Pátek 10. 7. 2026 | Svátek má Libuše / Amálie
Čtvrtek, 9. července 2026, 06:30
Mezi členy těžkého USAR týmu, který vyrazil po ničivém zemětřesení pomáhat do Venezuely, byl i kynolog z řad pražské městské policie Michal Sitte a jeho pes Lucky. Zkušenosti má strážník už ze zásahů v Turecku a Maroku, pro mladého psa to bylo ale první nasazení. V rozhovoru pro Pražskou Drbnu promluvil psovod překážkách, které je ve Venezuele čekaly, i o práci nového parťáka.
Když jsme spolu před třemi lety mluvili o zásahu v Turecku, říkal jste, že to byl ten nejtěžší v životě. Dá se srovnat s tím, ze kterého jste se právě vrátil?
Podmínky v Turecku a Venezuele se srovnat úplně nedají i v rámci toho, v jaké době jsme tam byli. Turecko bylo v únoru a klimatické podmínky byly ve Venezuele pro tu samotnou práci diametrálně jiné. Bylo to velmi znát i na únavě, jak lidí, tak psů. Proto bylo nutné dělat větší pauzy a samozřejmě je i nejrůznějšími metodami chladit, abychom je nezničili a aby byli schopni dál pracovat.
Pátek, 10. března 2023, 07:00
Když Turecko postihlo tragické zemětřesení, na pomoc hned vyrazil český USAR tým, určený pro vyhledávací a záchranné práce v obydlených oblastech. Jeho součástí byli i dva kynologové z řad pražské Městské policie Michal Sitte a Pavel Málek. Pro oba...
O nasazení v Turecku jste také prozradil, že místní úřady na začátku úplně nefungovaly. Bylo to ve Venezuele o něco lepší?
Tady to bohužel bylo ještě mnohem horší než v Turecku. Kolegové, kteří mají na starosti hlavně vyprošťování ať už těch neživých osob, nebo těch živých, potřebují ke své práci mnoho techniky. A tady bohužel ze strany místních chybělo i hodně těžké techniky, která by nám pomáhala být daleko úspěšnější v záchranářských pracích.
Takže kdyby byla větší pomoc od místních úřadů, mohlo to dopadnout lépe?
Ano, přesně tak.
Jak se chovali obyvatelé zasažených oblastí, kde jste pracovali?
Místní obyvatelstvo bylo stejně jako v Turecku velmi ochotné a lidé byli velmi rádi, že jsme přijeli. Tam jsme nepociťovali žádnou nevraživost nebo nějaké nebezpečí z jejich strany. Na to, jaká je ve Venezuele obecně bezpečnostní situace, tak toto jsme osobně nepocítili. Samozřejmě ochranu armády jsme měli, ale při těch samotných pracích nám místní obyvatelé chtěli pomáhat.
V Turecku jste měl ovčáka Frama, teď už pracujete s jiným psem, Luckym. Představíte nám ho?
U nás psovodů je běžný koloběh, že jeden pejsek odchází do důchodu, druhý přichází a začíná kariéru. A já jsem právě v této fázi. Takže jsem německého ovčáka vystřídal za plemeno Working Cocker Spaniel. Je to tříapůlletý pes, který letos složil atest ministerstva vnitra. Byla to jeho první zkušenost a musím říct, že mě velmi mile překvapil. Po celou dobu, i přes ty nepříznivé podmínky, které tam byly, tak pracoval velmi spolehlivě a neúnavně.
Podařilo se vám objevit i živé, nebo jen oběti?
K těm živým je vždy spousta diskuse, ale všechny náznaky, které jsme měli, se potom nepotvrdily. Souvisí to i s dobou, při které jsme byli nasazováni. Přece jenom ty živé nacházeli ještě před naším příjezdem a těch pár lidí, které tam našli v době naší přítomnosti, tak to bylo o velkém štěstí týmů, že byly schopny ještě někoho nalézt. Protože ten rozsah škod a zkázy tam byl opravdu velký a šance na záchranu minimální.
Byli bychom rádi, aby pozitivních zážitků bylo daleko více, ale to už tak je, člověk se s tím musí nějak vyrovnat a patří to k naší práci.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
