Začala výstava děl Dagmar Hochové, fotila Havla i děti na Matějské

Hochová se do povědomí veřejnosti zapsala především jako fotografka dětí. „Navždy bude fotografkou dětí, ale expozice nabízí i další části její tvorby," řekl kurátor Jiří Pátek.

Expozice ukazuje další klíčové tematické okruhy jejích fotografií - takzvané pražské jaro, normalizaci, sociálně citlivé cykly z ústavů a venkova a portréty legionářů z první světové války. Výstava mapuje tvorbu od studií na Státní grafické škole a FAMU až po působení Hochové jako poslankyně České národní rady. Nechybí ani školní práce vzniklé pod vedením Jaromíra Funkeho.

Prezentovány jsou i práce pro časopisy a knižní vydavatelství, významnou součást tvoří snímky z doby formování demokracie po roce 1989, například z klubu Aurora, kde v listopadu 1989 vznikalo Občanské fórum, nebo z prostředí České národní rady, kde Hochová působila i jako poslankyně. Součástí jsou také dvě videoprojekce a audio nahrávky, v nichž autorka komentuje svůj život a práci.

„Tvorba Dagmar Hochové je vždy spojena s hodnotami lidskosti a svobody, které z jejích snímků jednoznačně vyzařují. Výstava odkrývá tvorbu Dagmar Hochové v celé její šíři," podotkla Magdalena Juříková, ředitelka Galerie hlavního města Prahy.

Moravská galerie v Brně zpracovávala 12 let rozsáhlý archiv čítající 130 tisíc negativů, který získala do svého držení. Díky jeho digitalizaci se podařilo nově nahlédnout do autorčina díla i života. „Prostřednictvím archivu negativů vidíte autora jako na dlani. Pochopíte vazby mezi jednotlivými segmenty jeho díla. Odhalí se vám jeho osobní a sociální vazby, díky nimž se vám objasní, proč se určité věci staly tak, jak se staly. Získáte informace, na jejichž základě můžete zpřesňovat a korigovat autorův veřejný obraz. A také pochopíte, že i ten, kdo si na tomto světě získá obdiv a uznání, je stále jen člověk," podotkl kurátor Pátek.

Hochová (1926 až 2012) byla uznávanou představitelkou humanisticky orientované fotografie. Zaměřovala se na dokument, portrét a reportáž. Odborníci na její tvorbě oceňují schopnost zprostředkovat neopakovatelnou atmosféru a v portrétu postihnout kromě tváří také mezilidské vztahy a emoce. Zároveň jsou její fotografie cenným svědectvím dobové každodennosti. V 50. letech patřila Hochová k hnutí, kterému se později začalo říkat poezie všedního dne. Šlo o fotografy, kteří nastupovali po období socialistického realismu a vyhraňovali se vůči němu tím, že fotografovali obyčejný všední svět. Hochová v portrétech zachytila takové osobnosti, jako byli Josef Váchal, Bohuslav Reynek či Jan Patočka. Fotila Ludvíka Aškenazyho, Ivana Diviše, Václava Havla i další.