Neděle 28. 6. 2026 | Svátek má Lubomír
Dnes, 06:45
Tisíce svědků Jehovových zaplnily o víkendu pražskou O2 arenu. Masovou akci sice zkomplikoval výpadek klimatizace, přesto sjezd nabídl překvapivý pohled na moderní tvář hnutí. Návštěvníky vítají vzdělaní profesionálové, kteří s úsměvem diskutují o jakémkoliv tématu. Výrazně empatická komunikace tu však existuje vedle velmi striktní organizační struktury s propracovaným systémem komunikačního výcviku.
V pražské O2 areně se o víkendu konal hromadný sjezd svědků Jehovových, pro letošní rok s podtitulem „Věčné štěstí“. Hned po příchodu do haly se mě ujímá regionální mluvčí organizace Dalibor Behún. Je to moderní, dobře oblečený a neustále usměvavý muž, který okamžitě bourá jakékoliv zažité stereotypy o členech náboženských hnutí. Už při vstupu je zřejmé, že akci provázejí technické komplikace. Vypadla totiž klimatizace, systém podle všeho běží jen na záložní zdroje a zejména v horních patrech začíná být úmorné horko.
Kvůli tomuto výpadku musí organizátoři operativně zasáhnout do programu a posunout křest nových bratrů a sester na dřívější dobu. Dalibor mě proto neprodleně odvádí halou přímo k bazénu. Překvapuje mě, že v nádrži není žádný ekvivalent svěcené vody, jak zjišťuji, jde čistě o symbolický akt. Navzdory horku a davům lidí tu nepanuje žádný chaos, všude vládne klid a perfektní organizace.
Když křest skončí, Dalibor si mě bere znovu na starost. Odvádí mě z ruchu zpět do klidnější části, abychom mohli v rozhovoru pokračovat. Hned v úvodu debaty narazíme na to, jak se společenství vlastně rozrůstá. Ačkoliv má totiž veřejnost hnutí stále primárně spojené s evangelizací, klepáním na dveře a rozdáváním knih na ulicích, dnešní realita je odlišná.
Nejvíce nových tváří do řad svědků totiž v současnosti přivádí někdo z nejbližších. Typicky jde o děti, které k víře vedou jejich rodiče, nebo o blízké přátele.
Brzy zjišťuji, že se bavím se zkušeným profesionálem. Dalibor je copywriter, který společně se svým kolegou Martinem Kavkou (autorem projektu Čeština 2.0) školí úředníky, jak srozumitelně komunikovat s veřejností. S tématem potírání nesrozumitelného byrokratického jazyka pravidelně vystupuje i na Festivalu kreativní byrokracie.
Naše konverzace se od úředničiny velmi rychle stáčí k moderním technologiím. Můj společník se aktivně zajímá o umělou inteligenci a vnímá ji pozitivně jako nástroj, který výrazně rozšiřuje lidské možnosti. S nadšením reaguje i na mé vyprávění z nemocnice na Bulovce, kde jsem nedávno fotil operaci zavádění chytrého neurostimulátoru do zad pacientky. Na tomto momentu se skvěle ukazuje technologický pragmatismus dnešních svědků Jehovových: běžně využívají moderní technologie i špičkovou medicínu, přičemž jejich otevřenost inovacím narazí až u jediného, dogmaticky přísného zákazu – nesmějí přijmout krevní transfuzi.
Během uvolněného rozhovoru nadnesu úvahu, že mi víra vlastně připadá jako zajímavá paralela k psychologii, protože obojí pomáhá člověku najít směr v životě či být šťastnější ve vztazích. Dalibor velmi pozorně naslouchá a souhlasně přitakává. Kývne mi i na trochu kacířskou myšlenku, že ačkoliv je náboženství skvělý morální imperativ, věřící se často biblickým obsahem neřídí, protože Bible je silně interpretativní text. Zmiňuji, že mnohdy záleží hlavně na tom, jak si pasáže člověk sám vyloží, což může vést až k absurditám, kdy se dvě strany v konfliktu ohánějí naprosto stejným veršem, ale interpretují ho zcela opačně.
Jeho souhlas a naslouchání jsou nesmírně příjemné, ale představují obrovský paradox. Myšlenka, že záleží na vlastním výkladu Bible, je totiž v přímém rozporu s tím, co organizace striktně hlásá. Oficiální výklad Bible určuje vedoucí sbor a odlišné interpretace nejsou v praxi přijímány.
Proč tedy mé úvahy nerozporoval? To, co se jeví jako přirozená osobní empatie, ve skutečnosti může být vedle charakterových vlastností členů i výsledkem systematického důrazu na komunikační dovednosti v rámci hnutí. Vzniká tak zajímavá paralela: Dalibor sice profesně školí úředníky ve srozumitelné komunikaci, ale k rozvoji těch samých komunikačních dovedností a schopnosti empaticky reagovat na cizí názory prochází v rámci církve pravidelným školením.
Veřejná prezentace dnešních svědků Jehovových tak už nestojí hlavně na hlasitém kázání o blížícím se konci světa nebo vnucování literatury za každou cenu. Vedle mnohem širší tvorby videí a dalších audiovizuálních materiálů je důraz dnes kladen především na to člověku naslouchat, komunikovat stylem, který může působit velmi vstřícně a přizpůsobivě. Tím může organizace u řady lidí vytvořit pocit absolutního přijetí a bezpečí. Vzniká tak vysoce organizovaný systém, v němž inteligentní a sympatičtí řečníci dokážou navenek prodat mimořádně přívětivou tvář společenství.
Právě tato vysoce kultivovaná a laskavá slupka ale může v očích kritiků hnutí působit jako jakási „zlatá klec“, která mistrně maskuje nekompromisní vnitřní pravidla. Pokud se totiž pokřtěný člen organizace jednoho dne rozhodne hnutí opustit nebo jen začne pochybovat o oficiálním učení, ten samý empatický systém se v mnoha případech může změnit ve výrazný sociální odstup ze strany ostatních členů organizace, kdy je jedinec izolován a odstřihnut od veškerých kontaktů, často i v rámci rodiny, pokud je též součástí organizace.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
