Na svoji druhou velkou cestu po stopách slavných cestovatelů Hanzelky & Zikmunda do Afriky a Ameriky se mají vypravit plzeňští dobrodruzi Tomáš Vaňourek a Lukáš Socha. Cílem jejich expedice Z101 je zmapovat ze stejných pozic, jak moc se změnila místa, která jejich předchůdci zdokumentovali před více než 70 lety. Místo balení a příprav teď sedí oba mladí cestovatelé doma v Plzni. Plány jim překazila koronavirová epidemie, která se šíří celým světem.
Kdy měla odstartovat vaše druhá výprava do Afriky a Jižní Ameriky?
„Měli jsme 22. dubna odjet na první cestu Hanzelky a Zikmunda, to znamená Afrika a Jižní Amerika. Ten datum byl nastaven tak, že to byl datum, kdy 22. dubna 1947 na svoji cestu odjížděli oba slavní cestovatelé. V současné době to vypadá tak, že nevyjedeme nikam. Situace, která drží uzavřené hranice nám neumožní vycestovat ani z republiky. A co hůř, naše měla začínat severem Afriky, z Maroka do Egypta. Ta oblast je tam teď uzavřená a nevíme, jak dlouho ještě uzavřená bude. Jsme v patové situaci a čekáme, co se bude dít. Plánovali jsme, že budeme zažívat dobrodružství v Africe a místo toho zažíváme veliké dobrodružství uprostřed Plzně.“
Přemýšleli jste třeba o tom, odložit cestu o rok a nepřijít tak o to unikátní startovní datum? Nebo plánujete vyrazit později, až to situace dovolí?
„To datum je pro nás samozřejmě klíčové a důležité. Nejen, že jsme letos chtěli oslavovat 73 let od okamžiku, kdy vyrazili Hanzelka se Zikmundem na cestu, ale ten letošní rok je důležitý i tím, že pan Hanzelka bude mít výročí nedožitých 100 let. Ty jeho narozeniny připadají na 24. prosinec. K tomu datu jsme se dohodli s panem Zikmundem, že ve Zlíně uspořádáme na počest pana Hanzelky takovou velkou výstavu. Měli jsme přivézt srovnávací fotky z Afriky. Pro nás to znamená, že do konce prosince bychom měli mít nějaké fotky z Afriky. To, že bychom nevyjeli ve stejný datum jako oni, už není tak podstatné jako to, že se vrátíme a oslavíme sté narozeniny pana Hanzelky.“
Mluvíte o výstavě ve Zlíně, ale plánujete ještě další výstavu v USA
„Z Afriky plánujeme pokračovat dál do Latinské Ameriky. Podstatné pro naši cestu je to, že cestovatelé se v roce 1948 nedostali víza do USA vhledem k politické situaci, která v naší zemi tehdy panovala. V USA si zase mysleli, že jsou špioni a nedali jim víza. Cesta po USA se proto neuskutečnila. My jsme se rozhodli za pomoci ministerstva zahraničí uspořádat v New Yorku výstavu fotografií. Už máme domluvenou výstavní síň a budeme ve druhé polovině roku 2022 vystavovat fotografie Hanzelky a Zikmunda i naše fotky z celého světa. A to všechnu kvůli tomu, že to bude 75 let od té jejich první velké výpravy. Chtěli jsme tak tu jejich velkou cestu po světě symbolicky ukončit v místech, kam se pánové H+Z nedostali.“
Co se ale stane, když vám situace v Africe vůbec nedovolí vypravit se tam na cestu?
„Jsme v kontaktu s africkými státy přes ministerstvo zahraničí a jsou tam různé možnosti. Například ze zemí střední Afriky nebo z rovníkové Afriky nám píší, ať se koronaviru vůbec nebojíme, že tam je kosí jedině ebola (smích). Ale pokud by se Afrika teď nepovedla zrealizovat, tak bychom se snažili začít buď Latinskou Amerikou a teprve potom bychom jeli do Afriky. Samozřejmě situace v Jižní Americe není teď o nic lepší než u nás nebo jinde ve světě. Každý den teď bedlivě sledujeme zprávy z celého světa. Zatím za posledních 14 dní máme informace jen o tom, že se všude všechno přitvrzuje. Je těžké odhadnout, jak to bude v příštích týdnech a měsících vypadat.“
Kolik zemí vůbec plánujete navštívit?
„Na expedici Z101 nás čeká více než 70 tisíc kilometrů, projet máme dva kontinenty a trasa vede přes více než 60 různých zemí. Jen v Africe jich máme naplánováno 43. Uvidíme, jak to bude…“
Jakým způsobem se tentokrát budete po světě pohybovat?
„To je na té naší cestě asi to nejkrásnější. Jsme totiž domluveni na jedné věci s dalšími legendami. Tentokrát s Karlem Lopraisem a s Alešem Lopraisem. Oba jsou blízcí přátelé Miroslava Zikmunda. Domluvili jsme si expediční speciál. Jedná se o auto, se kterými kluci byli loni na Dakaru. A s tímto vozem máme celou trasu projet. Je to auto, které by mělo obstát nejen v dunách, ale naprosto všude.“
Už jsme s tím autem někdy jezdili?
„Zatím ještě ne, byli jsme připraveni si ho převzít, už je hotové a připravené. Ale současná situace nám to zatím neumožnila. Vůbec tedy nevíme, jak to s autem bude. S Lopraisem jsme se poznali díky tomu, že po návratu z naší první cesty se o tom dozvěděli kluci z Autoklubu, se kterým spolupracujeme. Chtěli z nás udělat ambasadory Autoklubu. Propojili nás s Alešem a s Karlem a jednoho krásného dne prostě přišli a zeptali se, jestli ještě pořád sháníme auto na cestu. Řekli nám, že už ho shánět nemusíme, že ho Lopraisové připravili.“
Od kdy plánujete vaši druhou cestu?
„To vím úplně přesně, bylo to loni v březnu. Potkali jsme se s panem Zikmundem a on nás začal pošťuchovat, že když jsme projeli tu jejich druhou cestu, tak co budeme dělat dál. Že ještě měli tu první cestu. A jestli si na ní troufneme. Že dříve se to procestovat dalo, ale teď, že by to bylo hodně dobrodružné. A Bůh ví, jestli by to vůbec teď někdo zvládnul…? Začalo nám to samozřejmě ležet v hlavě a od března jsme na tom začali pracovat. Ještě před měsícem jsme věděli, že pojedeme. Dnes si tím jisti nejsme.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
