Pátek 4. 4. 2025 | Svátek má Ivana
Od smrti jednoho z nejpopulárnějších českých básníků uplynulo dnes přesně 50 let. Hrubínovy básničky pro děti (nejznámější je asi Špalíček veršů a pohádek s ilustracemi Jiřího Trnky) jsou neodmyslitelně spjaty s čítankami a znají je děti i dospělí mnoha generací.
František Hrubín se narodil 17. září 1910 v Praze, ale když jeho tatínek v roce 1914 narukoval do války, odešla jeho matka spolu s dětmi k rodičům do Lešan, kde František prožil dětství. Ve dvanácti letech se pak přestěhoval znovu do Prahy, aby nastoupil na gymnázium. V době svých studií se podle svých slov přátelil s dalšími známými českými básníky, jako byli Josef Hora, Jaroslav Seifert či František Halas.
V roce 1939 se oženil a narodily se mu dvě děti. Právě ty ho inspirovaly ke psaní básniček a říkadel, kterými proslul mezi dětmi z celého světa. O Hrubínovi se mluvilo jako o mámivém melodikovi a básníkovi, který zpívá. Kromě poezie však psal také prózu, divadelní hry (Srpnová neděle či Křišťálová noc) a překládal. Podle jeho scénářů byl natočen film Srpnová neděle, Zlatá reneta a působivá pohádka Panna a netvor v režii Juraje Herze. Své filmové podoby se dočkala také nostalgicky vzpomínková Romance pro křídlovku. Za svůj talent však Hrubín platil vnitřní nejistotou a úzkostí. Ty jej pak přivedly k rozporuplným činům.
V roce 1956 vystoupil spolu s Jaroslavem Seifertem na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů. Zde poprvé kritizoval společnost, kterou přirovnal k labuti uvězněné v ledu, a to podle básně Stéphana Mallarmé. Přesně tak se mu totiž jevila tehdejší umělecká tvorba.
Právě tímto statečným projevem, ve kterém žádal propuštění vězněných básníků a spisovatelů, si způsobil problémy a několik let mohl psát akorát pro děti. Projev mu také přinesl izolaci ze strany režimu. Byl zastrašován a trpěl depresmi. V roce 1957 tedy vystoupl s příspěvkem, v němž se své vystoupení pokusil vysvětlit. Od režimu si tím vysloužil uznání a mohl zase publikovat. To vše však za cenu traumatizujícího pocitu osobního selhání.
Od roku 1945 žil v Praze-Holešovicích a v Lešanech. Často pak pobýval také v Chlumu u Třeboně, zde později vlastnil dům. František Hrubín zemřel 1. března v Českých Budějovicích. Pochován je na Vyšehradském hřbitově.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
