Jiřina Rozsypalová podniká v Praze a daří se jí. Nemá žádnou marketingovou firmu nebo trendy bistro, má zahradu, na které pěstuje jiřiny. Ano, v Praze, kousek od městského okruhu, nedaleko nákupního centra, v údolí Rokytky se stará o tisíce květin, které putují do květinářství, svatebních kytic nebo přímo lidem do váz.
Jiřina vystudovala zahradnickou školu a když byla po letech práce v zahradnických školkách na mateřské, začala si pro sebe jen tak pěstovat jiřiny. Nejdřív to bylo pár desítek hlíz a dnes jich má na zahradě asi tisíc.
„Nemá to žádnou souvislost s mým jménem, že bych si řekla, že se tak jmenuju, tak je budu pěstovat. Vždycky jsem je měla ráda, mamka je odjakživa pěstovala. Je pravda, že jiřiny neboli podzimní dahlie poslední roky dost získaly na prestiži a oblíbenosti. Že třeba někdo řekne, jo, to já nechci, to jsou takový kytky, co má babička na zahradě. Ale jsou prodejny, které jsou z toho nadšené. Je to jiný květ než celou sezonu. Gerbery, růže, karafiáty, to máme celý rok,“ vypráví Jiřina.
Pozemek u Rokytky zdědila právě po mamince. Vyrostla tu, dědeček na něm měl ovocný sad. Ve velkém se jiřinám věnuje čtvrtým rokem, musela jim ale udělat trochu reklamu. Jak sama řekla, nebyly úplně populární.
„Dobrá věc je to, že se jedná o české květy, lokální květy, spousta lidí už přemýšlí i o uhlíkové stopě. Proč si kupovat kytky, které letí přes půl světa, když máte čerstvé tady. Já to uříznu a oni to ten den prodají. Dostanete kytku, která ještě ráno rostla na záhoně."
Zajímá mě, jak moc velký je to rozdíl. „Trvanlivost a kvalita jsou o něčem jiném, než když ta květina přiletí na holandskou burzu, tam to vydraží, dají to do kamionu, jede to do českého skladu, tam se to přeskladní. A než to prodavačky vybalí, tak vám ty květy přijdou oválené, protože jiřky jsou choulostivé. A pak vám řeknou, jo jiřiny, ty já nechci, ty vydrží dva dny, a co neprodám, to vyhodím." Podle Jiřiny její květiny vydrží při výměně vody jednou za dva dny a seřezáváním stonku deset dní.
Pátek, 30. září 2022, 07:00
Devětadvacetiletý Martin Černík, kterému nikdo neřekne jinak než Maty, přichází na náš sraz v budově Střední odborné školy Jarov asi hodinu před tréninkem. Jako každé úterý se i dnes sejdou nadšenci, kteří reprezentují Prahu ve sportu, který většina...
Chodíme po zahradě kolem lánů jiřin, Jiřina mi chce občas nějakou ukázat, zaběhne mezi rostlinky a úplně zmizí. Každá ze stovky odrůd, které tu má, roste jinak. Některé jsou vysoké jako člověk, další mají zase stonky hodné mladého stromku. K tomu je také důležité, aby květina rostla nahoru. Desítky barev, od každé několik odstínů. To ale může být ve výsledku docela komplikace.
„Furt se tápe v růžových barvách. Všichni chtějí pudrovou a světle růžovou, a takových moc není. V katalogu ji vidíte a pak vykvete a je úplně jiná."
Jednoduchý není ani výběr už existujících barev.
„Lítám, fotím, posílám, ale na té fotce to vypadá úplně jinak, než ve skutečnosti. Takže když je to někdo, kdo na tom fakt bazíruje, tak říkám, přijeď a řekni mi, které. Mám tu čtyři bordó a každá je jiná. To tu řešíme pořád. Pak už to znají a řeknou si přímo název."
K tomu je také důležité, aby květina rostla nahoru. Jak říká Jiřina, květ jako lízátko do kulaté kytice nedáte.
Sama vyloženě oblíbenou jiřinu nemá, když se zeptám na tu, kterou zrovna nemusí, ukáže na květinu s velkou bílou hlavou. „To je velmi oblíbená Cafe au lait, která je strašně žádaná na svatby. Je to spíš pro barvu než pro velikost květu. Kombinuju ji s bordó, s oranžovou, ale nemám ji ráda. Podívejte se kolik teď mají poupat. A v srpnu tady můžu klečet a modlit se, aby byl jeden květ."
Čtvrtek, 30. června 2022, 08:55
Barbora Nemravová se narodila, vyrostla a žije v Praze, a v životě byla jen na týdenním čundru. Pak se ale rozhodla, že chce vidět ty nejvyšší hory světa. A když narychlo nesehnala nikoho, kdo byl jel do Nepálu s ní, koupila si letenky a vyrazila...
Říkám si, jaká je to idylka. Velká zahrada takhle pěkně v hlavním městě, spousta krásných květin, které vlastně rostou samy, stačí vysázet. Jiřina mě rychle vyvádí z omylu.
„Sázíme je někdy koncem dubna. Než narostou tak je jedno, dvě hnojení. Než zakryjí půdu, tak je potřeba je odplevelit, na cestičky mezi ně dáváme slámu. Když začnou kvést, tak se květy vyštipují, aby tam vždy byl jen jeden a dělal dlouhou stonku. Tak mezitím chodím a vyštipuju."
Tisíc hlíz, ze kterých ještě vyroste několik stonků! To je dost štípání „Pak zmrznou a hlízy pak musíme vyrýt, vyklepat, osušit a uschovat někde ve sklepě, kde nemrzne. Každá hlíza dostane jmenovku, jde do bedny a ta taky dostane jmenovku. Některé sice poznám i podle tvaru hlízy, ale kdybych je smíchala, tak je to v háji. To by bylo šílené."
Dobře, zahradnice z povolání ze mě asi nebude.
Pátek, 16. července 2021, 09:00
Metoděj Constantine je mistr České republiky ve slam poetry, vítěz rapového pětiboje End of The Weak, herec, básník, moderátor, promotér, copywriter, velký žižkovský patriot a taky výrazná postava české rapové scény, i když na první pohled není tak...
Své RoKytky od Rokytky dodává do květinových prodejen, občas i velkoobchodů, přijíždějí ze svatebních agentur a přicházejí i místní, když chtějí uvázat kytku. Květiny nabízela i v samoobsluze před plotem, vystavené na špalcích, u toho schránku na peníze.
„Dělala jsem to, ale letos jsem to zavrhla. Z jara jsem tam měla jen velikonoční produkty. Za covidu jsem to provozovala a bylo to fajn. Když to zavřeli poprvé, tak bylo vidět, že lidé jsou vděční, že někde mohou koupit kytku a nemusí s nikým setkat. To bylo na jaře, já tu měla nasázeno asi 1500 tulipánů a všechno zavřeli. Takže díky covidu jsem je v té sámošce všechny prodala.“
„Jak se to zažilo, okoukalo, tak se to začalo ztrácet, ukradli nám celou plechovku s penězi. Člověka to mrzí, protože na západě je to normální. Tam máte na poli nůž a kasičku a nařežte si gladioly jaké chcete.
Zájem ale pořád velký je. „Je pravda, že je to jiné, než ty dva roky zpátky, když byl covid. Loni se obecně prodávalo kytek v létě víc. Letos lidi vyjeli na dovolenou a je to znát. Ale když to vezmu od půlky srpna, září, tak si myslím, že se to dohnalo."
Foto Eva Hradilová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
