Z nudy založil vybíjenou v Praze. Rány míčem nebolí, nejčastěji se lámou prsty, říká Maty

„Chvíli jsem zkoušel hrát fotbal, tancovat se mi nechtělo, a tak jsem jen proplouval životem, chlastal a nic moc nedělal“

Maty vyrůstal na jižní Moravě. „Vybíjená mě vlastně bavila už na základce. Fakt jsem v ní vynikal, ale celá naše rodina byla fotbalová, takže jsem jako malý hrával fotbal. Ten mě moc nepohltil. V patnácti letech jsem si k fotbalu přidal ještě street dance a ten mě fakt začal bavit. Tancování jsem žral hodně, byli jsme skvělá parta,“ vzpomíná.

Martin opustil Mikulovice v devatenácti letech. Když přišlo stěhování do Prahy, šel sport stranou. „Do Prahy jsem šel hned po maturitě. Nikoho jsem tady neznal a byl jsem tu vlastně úplně sám. Chtěl jsem studovat na vysoké škole, ale protože na to moje rodina neměla prostředky, musel jsem do práce. To bylo trochu složitější,“ říká Maty a popisuje svoje toulání po pracovních místech v supermarketech, restauracích a skladech.

„Do toho jsem skončil s tancováním, protože tady v Praze už jsem neměl tu svoji super partu. Takže jsem kromě nové vysněné práce hledal i nějaký ten sport, který bych zase dělal,“ vzpomíná Maty na začátky v novém městě. „Chvíli jsem zkoušel hrát fotbal, tancovat se mi nechtělo, a tak jsem jen proplouval životem, chlastal a nic moc nedělal.“

„Dopadlo to tak, že na první trénink jsme přišli čtyři“

Zhruba v tomto období narazil Maty na svého současného partnera Rada a možná i setkání s ním v něm probudilo myšlenku s nějakým sportem znovu začít. „Jeden večer jsem si řekl, že je už fakt strašný, jak nic nedělám a že prostě něco dělat potřebuju. Vzpomněl jsem si na to, že mě na základce vlastně bavila vybíjená, tak jsem hledal, jestli se někde v Praze hraje, ale jediné, co jsem našel, byla stránka českého dodgeballu, tak jsem jim napsal, jestli v Praze není nějaký klub. Odepsali mi, že to sice ne, ale můžu ho tu založit. Tak jsem si řekl, to určitě a tím to na chvíli skončilo.“

Postupem času začala být Matyho touha po vybíjené tak silná, že se asi o rok později, o prázdninách 2017 opravdu rozhodl založit v Praze klub. „Nedalo mi to. Řekl jsem si, že objednám tělocvičnu a pozvu všechny kamarády, co znám. Dopadlo to tak, že na první trénink jsme přišli čtyři. Na druhej trénink nás přišlo třeba o jednoho víc, pak se nás sešlo šest a pak jsem do toho začal dokonce investovat. Založil jsem událost tréninku na Facebooku a propagoval jsem ji, takže už k nám začali chodit i úplně cizí lidi. Asi po dvou měsících konečně přišlo na trénink dvanáct lidí, což znamenalo, že jsme si mohli zahrát normální zápas šest proti šesti, jak se to má hrát. Z toho jsme měli Vánoce,“ popisuje Maty úplné začátky dodgeballu v Praze.

Hráči přicházeli a odcházeli a postupně se vybudovalo stabilní jádro týmu Prague Crocodiles. „Teď už máme relativně stálý tým, máme stálé tréninkové plány a jsme relativně stabilizovaný tým. Dodgeball se dokonce koncem letošního září podařilo oficiálně zapsat jako sport u Národní sportovní agentury, což je nejen symbolický krok, ale taky jde o velký krok k co největší popularizaci dodgeballu.“

„Nebolí to ani když dostaneš do hlavy“

Dodgeball působí jako extrémně dynamický a hodně emotivní sport. „Hlavním úkolem hráče je trefit někoho jiného míčem, což může vypadat jako věc, která toho vybitého člověka naštve, ale krása toho sportu tkví v tom, že se většinou nikdo nenaštve, protože hráči a hráčky chápou, že o tom prostě ten sport je.“

V dodgeballu hraje velkou roli férovost, hráči musejí přiznávat zásahy míčem, a to i ty nejméně znatelné. Do jisté míry je to dáno i nedostatkem rozhodčích. „Čeští hráči dodgeballu jsou vyhlášení svou férovostí. Nováčci často zkoušejí hity nepřiznávat, aby to vypadalo, že jsou lepší, ale na ty si vždycky posvítíme. I v našem týmu byli lidi, kteří nepřiznávali, pak je potřeba jim říct, že o nich víme, že nepřiznávají a že pokud s tím nezačnou, tak u nás bohužel budou muset skončit. Tak začali přiznávat, to musí být automatické,“ vysvětluje Maty.

Údery míčem, který v průměru létá rychlostí 80 kilometrů za hodinu, podle Matyho nebolí. „Je to spíš šok. Nebolí to ani když dostaneš do hlavy. Míče jsou gumové a jsou potažené látkou, která je dělá trochu měkčí. Zlomený nosy nebývají, spíš se lámou prsty hráčů, kteří mají špatnou techniku chytání. Ale dodgeball jdou často hrát lidi, kteří už předtím něco s míčem v ruce hráli. Nejvíc je u nás bývalých házenkářů nebo volejbalistů.“

„Rádi přivítáme nové hráče i hráčky“

V České republice hraje dodgeball devět týmů, a to Ústí nad Labem, Chomutov, Plzeň, Liberec, Brno, Kopřivnice, Frýdek-Místek a dva týmy z Prahy. „Ženy Prague Crocodiles patří mezi nejúspěšnější týmy, většinou bojují o první nebo druhé místo. Mezi muži a v kategorii mix jsou na tom v České republice nejlíp asi Brno a Frýdek-Místek, my se pohybujeme tak kolem třetího nebo čtvrtého místa,“ popisuje Maty situaci v republikovém měřítku a doplňuje, že v celosvětovém měřítku jsou nejlepší hráči a hráčky z Rakouska nebo Anglie.

V první polovině letošního roku vznikl v Praze druhý dodgeballový klub, DC Alpaca Praha. „Vůbec se neznáme, ještě jsme spolu ani nemluvili, ale nechci, aby mezi námi vznikla nějaká rivalita. Spíš bych byl rád, kdybychom spolupracovali, na turnaje bychom jezdili jako dva týmy z Prahy, které se mezi sebou zdraví, baví, vzájemně se podporují a třeba spolu i vzájemně vycházejí nejlíp ze všech týmů. Určitě se těším, až se s někým od nich potkáme.“

V klubu Prague Crocodiles je podle Matyho stále zájem o nové hráče a hráčky. „Každý rok začátkem sezóny děláme nábor. Dodgeball je pořád sport, jehož potenciál je obrovský, protože je stále poměrně neznámý. My rádi přivítáme nové hráče i hráčky se zkušenostmi s míčovými sporty. Letos proběhne nábor 4. října, stačí přijít na půl sedmou večer do sportovní haly v budově Střední odborné školy Jarov. Budu rád, když se nám zájemci o dodgeball ozvou na některý z kontaktů.“

O tom, jak se hraje vybíjená na té nejvyšší úrovni v České republice, se budou moci zájemci přesvědčit už letos v listopadu na vlastní oči. „Klub Prague Crocodiles pořádá už 26. listopadu 2022 Krokoturnaj. Samozřejmě stojíme o podporu a budeme rádi, když si diváci najdou cestu na tribunu a budou fandit dodgeballu,“ uzavírá Maty Černík a dodává, že místo konání bude upřesněno na facebookovém profilu Prague Crocodiles.