zrála mnoho let. Projekt se dal do pohybu, když vědkyně s nápadem seznámila thajského velvyslance v ČR a rektora své domovské univerzity. „Byl to jeden z nejnáročnějších projektů mé kariéry. Při uskutečňování této vize hrálo klíčovou roli mnoho lidí a zapotřebí byla úzká spolupráce. Vše dokončit sama bych rozhodně nedokázala. Vzorování textilie z přírodního hedvábí a ušití roucha trvalo šest měsíců,“ vrací se k realizaci svého nápadu Piyanut Jingjit.

Od nápadu až po realizaci spolupracoval koordinační tým RMUTT složený ze zástupců tří fakult s Thajským velvyslanectvím v Praze i Velvyslanectvím České republiky v Bangkoku. Zapotřebí byla také komunikace s kostelem Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského, aby projekt odpovídal kulturnímu významu i liturgickým potřebám.

Na výrobě rouch se podílelo několik fakult

Jen na RMUTT se na přípravě a ušití oblečku pro Pražské Jezulátko a šesti kněžských rouch podílely tři fakulty. „Naše Fakulta inženýrství byla hlavním koordinátorem projektu a poskytla technické znalosti na poli textilních materiálů, tkalcovské techniky a inovativních inženýrských postupů v procesu návrhu a výroby. Fakulta výtvarných a užitých umění se zaměřila na umělecké aspekty roucha. Mimo jiné přispěla vytvořením složitých vzorů, které odrážejí thajské i české kulturní symboly, včetně lipových listů a květů zlatého deště, a také návrhem obalů pro roucho. Fakulta technologie v domácnosti poskytla poradenskou podporu při výrobě vzorů pro roucho Jezulátka,“ doplnila Piyanut Jingjit.

Důležitou roli v procesu přípravy rouch sehrála také Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci. Byla nepostradatelným konzultantem při tvorbě roucha Jezulátka a úzce spolupracovala s kostelem Panny Marie Vítězné. „Kostel nám poskytl potřebný střih na Jezulátko. Tedy správné rozměry a také základní informaci, jak by měl obleček vypadat. A vyžádali jsme si i rozměry ornátů. V procesu výroby jsme měli na starosti to, aby obleček a roucha splňovaly náležitosti pro církevní liturgické obřady. Radili jsme například i s podobou českého národního symbolu a s jeho zakomponováním do rouch,“ řekla proděkanka Fakulty textilní TUL Jana Drašarová.

„Naše partnerství zajistilo, že složité návrhy roucha byly v souladu s liturgickými požadavky a uměleckou vizí kostela, což podpořilo harmonické spojení tradice a inovace,“ ocenila Piyanut Jingjit.

Thajská strana už obleček Jezulátka pražskému kostelu věnovala. Roucho nyní vlastní také třeba české velvyslanectví v Bangkoku nebo rektor TUL. 

Roucho vznikalo na digitálním žakárovém tkalcovském stavu a vyznačuje se texturním kontrastem – směsí jemného hedvábí a reflexních kovových nití. Vzájemné spojení přináší dynamickou souhru textur. „Jedná se o jakousi syntézu starého a nového. Projekt ukazuje, jak lze tradiční prvky designu oživit pomocí moderní technologie,“ dodala Piyanut Jingjit. Skutečnost, že se na tvorbě roucha podíleli čeští a thajští vědci, podle ní symbolizuje partnerství mezi oběma národy.

Symboly nese i samotné roucho. "Lipové listy představují v české tradiční symbolice mír, harmonii a dlouhověkost, sílu a ochranu. Naproti tomu květ zlatého deště je národním symbolem Thajska a znamená prosperitu, radost a odolnost," vysvětluje za Technickou univerzitu v Liberci Adam Pluhař z oddělení komunikace a marketingu. Jak říká Piyanut Jingjit, kombinace těchto motivů odráží jednotu a kulturní respekt, které se za 50 let přátelství mezi oběma národy upevnily. „Roucho se od ostatních odlišuje použitím inovativní technologie a jedinečného designu, přičemž jsou zachovány tradiční vzory. Díky tomuto spojení modernosti a tradice je skutečně výjimečné,“ dodala. 

Kostel ukáže roucho v novém roce

„Tento obleček plánujeme použít v příštím roce. O termínu budeme obě školy a také zástupce ambasády informovat. Vzhledem ke složité manipulaci se soškou je vždy roucho oblečené na dobu několika týdnů, takže jistě bude prostor si tyto nejnovější šaty prohlédnout,“ uvedl rektor klášterního kostela Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského na Malé Straně v Praze Pavel Pola .

Klášter v depozitu opatruje zhruba 300 kusů oblečení pro sošku Jezulátka a podle Pavla Poly se částečně jedná o evidované muzejní exponáty. Některá roucha není možné použít, neboť je materiál opotřebovaný nebo nevyhovuje střih. Kostel pravidelně používá okolo třiceti rouch, která nejvíce vyhovují materiálem a střihem. „Jezulátko je převlékáno zhruba desetkrát až dvanáctkrát ročně podle liturgického období, to znamená, že se používají různé barvy na období Velikonoc, Vánoc, Adventu, postní doby nebo na významné svátky. Obecně to vychází zhruba jednou za měsíc,“ uzavřel rektor klášterního kostela Pavel Pola.