Hospodské prostředí pomáhá udržovat vztahy a komunity, nádražky ale postupně vymizí, říká odborník na pivní kulturu

Kritici podniků, jakým je i dejvická nádražka, zpochybňují jejich pozitivní přínos. Vypichují vysokou míru konzumace alkoholu a problémy s tím spojené. Podle Jiřího Vinopala by bylo hledání přínosů takových podniků pro celou společnost opravdu trochu nadnesené. „Ale určitě mají přínos pro určité skupiny lidí. Předně pro všechny komunity, společenství, partičky, které jsou na takovou hospodu navázány; a to jsou v případě Dejvické nádražky desítky, možná stovky různých skupin a několik desítek let,“ vysvětluje. 

Sociolog poukazuje zejména na vznik husté sítě společenských vazeb, která v prostředí hospody vzniká. Jednotlivé partičky se prolínají se stálým osazenstvem hospody a během večera tak vznikají přátelské vztahy, které přesahují hranice lokality. 

Čím hustší sociální síť, tím stabilnější společnost

„Každá společnost musí mít vybudované mechanismy pro vytváření a udržování soudržnosti, vztahů mezi lidmi. A čím více a čím variabilnějších mechanismů pro tento účel společnost má, tím lépe. Tím více různých segmentů společnosti a typů lidí dokáže zapojit a integrovat, tím hustší a bohatší je sociální předivo a tím odolnější je společnost vůči narušením, nečekaným změnám nebo ohrožením,“ popisuje odborník. 

Prostředí hospod je tak jedním z mozaiky takových prostředí, které pomáhají udržovat komunity a společenství napříč vrstvami společnosti. „Je to prostředí, které dobře funguje v určité části společnosti, pro některé skupiny a například také v některých dobách. V jiných a pro jiné funguje zase něco jiného,“ poukazuje na proměnlivost významu hospod Vinopal.

Podobně je tomu i v dalších zemích. Podniky „čtvrté cenové“ nejsou jen českou specialitou. Mohou mít ale různou podobu: „Každá společnost je sociálně rozvrstvená a stupnice vždy nutně sahá od nejnižší vrstvy až po nejvyšší. A každá vrstva si "dělá" podniky podle svého gusta. Když si „čtyřku" představíme jako podnik na té spodní straně hierarchie, je přirozené, že takový typ podniku najdeme všude, i když možná nebude vypadat přesně tak, jako české čtyřky za socialismu.“

V diskuzi kolem konce dejvické nádražky se objevoval argument, že „jde o poslední místo, kde chlastá profesor vedle bezdomovce“. Podle Jiřího Vinopala v jádru toto tvrzení chybné není. Jednak nádražka není posledním takovým místem a navíc profesorů a bezdomovců bude hosty jen malý zlomek. 

„Lidé, kterým vyhovuje vytváření a udržování sociálních vazeb také v hospodě - tedy samozřejmě nikoli pouze v ní - nejsou nějakou homogenní sociální skupinou nebo třídou. Najdeme je ve všech společenských vrstvách, třídách, povoláních, regionech, ve městech i na vesnicích... Tudíž skutečně není překvapivé, že osazenstvo tradičních hospod je velmi pestré,“ podtrhuje sociolog své tvrzení, že síť sociálních vztahů, která v hospodách vzniká je různorodá a přesahuje hranice lokality.

Boj proti alkoholismu je práce pro celou společnost

S hospodami je ale právem spojována i konzumace alkoholu, často ve velkém množství. Alkoholismus navíc odborníci čím dál častěji označují za velký problém české společnosti. „Alkoholismus je vážné téma a v hospodách se pije alkohol. To je zkrátka fakt, pro hospody nepříjemný, a já negativní stránky této věci určitě nebudu bagatelizovat,“ říká Vinopal. Snížení spotřeby alkoholu a snížení naší tolerance vůči pití alkoholu nezletilých je podle něj práce celé společnosti.

„Nicméně na každou věc se lze podívat z různých stran a například to, že lidé chodí do hospod, a i když tam pijí alkohol, je možná pro řadu z nich lepší, než kdyby do hospody nechodili. V hospodě jsou přeci jen pod nějakou sociální kontrolou, mají tam známé a kamarády, kteří mohou zasáhnut, když se člověk řítí do průšvihu, výčepního, který už zkrátka někdy nenalije,“ vyjmenovává sociolog. Je podle něj dost možné, že lidé, kteří mají sklony k závislosti na alkoholu by jinak pili sami v ústraní a bez kontroly a pomoci. 

Konec nádražek v Čehách? Ano, ale ne hned

Dejvická nádražka nakonec zůstává. Správa železnic se s jejím provozovatelem domluvila na dalším prodloužení smlouvy a petenti tak mohou jásat. Čeká ale podobný osud ostatní „pajzly“?

Podle odborníka je jejich osud spočítán. Nějakou dobu se ještě podniky tohoto typu udrží, v té původní podobě jich ale bude ubývat. 

„Společnost se proměňuje, a s ní přirozeně i všechno ostatní. Mění se to, jak fungují obchody, školy, veřejná doprava, způsoby komunikace nebo třeba benzinky. Asi nikoho vlastně nemusí překvapit, že se mění také způsoby stravování, trávení volného času, a tedy restaurační zařízení,“ předesílá konec nádražek Vinopal. Mění se podle něj i výše zmíněné způsoby, jakými se ve společnosti tvoří sociální vazby a jak si společnost zajišťuje soudržnost. 

„Hospody, jak si je pamatujeme z období před pár desítkami let, sehrály svou roli v určité společenské konstelaci, a nyní se s vývojem společnosti přirozeně proměňují na podniky trochu jiného typu, některé zanikají, nové typy naopak vznikají. Nicméně ostrůvky těch původních naštěstí stále zůstávají,“ dodává sociolog.

Společenské změny bývají podle něj pomalé a pozvolné a není tudíž potřeba se obávat, že by oblíbené podniky jako je dejvická nádražka během pár krátkých let z měst vymizely úplně. „Osobně se neobávám, že bych v dohledné době nějaký ten krásný pajzl, když budu chtít, už nenašel,“ zakončuje s nadějí Jiří Vinopal z Filozofické fakulty.