Muzeum Prahy připomene zaniklé těšnovské nádraží v audiovizuálním autorském díle

„Těšnov 150 je další z našich multimediálních autorských děl, která v Muzeu Prahy dostáváme do veřejného prostoru. Přibližujeme tím historii a kulturu i mladší generaci a lidem, kteří běžně do muzeí a galerií nechodí. Chceme být živá instituce, přesáhnout zdi našich budov a nečekat jen až lidé sami vezmou za kliku našich dveří,“ říká Ivo Macek, ředitel Muzea Prahy, a dodává: „Na místě zaniklého těšnovského nádraží máme navíc do budoucna v plánu postavit novou budovu Muzea Prahy. Jednalo by se tak o první budovu muzea postavenou na našem území za více než 80 let.“

Těšnov 150: Nádraží zmizelo, příběh pokračuje

Instalace Daniela Pošty a Pavly Zábranské je koncipovaná jako iluzorní rekonstrukce portálu zaniklé budovy těšnovského nádraží, využívající projekci digitálně upraveného technického výkresu na několik vrstev poloprůsvitných látek, které jsou zavěšeny na dočasné konstrukci. Závěsný systém textilií reaguje na vítr, který dílo uvádí do proměnlivého pohybu. Průhledné materiály symbolizují křehkost paměti a dočasnost lidského díla.

Audiovizuální stopa je původní autorské dílo zahrnující originální obrazovou složku a hudbu. Kompozice se emocionálně vztahuje k zániku nádraží i ke vzpomínkám na minulost tohoto místa. Vizuální řešení vychází z historických předloh, které jsou upraveny a animovány tak, aby portál na textiliích postupně vznikal, rozplýval se a proměňoval v čase. Obraz i pohyb látek evokují téma proměnlivé paměti a mizící historie.

Zvuková složka využívá abstrahované motivy spojené s rytmickou strukturou železnice, které vytvářejí atmosféru pohybu a plynutí času. Hudba osciluje mezi melancholií ztráty, nostalgií a náznakem nových možností budoucího využití místa.

„Instalací jsme chtěli oživit paměť města i jeho obyvatel. Těšnovské nádraží dodnes přetrvává v naší společné představivosti. Právě proměny osobních i kolektivních vzpomínek i představ o budoucnosti se staly hlavním tématem audiovizuální instalace vytvořené pro tento pozapomenutý veřejný prostor,“ říká Daniel Pošta.

„Hudební složka instalace je inspirovaná stoletím páry z pohledu současnosti. Stejně jako byly vlaky fascinujícím zdrojem hudební inspirace například pro Antonína Dvořáka v 19. století, tématika vlaků byla důležitým podnětem i pro vznik hudební kompozice k této instalaci. Vizuální i hudební složka čerpá z historických motivů, ve výsledku jsme však chtěli, aby působila současně a otevírala prostor pro nové interpretace tématu historie města,“ dodává Pavla Zábranská.

„Projekt Těšnov 150 let ukazuje, jak lze prostřednictvím umění oživit paměť města a připomenout příběh místa, které z Prahy fyzicky zmizelo, ale v kolektivním vědomí stále žije. Umělecká instalace není jen poctou těšnovskému nádraží, ale i symbolem proměny Prahy – města, které si váží své historie, a přitom se nebojí moderní interpretace minulosti,“ říká Jiří Pospíšil, náměstek primátora pro oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče, výstavnictví a péče o zvířata.

Železnice jako katalyzátor rozvoje města

V místě instalace budou vystaveny i exponáty ze sbírek Správy železnic – páka mechanického přestavníku, mechanický přestavník výhybky a elektromechanicky stavědlový přístroj. Poslední osobní vlak z nádraží Těšnov odjel v roce 1972. Jeho roli převzalo Masarykovo nádraží, které nyní prochází největší proměnou ve své historii.

„Mám radost, že k železnici dnes přistupujeme úplně jinak než v 80. letech, kdy těšnovské nádraží zmizelo z mapy Prahy. Je přirozenou součástí městské dopravy. Nevytváří překážku, ale splývá s okolní zástavbou. Příkladem toho, kdy se železnice stává aktivním impulsem k vývoji města, je nejmodernější nádraží v Česku, stanice Praha-Bubny. To je první stavba celé budoucí čtvrti Bubny-Zátory. Podobným způsobem přistupujeme i k přestavbě nádraží na Smíchově, i okolo něj vyroste celá nová městská část. Moderní železnice je dnes zkrátka víc než jen o dopravě – je katalyzátorem rozvoje,“ uvedl generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda.