Bohdalová, Žák nebo Vágner. Podívejte se, které pražské rodáky letos vyznamenal Zeman

Jiřina Bohdalová - herečka

Řád bílého lva občanské skupiny I. třídy
(za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti umění)

Jiřina Bohdalová (3. května 1931) - jedna z nejoblíbenějších hereček, která svůj talent uplatnila zejména ve filmu a v televizi, například ve snímcích Dáma na kolejích, Ženy v ofsajdu či Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Její životní rolí je zřejmě part v kdysi trezorovém snímku Karla Kachyni Ucho (1970). Úspěch jí přineslo i účinkování v legendárním Televarieté. Herečka nechyběla v televizních seriálech F. L. Věk, Chalupáři, Létající Čestmír, Cirkus Humberto, Přítelkyně z domu smutku nebo Pojišťovna štěstí.

Bohdalová působila v Městských divadlech pražských, od roku 1967 až do konce 90. let v Divadle na Vinohradech. Je držitelkou dvou Českých lvů, pravidelně bývá diváky oceňována v anketě Týtý. V roce 2011 získala Thálii za celoživotní mistrovství. V roce 2004 Bohdalová u soudu vyhrála spor s ministerstvem vnitra kvůli evidenci v seznamu agentů Státní bezpečnosti (StB). Herečka žádala vymazání svého jména. V roce 2013 dostala od prezidenta Zemana medaili Za zásluhy.

Jiří Baloun - velvyslanec v Afghánistánu

Medaile Za hrdinství
(za hrdinství)

Jiří Baloun (27. března 1961) - velvyslanec v Afghánistánu, oceněn za organizování evakuace z této země poté, co ji ovládlo islamistické hnutí Tálibán. Generál v záloze Baloun byl velvyslancem v Afghánistánu jmenován v lednu 2020. Do diplomacie přešel po kariéře v armádě, kde zastával řadu významných funkcí. Před nástupem na velvyslanectví v Kábulu byl ministerským radou na ministerstvu zahraničních věcí.

Pochází z Čelákovic u Prahy. Vystudoval Vysokou vojenskou technickou školu v Liptovském Mikuláši na Slovensku a poté absolvoval postgraduální studium Vojenské akademie v Brně. Následně absolvoval externí doktorandské studium v oboru teorie řízení, teorie bojového použití vojsk na Vojenské akademii/Universitě obrany v Brně a v letech 2007 a 2008 program Národní bezpečnostní strategie na vojenské škole National War College ve Washingtonu. Profesní kariéru zahájil v tehdejší československé armádě jako velitel radioreléové čety, později byl důstojníkem spojovacího vojska. V letech 1993 až 1998 zastával štábní funkce na generálním štábu, v letech 1998 až 2001 byl národním představitelem pro velení, řízení a konzultace ve stálé delegaci ČR při NATO v Bruselu. Později zastával různé funkce na generálním štábu, mj. byl zástupcem náčelníka i náčelníkem odboru rozvoje velení a řízení sekce velení a řízení a náčelníkem Agentury komunikačních a informačních systémů. Později byl bezpečnostním ředitelem ministerstva obrany a náčelníkem spojovacího vojska. V letech 2011 až 2014 byl vojenským představitelem ČR v NATO a EU v Bruselu a poté byl zástupcem a prvním zástupcem náčelníka generálního štábu. V květnu 2004 byl jmenován do hodnosti brigádního generála, o sedm let později do hodnosti generálmajora. Do hodnosti generálporučíka ho prezident Miloš Zeman povýšil v říjnu 2015.

Jan Cimický - psychiatr, prozaik, básník, překladatel, dramaturg a scénárista

Medaile Za zásluhy I. stupně
(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Jan Cimický (23. února 1948) - psychiatr a spisovatel. Dlouhá léta působil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, v letech 1981 až 1996 zde byl primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. V roce 1996 otevřel centrum duševního zdraví Modrá laguna, kde působí dodnes. Rodák z Prahy vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy a psychiatrii se začal věnovat hned po studiu. V roce 1977 také obhájil doktorát na univerzitě v Paříži a stal se jejím zahraničním asistentem.

Kromě své profese se Cimický intenzivně věnuje i literární tvorbě. Píše romány z lékařského prostředí, detektivky, populárně-naučné publikace o psychiatrii pro širokou veřejnost, básně a také překládá z francouzštiny. Spolupracoval také na scénáři seriálu Stopy života, který vysílala televize Barrandov.

Emil Šneberg - přímý účastník bojů Pražského povstání na konci druhé světové války, stíhací letec

Medaile Za zásluhy I. stupně
(za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů)

Emil Šneberg (8. září 1931) - Rodák z Prahy, jehož otec byl letcem rakousko-uherské armády a veteránem první světové války, se musel za druhé světové války s rodinou vystěhovat do Vokovic. Během Pražského povstání se po otcově boku aktivně účastnil různých akcí. Přemalovávali v ulicích německé nápisy, dohlíželi na odchod Němců z letiště, zabavovali zbraně, provedli odminování letiště. Na letišti také deaktivovali časovanou bombu. Účastnili se posledních bojů s Němci, kteří se skrývali v údolí Divoké Šárky. Pomáhali stavět barikády, otec byl posléze velitelem jedné z nich. Za statečnost během povstání Emila společně s otcem prezident Edvard Beneš po válce vyznamenal Československým válečným křížem. Po válce vstoupil do armády a absolvoval Vojenskou leteckou akademii. Léta aktivní služby strávil u stíhacího letectva sboru, mimo jiné i v Praze. V závěru kariéry a po ukončení aktivní služby se stal náčelníkem štábu letecké armády v Praze, kde působil až do svého odchodu do důchodu. Dnes je aktivním členem Československého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS).

Karel Vágner - hudební producent, skladatel

Medaile Za zásluhy I. stupně
(za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění)

Karel Vágner (22. března 1942) - hudebník a hudební producent. Během svého života prošel řadou kapel, známý je díky dlouholeté spolupráci se zpěvačkou Hanou Zagorovou. Otec šesti dětí, mimo jiné známého rybáře Jakuba Vágnera, se uplatnil i jako zpěvák, bavič, režisér nebo dramaturg. Od 90. let se Vágner intenzivně věnoval hlavně podnikání a práci producenta, v únoru 1990 založil vydavatelskou firmu Multisonic, ve které působí dodnes.

Pražský rodák se původně věnoval hlavně sportu, k hudbě se dostal během vojenské služby, po které vystudoval hru na kontrabas na pražské konzervatoři. Kariéru začínal s Greenhorny, později hrál s Karlem Vackem mladším, v Tanečním orchestru Československého rozhlasu, ale například i v Semaforu u Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Je také autorem řady hitů, napsal například hudbu k svého času populární písni Holky z naší školky dua Petr Kotvald a Stanislav Hložek.

Pavel Žák - textař a hudebník

Medaile Za zásluhy I. stupně
(za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění)

Pavel Žák (28. srpna 1941) - textař, režisér, scenárista. Absolvent AMU v Praze v oboru harmonie a skladby působil poté jako učitel a metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze. Spolupracoval s Jaroslavem Jakoubkem, čímž vzniklo několik písní například pro Karla Hálu, Hanu Hegerovou či Evu Olmerovou. Byl dramaturgem a zvukovým režisérem na Světové výstavě 1967 v Montrealu a autorem, hudebním režisérem a scenáristou několika pořadů Československého rozhlasu jako Radionokturno, Houpačka, Koncert Mikrofóra, Junior 30, Top twenty, 60 pro 20, Radioburza, Sonda X, Kotouče slávy, Junior večerník, Vysíláme za dobrou práci a pro radost. Uplatnil se také v literárně-dramatické a hudební redakci pořadů pro děti a mládež v Československé televizi.

Na svém kontě má od roku 1963 podle svých slov přes 1300 písňových textů. Jako textař spolupracoval s mnoha hudebními autory, například Karlem Vágnerem, Zdeňkem Mertou či Alešem Sigmundem, psal texty především pro Hanu Zagorovou, Petra Rezka, dvojici Hložek-Kotvald a Karla Černocha. U některých skladeb je rovněž autorem hudby, sám žánr označuje jako pop-šanson. Hudbu psal i pro televizní filmy a inscenace. Je autorem básnických sbírek pro děti i dospělé Žákajda a Kalamajky.