Československá obec legionářská byla založena před 100 lety
Po první světové válce, ve které působilo v Rusku, Itálii a Francii kolem 110 tisíc československých legionářů, si bojovníci po návratu domů začali uvědomovat, že je třeba udržet kontinuitu tradic legií a jejich zásad. Považovali to i za povinnost vůči asi 5000 spolubojovníkům, kteří ve válce padli. Po počátečních sporech uvnitř legionářské obce se nakonec před 100 lety, 22. května 1921, konal ustavující sjezd Československé obce legionářské (ČsOL). Obec od počátku spolupracovala s Junákem, českou odnoží skautingu, Sokolem a s několika vojenskými organizacemi. Členy ČsOl byli od počátku i vedoucí činitelé zahraničního odboje, jako například Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš. Obec přijala za svůj program zásady hlásané Masarykem a jeho Washingtonskou deklarací.
Do legií v Rusku vstoupilo přes 80 tisíc vojáků
Legie vznikaly za první světové války zejména v Rusku, ve Francii a v Itálii. Do legií v Rusku vstoupilo podle údajů Vojenského historického ústavu (VHÚ) přes 80 tisíc vojáků, z nichž více než 4000 padlo. Na území Francie se podařilo soustředit 9600 mužů, přes 630 z nich padlo. Do legií v Itálii bylo zařazeno 20 tisíc mužů, z nichž 350 v bojích zemřelo. Celkově tak v legiích působilo asi 110 tisíc Čechů, z nichž asi 5000 zahynulo.
Po počátečních sporech se po válce legionáři seskupili do dvou větších celků: Svazu československých legionářů a Družiny československých legionářů. Vedení Svazu čsl. legionářů však po čase ztratilo ideu nadstranickosti legií a začalo „koketovat“ s komunisty. To pochopitelně většina členů svazu odmítla. Především ruští legionáři si byli vědomi toho, jak rozkladně působili na jejich řady právě čeští rudoarmějci v době, kdy se legionáři probíjeli po magistrále, aby se z Vladivostoku dostali konečně domů. Nespokojenost s vedením Svazu čsl. legionářů nakonec vedlo k tomu, že po jednání s Družinou čsl. legionářů vznikla jednotná a nestranná organizace Československá obec legionářská (ČsOL).
Mnoho členů Československé obce legionářské se zapojilo do protinacistického odboje
ČsOL se věnovala také sociální činnosti, zasazovala se za zákony, které měly zajistit podporu vdovám a sirotkům po padlých legionářích i péči o zraněné veterány. Po okupaci země nacisty byla ČsOL v roce 1939 rozpuštěna a její vedoucí činovníci internováni. Mnoho členů ČsOL, bývalých legionářů, se poté zapojilo do protinacistického odboje doma i v zahraničí. Podle ČsOL bojovalo v druhé světové válce v čs. armádě v zahraničí více než 50 tisíc občanů někdejšího ČSR. Skutečný počet Čechů a Slováků, kteří přešli do ciziny, aby bojovali proti nacistům, se podle ČsOL nedá zjistit. Podle Vojenského historického ústavu prošlo během let 1939 až 1945 československými vojenskými silami na Západě přes 20 tisíc občanů předválečného Československa. V Databázi příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí za druhé světové války, kterou spravuje Vojenský historický archiv, je více než 83 tisíc záznamů.
Mnozí se zapojili do partyzánských jednotek, jenom v Itálii, Sovětském svazu, na Slovensku a Francii se udává na 12 tisíc členů podzemního hnutí z ČSR. Občané Československa také vstupovali do spojeneckých armád, například francouzské cizinecké legie. Během války zahynulo v bojích či na popravištích podle údajů Vojenského historického ústavu z roku 2010 poskytnutých deníku MfDnes přes 42 tisíc čs. vojáků, partyzánů, dobrovolníků a odbojářů.
Obec po druhé světové válce opět zahájila činnost, po roce 1948 však byla opět umlčena
Po druhé světové válce obec opět zahájila činnost, po komunistickém puči v únoru 1948 však byla na dlouhých 42 let násilně umlčena a řada legionářů skončila v komunistických žalářích nebo pracovních táborech, někteří byli popraveni nebo násilně odvlečeni do sovětských gulagů.
Po pádu komunismu obec obnovila činnost a nyní sdružuje asi 3800 členů v České republice i v zahraničí. Do svých řad přijímá příslušníky druhého zahraničního odboje, potomky po legionářích prvního a druhého odboje, účastníky vojenských operací v rámci NATO a OSN, žáky vojenských škol, členy Klubů vojenské historie a každého, kdo má vztah k tradicím legií a podílí se na chodu organizace.
