Olga Hepnarová, která se narodila 30. června 1951 v Praze, se stala poslední ženou popravenou v Československu, na šibenici skončila v březnu 1975 kvůli zabití osmi lidí. Svůj čin, pomstu společnosti která ji nechápala, spáchala v červenci 1973, když najela nákladním autem do lidí čekajících na tramvajové zastávce u pražského Strossmayerova náměstí. Během vyšetřování se sice vyskytly pochyby o dívčině duševním zdraví, nakonec ale dostala trest smrti.
Hepnarová pocházela z dobře situované rodiny, její otec pracoval v bance, matka byla zubní lékařkou. Na základní škole patřila k výborným žákům, už tehdy ale nevycházela s ostatním dětmi ze třídy. V pozdějších letech si přestala rozumět s rodiči a okolím, následovaly potíže s navazováním kontaktu s lidmi. Jako třináctiletá se pokusila o sebevraždu a necelý rok strávila v psychiatrické léčebně. Podle lidí, s nimiž přišla do kontaktu, byla zvláštní: málomluvná, uzavřená a bez přátel.
Vyučila se knihařkou, v oboru ale nepracovala a postupně vystřídala několik zaměstnavatelů, naposledy byla řidičkou u Pražských komunikací. Řízení ostatně Olga Hepnarová milovala, podobně jako svého trabanta, kterého těsně před činem shodila ze skály. „Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně mé rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky,“ prohlásila před soudem Hepnarová, která se jindy označila za otloukánka a stylizovala se do role jakési mluvčí podobných lidí.
Olga Hepnarová tak začala plánovat pomstu společnosti. Dne 10. července 1973 kolem poledne zaslala dopisy do redakcí Svobodného slova a Mladého světa, v nichž popsala důvody svého plánovaného činu. O hodinu a půl později pak vjela zapůjčeným nákladním automobilem na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) na chodník. V té době se na místě nacházelo asi třicet lidí, kteří čekali na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí.
Bezprostředně po jejím činu se jí svědci snažili pomoct, protože se domnívali, že nad vozidlem ztratila kontrolu. Hepnarová však okamžitě přiznala, že do lidí najela úmyslně. V důsledku této srážky zahynulo celkem osm lidí (tři na místě, tři téhož dne a další dva na následky zranění později). Dalších šest lidí bylo zraněno těžce a šest lehce.
Soudní znalci u Hepnarové diagnostikovali poruchu osobnosti, konstatovali však, že netrpí duševní chorobou a je za čin plně odpovědná. V dubnu 1974 ji Městský soud v Praze uznal vinnou a odsoudil k smrti. Verdikt posléze potvrdily také odvolací soudy, i žádost její matky o milost prezident zamítl. Třiadvacetiletá vražedkyně byla popravena 12. března 1975. Těsně před exekucí v pankrácké věznici se psychicky zhroutila. Kladla odpor a k šibenici ji zřízenci museli doslova dovléct.
Olgou Hepnarovou se o tři dekády později podle vlastních slov nechal inspirovat lesní vrah Viktor Kalivoda, který v roce 2005 vraždil v lesích na Brněnsku a Kladensku. Doživotní trest si odpykával ve Valdicích na Jičínsku, kde v září 2010 spáchal sebevraždu. V březnu 2016 měl premiéru oceňovaný film Já, Olga Hepnarová režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy, který vznikl v česko-slovensko-polsko-francouzské koprodukci s polskou herečkou Michalinou Olszańskou v hlavní roli.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
