Josef Hořejší se narodil 5. prosince 1910 v Chlumíně do chudé rolnické rodiny. Později se stal velmi uznávaným mistrem v továrně na kočárky Liberta. V roce 1942 byl zatčen a 14 měsíců vězněn na Pankráci. O sedm let později byl znovu zatčen, obviněn z velezrady a 7. ledna 1950 jako oběť komunistického teroru v pražské Ruzyni popraven.
Josef Hořejší pocházel ze zemědělské rodiny a měl devět sourozenců. V roce 1931 se oženil a přestěhoval do Mělníka. O devět let později si z verandy udělal malou dílničku a při svém zaměstnání ještě začal vyrábět a opravovat kočárky. V Mělníku byli v té době tři výrobci kočárků a právě v dnešní Libertě se Hořejší stal mistrem.
V roce 1942 byl Josef Hořejší zatčen fašisty a 14 měsíců vězněn v Praze na Pankráci. Po tu dobu vedla dílnu jeho manželka. Hořejší po návratu postavil za domem své tchyně postupně několik dílen, kde v roce 1945 zaměstnával asi 50 lidí, včetně své rodiny. Výroba se sice v poválečných podmínkách postupně rozbíhala, ale množily se také problémy. Komunisté, ačkoliv v roce 1946 vyhráli volby, se začínali obávat své prohry v dalších volbách, a proto si připravovat pozice pro pozdější převzetí moci.
Přišel únor roku 1948 a továrna pana Hořejšího byla 26. února znárodněna jako první ve městě. Hořejší byl v tu dobu mimo město a nic netušil. O pár dní později byl před svou továrnou zatčen a převezen do Okresní soudní věznice. Propuštěn byl 19. března. Po návratu se začal spolu se svou rodinou věnovat zemědělství.
V únoru 1949 přišli pro Hořejšího komunisté znovu, ale ten byl v té době nemocný a nemohl s nimi odejít. Tu samou noc Hořejší zmizel. Jeho rodina neměla žádné tušení, kde se nachází. Po čase se dostal za hranice do utečeneckého lágru, kde byly otřesné podmínky, a rozhodl se vrátit. Ne však do Mělníka, ale do Loun, kde byl jeho největší odběratel kočárků. V Lounech se účastnil výroby a rozšiřování protikomunistických textů v rámci tzv. skupiny „Mělník-Louny“ (skupina MAPÁŽ – MAsaryk–PAlacký–Žižka).
Komunisté však členy této skupiny vypátrali a 15. srpna 1949 byl Hořejší spolu s dalšími obviněn z velezrady. Následovaly pobyty ve věznicích v Litoměřicích, Ústí nad Labem, Praze-Pankráci, Plzni na Borech. A 24. října 1949 byl Hořejší spolu s dalšími odsouzen k trestu smrti.
Den před popravou, 6. ledna 1950, navštívili Josefa Hořejšího naposledy jeho příbuzní. Jejich setkání probíhalo celou noc, kdy byla dovolena postupně návštěva všem členům rodiny, kteří přijeli. Hořejší v té době bral svůj osud již jako vysvobození, jelikož byl ve velmu špatném stavu. S rodinou se rozloučil až ráno, hodinu před popravou.
Pozůstalí museli žádat o možnost posledního rozloučení. To nakonec proběhlo ve sklepení strašnického krematoria. Byla jim ukázána pouze zavřená rakev. Nejdříve bylo rodině přislíbeno vydání zpopelněných ostatků pod podmínkou, že nebude veřejný pohřeb. Poté ani tento slib komunisté nedodrželi a urna nebyla rodině vydána. Byla uschována v krematoriu a poté uložena do společného hrobu.
Chlumínské hospodářství bylo také združstevněno. Bratr Josefa Hořejšího, který na něm hospodařil, spáchal při znárodňování skokem z okna sebevraždu. Zbytek rodiny byl perzekvován a pronásledován až do roku 1989.
Foto Česká televize
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
