Čtvrtek, 3. června 2021, 16:00
Národní muzeum vystavilo lebku ženy, která žila před více než 45 tisíci lety. Jde o jeden z nejstarších rekonstruovaných genomů takzvaný anatomicky moderních lidí na území Eurasie. Stáří fragmentů lebky, nalezených v 50. letech v Proškově dómu v Koněpruských jeskyních, prokázal výzkum, jehož výsledky vědci zveřejnili letos v dubnu. Původně se předpokládalo, že jsou pozůstatky mnohem mladší. Lebka i model ženy s tváří, která podle ní byla vyrobena, bude k vidění v Historické budově muzea do 2. července. Výstavu včera zahájili zástupci instituce, v jehož sbírkách se lebka nachází, i vědeckého týmu, který ji datoval. Národní muzeum také vyhlásilo anketu, v níž lidé mohou pro pravěkou ženu navrhnout jméno.
Ředitel muzea Michal Lukeš řekl, že lebka v sobě nese několik příběhů. Vedle okolností nálezu jsou totiž pozoruhodné i peripetie, které jeho datování provázely a úsilí vědců přijít všemu na kloub.
Lebka byla nalezena v několika fragmentech. Antropolog Petr Velemínský uvedl, že rekonstrukci pak udělal známý paleoantropolog Emanuel Vlček. „Tenkrát starší badatelé předpokládali, že stáří je vyšší než 30 tisíc let, následně na přelomu tisíciletí proběhlo radiokarbonové datování, které dalo ten nález do období magdaleniénu, to znamená zhruba 13 tisíc let,“ řekl ČTK Velemínský.
Podle Velemínského pak v souvislosti s expozicemi byly chybějící části lebky domodelovány a proběhlo i další srovnání. To opět naznačilo, že jedinec je po morfologické stránce starší 30 tisíc let. Velemínský uvedl, že na základě toho byl osloven Institut Maxe Plancka v Jeně. Tamní odborníci provedli jak další radiokarbonová datování, která ukázala různé hodnoty, tak i datování po genetické stránce. „A to na základě délky neandrtálských fragmentů, to že jsou delší než mají nálezy, které jsou třeba jinde ve světě. Tak se dospělo k tomu, že ten nález je starší 45 tisíc let,“ popsal vědec a dodal: „Zhruba se předpokládá, že je to tak dva, tři tisíce let od té doby, kdy se předkové (z Afriky pozn. redakce) této ženy mísili s neandrtálci.“
Nynější lidé, mimo obyvatele Afriky, mají zhruba dvě až tři procenta neandrtálské DNA. V moderních lidských genomech se neandrtálské úseky DNA v průběhu času zkracovaly, proto mohli vědci pomocí jejich délky odhadnout, kdy žena žila. Podle Velemínského, který působí v Národním muzeu a Jaroslav Brůžka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je ve světě jen několik podobně starých nálezů. Pochází například ze Sibiře, Itálie, Číny nebo Bulharska.
Vědci také přišli na to, co komplikovalo radiokarbonové datování. Zjistili, že nález kontaminovala kravská DNA prostřednictvím klihu, který byl před desítkami let použit k rekonstrukci lebky. Brůžek uvedl, že vědce původně zajímalo i to, zda ke kontaminaci nedošlo mnohem dříve, než byla lebka objevena, analýza však prokázala, že data odpovídají DNA skotu pěstovaného během 20. století.
Kvůli posunutí nálezu do mnohem starší doby bude podle zástupců muzea nutné také pozměnit model ženy, který vytvořila francouzská sochařka Elisabeth Daynesová. Vědci uvedli, že žena by měla mít tmavší pleť a mnohem jednodušší oblečení. Brůžek také podotkl, že genetická linie, kterou žena zastupovala, v průběhu času vymizela.
Národní muzeum spustilo také na sociálních sítích anketu, v níž lidé mohou pro model ženy navrhnout jméno. V současnosti se lebka i model jmenují, podle vědeckých standardů, na základě lokality, kde byly pozůstatky nalezeny – tedy přírodní památky Zlatý kůň. Návrhy lze posílat do 10. června, tým odborníků pak vybere pětici návrhů, pro které bude veřejnost hlasovat.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
