Přesně před 30 lety, 25. března 1991, začal zkušebně vysílat televizní vysílač na Žižkově. Dominantní žižkovská stavba s restaurací a vyhlídkou se budovala sedm let a plně do provozu byla uvedena 17. února 1992. Již koncem 70. let byl projektem televizního vysílače pro Prahu pověřen architekt Václav Aulický. Kromě něj se na technickém řešení 216 metrů vysoké věže z oceli a betonu podíleli také statici Jiří Kozák a Alex Bém.
Žižkovský vysílač stojí v Mahlerových sadech na rozhraní Žižkova a Vinohrad, a to na místě starého židovského hřbitova. Celá jeho konstrukce se skládá ze tří ocelových tubusů, které nesou celkem devět kabin.
V nejvyšším patře je umístěna vysílací technika. Celá stavba má pak hmotnost 12 tisíc tun. Ve výšce 93 metrů se nacházejí tři vyhlídkové plošiny, z nichž lze za příznivého počasí dohlédnout až do vzdálenosti 100 kilometrů. Ve výšce 66 metrů je pak umístěna restaurace.
Již od počátku byly na neobvyklou stavbu rozdílné reakce. Někomu se líbí štíhlé tvary věže, někteří oceňují vyhlídku a restauraci. Na druhou stranu kritici považují vysílač za nevhodný zásah do pražského panoramatu.
„Estetická stránka nebyla pro tehdejší zadavatele prakticky vůbec důležitá. Brali to jen jako slupku pro mnohem důležitější techniku a nutili nás do obyčejného železobetonového komínu s kabinou,“ vzpomínal na vznik projektu v roce 1984 architekt Václav Aulický.
Pražané si na siluetu „rakety připravené ke startu“ v průběhu let již víceméně zvykli. Dnes po věži lezou laminátová mimina, která vytvořil výtvarník David Černý.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.