Jan Hus byl symbolem statečnosti a svobody. Dnes si připomínáme jeho upálení

Jan Hus zemřel 6. července 1415. Byl český náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog a římskokatolický kněz. Hus byl jedním z prvních reformátorů církve. 

Reformní kněz Jan Hus studoval v letech 1390 až 1404 svobodná umění a teologii na Univerzitě Karlově. Ustavičně poukazoval na církev a její odvracení od prvotních ideálů a odmítal její institucionalizaci. Opovrhoval kněžími žijícími v hříchu či kupčení s odpustky. V očích církve se stal kacířem. I přesto odmítal odvolat vše co řekl, a proto byl rozhodnutím církevního koncilu 6. července 1415 upálen.  Jeho smrt vedla posléze v českých zemích k zásadní husitské revoluci. 

„Při trestu upálením je z hlediska ideologie poměrně důležitá myšlenka, že oheň očišťuje, že toho heretika očistí od bludů, od toho, co ho vzdaluje od spásy,“ řekla v rozhovoru pro Radiožurnál Pavlína Cermanová z Ústavu medievistických studií. 

Samotná poprava upálením nebyla náhodná. Církev tuto variantu zvolila hlavně proto, aby případným následovníkům nezbylo nic, co by mohli uctívat. 

Státní svátek teprve od roku 2000 

Datum upálení Jana Husa stalo památným dnem až v roce 1925. Jako o státním svátku mluvíme o 6. červenci až od roku 2000. Jako svého svatého mučedníka ho uctívá česká starokatolická církev a pravoslavná církev. Pro Církev československou husitskou je výročí jeho smrti fakticky největším svátkem. 

Jan Hus bývá hodnocen jako předchůdce protestantské reformace. V 19. století začal být díky národnímu obrození vnímán jako jedna z velkých postav českých dějin. Tradice Jana Husa byla podporována i po vzniku Československa v roce 1918. Především ve spojení s husitstvím byla posléze vyzdvihována také komunistickým režimem. 

Hus je podle dnešních historiků příkladem zásadovosti, statečnosti, svobody svědomí a ochoty držet se pravdy. Předběhl v mnoha směrech zásady budoucích protestantských reformací. V roce 2005 se dokonce umístil na sedmém místě v anketě Největší Čech.