Odvážná stavba, která je symbolem Prahy. Tančící dům na Rašínově nábřeží, který letos slaví pětadvacetiny, pochází z dílny kanadsko-amerického architekta a designéra Franka Gehryho a českého architekta chorvatského původu Vlada Miluniče. Podle něj symbolizuje mimo jiné tanec nad koncem totality. Neoficiální jméno daly stavbě dvě věže připomínající postavy tanečníků. Proto se jí někdy říká Ginger a Fred podle známého dua Ginger Rogersové a Freda Astaira. Část interiérů navrhla známá architektka Eva Jiřičná. Provoz budovy byl oficiálně zahájen 20. června 1996.
Na místě Tančícího domu stával činžovní dům, který v únoru 1945 omylem zničil zásah americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o zástavbě proluky, ale dlouho se nic nedělo. Pak do hry vstoupil architekt Milunič, který navrhoval Václavu Havlovi, bydlícím v sousedním domě, v osmdesátých letech rozdělení bytu.
„Přitom jsme se bavili o tom, jaký dům by mohl stát vedle. Měl to být dům plný kultury. Chtěl jsem, aby se dům vyklonil nad křižovatku, protože měl personifikovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu. Proto jsem chtěl, aby byla vzadu strnulá statická věž a v prvním plánu dynamická část budovy, která se pohnula nad křižovatku. Podobně jako společnost, kdy se její menší část oddělila od většinové, staticky totalitně strnulé a vydala se do světa změn. To je hlavní myšlenka dialogu dvou částí," vzpomínal Milunič v tisku. Možnost prosadit v Praze takto moderní stavbu přičítá porevoluční euforii, tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové a vzácné souhře náhod.
Jeho projekt se zalíbil jeho příteli Pavlu Kochovi, který náhodou v Praze zastupoval holandskou společnost Nationale Nederlanden. Původní idea tedy počítala se vznikem domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by navázal na kulturní linii od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu. Pro tento nekomerční projekt se však nepovedlo sehnat investora. Nationale Nederlanden si dala jako podmínky komerční využití a spoluúčast světového architekta.
Milunić nejprve uvažoval o Francouzi Jeanu Nouvelovi (později podle jeho projektu vznikl Zlatý Anděl na Smíchově), úspěšný byl až u Gehryho. Hokejový fanda Gehry podle Miluniče řekl, že pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli. Renomovaný tvůrce, známý například díky stavbě Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau, si údajně právě na pražské zakázce ověřil možnosti vyžití 3D počítačového modelování, které využil i v později dokončeném Bilbau.
Základní kámen Nationale Nederlanden Building, jak byla budova oficiálně pojmenována, byl položen 3. září 1994. Stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilotů. Na konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů. Na vrcholu jedné z věží, symbolizující postavu muže, je kopule s konstrukcí z trubek potažená nerezovou síťovinou – hlava medúzy.
Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou i určité nepraktičnosti – nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka „kácejí“. Dům také vystupuje z uliční čáry, čímž překáží chodcům. V budově je využitelná plocha 2965 metrů čtverečních kancelářských prostor na šesti podlažích, restaurace o ploše 679 metrů čtverečních v nejvyšším patře a konferenční středisko (400 metrů čtverečních) v přízemí a suterénu.
Projekt Tančícího domu nebyl zprvu přijímán jednoznačně. Jeho zastánci oceňovali odvážnou moderní architekturu, která Praze chybí, odpůrci tvrdili, že se do historické Prahy nehodí a naruší panorama. Za čtvrtstoletí své existence však nasbíral řadu ocenění a stal se jednou z nejfotografovanějších staveb Prahy. V roce 1997 zvítězil v kategorii designu v prestižní anketě amerického časopisu Time. V anketě časopisu Architekt se dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let. Česká národní banka ho vybrala jako příklad současné budovy na jednu z deseti mincí, které vydala v rámci cyklu Deset století architektury.
Fotografie domu, který v roce 2013 dům koupila za 360 milionů korun společnost Pražská správa nemovitostí realitního podnikatele Václava Skaly, v současnosti nechybí v turistických průvodcích i publikacích o architektuře. Budova nyní slouží jako galerie, je tam administrativní centrum, restaurace a turisticky frekventovaná vyhlídka na střešní terase s Glass Barem a unikátní podívanou na Hrad a panorama Prahy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
