Zemřel Ludvík Armbruster, jezuitský kněz a bývalý děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy

„Dnes po poledni k sobě Hospodin povolal svého dobrého služebníka, kněze Tovaryšstva Ježíšova a emeritního děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, prof. PhDr. Ludvíka Armbrustera SJ. Měl jsem tu čest, že jsem patřil mezi jeho spolupracovníky a poznal jsem, jak moudrý, vzdělaný a Kristu věrný je to člověk. Poté, co odešel na odpočinek, jsem se s ním potkával v jezuitské rezidenci u kostela sv. Ignáce v Praze. Dva dny před smrtí jsem se s ním rozloučil a poděkoval jsem mu za vše dobré, co pro naši fakultu vykonal. Rozzářil se přitom svým typickým, velmi krásným úsměvem,“ napsal o víkendu děkan Vojtěch Novotný.

Poslední rozloučení se uskuteční ve středu 29. prosince při mši svaté v 10:00 v kostele sv. Ignáce v Praze, po níž bude ve 12:00 uložen na vyšehradském hřbitově.

Ludvík Armbruster při primici dává novokněžské požehnání bratrovi, Frankfurt nad Mohanem, 1959.

Armbruster se narodil roku 1928 v Praze, kde prožil dětství a mládí. Rodina po dědečkovi z otcovy strany pocházela z Rakouska, a ačkoliv se doma mluvilo česky a profesor Armbruster se vždy cítil být Čechem, zůstalo mu po otci rakouské občanství, které ho jako jezuitského novice v osudové chvíli zachránilo před dlouholetou internací. V roce 1947 nastoupil do noviciátu na Velehradě, po jeho ukončení začal studovat na jezuitském filozofickém učilišti v Děčíně, kde byl společně s ostatními bratry zadržen a převezen do internace do Bohosudova.

Díky rakouskému občanství byl z internace propuštěn a byl mu umožněn výjezd z republiky. Přesídlil tedy do Říma, kde dokončil filozofická studia na Gregoriánské univerzitě a v roce 1952 získal licenciát. Při té příležitosti se seznámil s myšlenkou účasti na misiích v Japonsku. Po dvou letech v Japonsku ještě dokončil studium teologie na Teologické fakultě Tovaryšstva Ježíšova v St. Georgen ve Frankfurtu nad Mohanem. Získal z teologie licenciát a v roce 1959 byl vysvěcen na kněze.

Do Japonska se brzy vrátil a od roku 1961 tam působil trvale až do roku 1990. Přednášel filozofii na univerzitě Sofia v Tokiu, nejdříve jako docent, později jako associated professor a od roku 1969 jako řádný profesor. V Tokiu vedl osm let i interdiecézní kněžský seminář a byl ředitelem centrální knihovny univerzity Sofia. Mezi lety 2003–2010 byl děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Vedle svých akademických a správních funkcí publikoval bezpočet filozofických prací, převážně v japonštině a němčině. Roku 2011 mu vyšla kniha rozhovorů Tokijské květy.