Dramatik, režisér, herec a spisovatel Arnošt Goldflam, který se narodil 22. září 1946, patří mezi nezaměnitelné postavy českého uměleckého prostředí. Režíruje v divadlech, vystupuje v Manéži Bolka Polívky, řada diváků jej dobře zná z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag nebo z pohádky Lotrando a Zubejda. Společnými rysy tvorby brněnského rodáka, který píše také úspěšné knížky pro děti, jsou groteskní realita, satirická nadsázka, poetika, ironie a sentiment.
Jeho místy pěkně černý humor pomáhá Goldflamovi překonávat nástrahy světa. „Všechno, co dělám, se dá shrnout pod označení divadelník. Dělám divadlo, a kolem toho to psaní, hraní, režii ... jsem takový tylovský nebo moliérovský typ,“ řekl před časem tento bývalý student medicíny, skladník a úředník, který se k divadlu dostal díky kamarádovi, jemuž pomáhal dostat se na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU). Pak ho napadlo přihlásit se také, vybral si divadelní režii.
V 70. letech minulého století začal Arnošt Goldflam uvádět vlastní dramatizace v brněnském HaDivadle, režíroval i v Huse na provázku a královéhradeckém Klicperově divadle, se svými kusy často jezdil i do Prahy do klubu Na Chmelnici. V 90. letech pak začal více režírovat v Praze, ale i v Rakousku či Německu. Dnes je autorem zhruba stovky her a dramatizací, režíroval v Divadle Na Jezerce, Rokoku nebo Ypsilonce. Goldflamův osobitý rukopis nesou dramata jako Ženy a panenky, Doma u Hitlerů, Návrat ztraceného syna, Dámská šatna, Ředitelská lóže, Sladký Theresienstadt nebo Hrůza v Brně.
Umělec, který si k dceři z prvního manželství pořídil s výtvarnicí a scénografkou Petrou Štětinovou na „stará kolena“ další dvě děti - syn Oto Antonín se mu narodil v roce 2002 a ještě o čtyři roky později přišla na svět dcera Mimi -, začal také psát pro nejmenší čtenáře. Říká, že sám je dětinský, a tak se snad umí napojit na jejich vlnu. Goldfalmovo psaní se líbí i kritice, za knížku Tatínek není k zahození například dostal v roce 2005 cenu Magnesia Litera pro nejlepší dětskou knihu.
Goldflam pochází ze židovské rodiny a spousta jeho děl je židovstvím, holokaustem nebo celou vážnou, ale často i absurdní historií rodiny inspirována. Neúnavný „hltač“ všech možných knih a filmů a ctitel Karla Poláčka také točí, zahrál si třeba ve filmech Něžný barbar (1989), Fany (1995), Bumerang (1997), Otesánek (2000), František je děvkař (2008), Teorie tygra (2016) nebo v seriálech O ztracené lásce či Proč bychom se netopili. Účinkoval i v americkém filmu The Zookeeper’s Wife, kde ztvárnil postavu ředitele židovského sirotčince, doktora a spisovatele dětských knih. Měl i vlastní televizní pořad Za dveřmi je A. G.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
