Jít sedět kvůli psaní o konopí, to zavání starými pořádky, říká šéfredaktor Legalizace a zastupitel Prahy 2

„Nepsali jsme užívejte konopí, nenavozovali jsme dojem jeho legality“

Očekával jste takový výsledek soudu?
Upřímně jsem propadl dojmu, že budu zproštěn všech obvinění, což si vnitřně přeje každý obviněný, a to hlavně ve chvíli, kdy je to jako v tomto případě velmi zvláštní kauza, kde může padnout velmi subjektivní rozsudek.

Berete tento rozsudek jako subjektivní?
Když někoho srazím autem, pak je to ublížení na zdraví, je tam oběť a případ se dá hodnotit na základě konkrétních okolností, za kterých k tomu došlo. U paragrafu šíření toxikomanie je toto velmi obtížné, protože skutková podstata tohoto paragrafu je podněcování lidí k užívání jiných návýkových látek než alkoholu. Ta definice je složitá a já byl přesvědčen o tom, že jsme v magazínu Legalizace nepsali imperativy. Nepsali jsme užívejte, nenavozovali jsme dojem legality konopí, jak tvrdila obžaloba. Neponoukali jsme lidi k páchání trestné činnosti. Psali jsme otevřeně o konopí, ale objektivně, tedy pozitivně i negativně. Vlastně jsem čekal, že svoboda slova a právo na informace je zakotvené v našem právním řádu. Myslel jsem si, že by soudce mohl být natolik uvědomělý, že to vyhodnotí jako nesmysl.

„V Bruntále mi dali najevo, že pro ně je konopí omamná psychotropní látka, která je nebezpečná pro společnost, devastuje rodiny a má být zapovězena“

Nepřipouštěl jste si, že dostanete trest?
Když už se tím policie zabývá od roku 2018 a tráví tím čas a když se o to opravdu intezivně zajímá státní zástupce, tak jsem tušil, že to budou tlačit. No a když už to dotlačili k soudu, věděl jsem, že je bude zajímat, jaký bude trest. Obžalobou navrhovaná výše trestu byla vyšší než vynesený rozsudek, což zavdávalo příčinu tomu se domnívat, že nějaký trest dostanu. Přál jsem si odejít osvobozen, ale zároveň jsem v myšlenkových propadech očekával i horší trest. Ve finále mě nepřekvapil samotný trest jako spíš důvodová zpráva.

Co v ní bylo?
Bylo tam třeba nastíněno, že soudce na základě fotografie květenství konopí, které bylo obalené pryskyřicí, určil, že se jedná o omamné konopí. Překvapilo mě, že je soudce schopný rozeznat na základě fotky, o jaké konopí se jedná a kolik má v sobě účinných látek. Nemluvě o tom, že nebyla řeč o zdrojích fotek, samozřejmě ne každá fotka konopí je z ilegální pěstírny. Taková fotografie nemůže být sama o sobě šířením toxikomanie, protože se dostáváme do situace, kdy se zakazuje z pohledu policie pozitivní nebo neutrální poukazování na určité látky. To mě zarazilo stejně jako to, že soud hodil všecno konopí do jednoho pytle.

Vaše obvinění z šíření toxikomanie jste označil za prokazatelnou neznalost konopné legislativy. Jak se na to díváte teď?
Ukázalo se, že mě soudí někdo, kdo nemá dostatečné povědomí o legislativě konopí v plné šíři a spíš dal na odiv svůj represivní pohled a drogobijství. Ukázalo se, že soudce nechtěl jít proti obžalobě, protože ten rozsudek, který vynesl, tedy roční podmínka a pokuta, je nejnižší možný, protože mi podle paragrafu hrozilo jeden rok až pět let za mřížemi. Když jsem slyšel, že je to výchovný trest, tak mě to nepotěšilo. Mojí snahou prostě bylo psát o konopí otevřeně a solidně, ukázalo se však, že jakákoliv pozitivnější zmínka je překročení zákona. Nicméně definici a hranici určujě soudce na základě své vlastní úvahy. Soudce třeba zmiňoval, že když píšeme o pacientech, je to v pořádku, ale když píšeme o konopí v souvislosti se sportovci, tak to v pořádku není. Nicméně vůbec nevzal v potaz, že sportovci jej používají například při rekonvalencenci. Konopí už je zkrátka rozšířené, ale v Bruntále mi dali najevo, že pro ně je konopí omamná psychotropní látka, která je nebezpečná pro společnost, devastuje rodiny, má být zapovězena a ne, že se o ní bude hovořit neutrálně nebo nedej bože pozitivně.

Jaký pocit to ve vás vyvolalo?
Vyvolalo to ve mě pocit cenzury a snahy zašlapat konopí a nebrat v potaz, že v České republice se mění legislativa, která bude platná od nového roku. Mění se doba a na konopí už je pohlíženo dávno úplně jinak. Přišlo mi, že v Bruntále trochu zaspali.

„Ivan Bartoš mi vyjádřil na sociálních sítích podporu“

Co pro vás rozsudek v podobě roční podmínky znamená?
Rozsudek byl vynesen, ale nenabyl právní moci, protože jsme si dali prostor, soud jsme požádali o písemné doručení rozsudku, abychom na něj reagovali s odstupem a měli ho písemně. V této chvíli je to tedy nepravomocný rozsudek. Já jsem tedy stále bezúhonný občan, protože nepravomocný rozsudek rovná se žádný rozsudek. Ale stigma se na mně už podepsalo.

Jaké stigma?
Je to očerňující. Trestní stíhání je trestní stíhání, i když se nad tím můžete doma usmívat a říkat si, že je to hloupé, tak ve finále u toho soudu skutečně stojíte a státní zástupce vynáší obžalobu, čekáte na rozsudek a to se na vás podepisuje. Samozřejmě má tato kauza také nějaké mediální pokrytí a k tomu jsou ještě vyjádření lidí v diskuzích, kteří mají úplně jiný pohled na svět a píší o mně, že si trest zasloužím. Někomu se to nelíbí ještě třeba z toho důvodu, že jsem zastupitel na Praze 2 za Pirátskou stranu.

Jaký vztah k vaší kauze mají Piráti?
Nejsem členem, jsem jen zastupitel za Piráty na Praze 2 a jsem jejich registrovaný příznivec. Ještě ten večer, když sem byl na cestě z Bruntálu, tak mi Ivan Bartoš vyjádřil na sociálních sítích podporu.

Kdo vás ještě podporuje?
Musím říct, že podporu dostávám i od jednotlivců napříč politickým spektrem. Dost lidí to vnímá velmi podobně v tom smyslu, že je to překročení určité normy a zadávání nebezpečného precedentu do budoucna co se týká svobody médií a možnosti se vyjadřovat. Rozsudek, který by nabyl právní moci a byl by v rovině toho, že jsem za psaní článku vinen, by mohl posloužit do budoucna pro omezování svobody projevu i jiným médiím. Cítím to tak, že v této chvíli nebojuji jen za sebe, ale i za ostatní média.

„Jít do vězení kvůli psaní o konopí, to zavání starými pořádky a režimy“

Co bude s magazínem Legalizace, pokud trest nabyde právní moci?
Pro magazín by to znamenalo celkové upravení obsahu podle jasných mantinelů, které by nám daly důvodové zprávy. Museli bychom vědět, co je přípustné, a co ne, pak by se to dalo okleštit. Jenže oni napadají třeba i inzerci nebo to, že součástí některých vydání byla dárková semínka konopí, která si každý může sehnat kde a jak chce. To by nás omezilo v oslovování potenciálních čtenářů a bojím se, že by to mohlo vést k tomu, že by bylo velmi náročné ve vydávání pokračovat.

Nepokračoval byste v něm?
To bych se dostal na velmi tenký led a mohlo by se mi stát, že by někdo vyhodnotil moje počínání tak, že pokračuji v něčem, za co jsem byl odsouzen. Pak by se taková podmínka mohla proměnit ve výkon trestu a odnětí svobody. A jít do vězení kvůli psaní o konopí, to zavání starými pořádky a režimy. Spíš starými nepořádky, kdy se posílalo do vězení za básně, písně nebo odlišné názory. To už by pro mě byl silný projev totality. Zároveň se bojím, že v paragrafu o šíření toxikomanie je všechno tak vágní, že by to někdo mohl otočit proti mně celkem snadno a dostat mě do vězení.