Prohra s Barcelonou není na pochvalu. Tykač by měl rychle propíchnout růžový obláček

Slávisté mluvili v superlativech o výkonu v úvodních třiceti minutách. Jindřich Trpišovský použil oblíbené věty o tom, že se jeho svěřenci pohybovali na maximální hraně aktuálních výkonnostních kapacit. Pokud tomu tak je, měli by v Edenu spíš bít na poplach, než se plácat po ramenou. Tohle je totiž na mezinárodní elitu málo. Proč?

Utkání ve fotbale se nehrají na půlhodiny, nýbrž dnes už většinou na 100 i více minut. Moderní způsob hry vyžaduje od hráčů sprinty i ve 101. minutě hry – při presinku, při návratech do obrany nebo při nábězích za soupeřovu defenzivní linii. Kdo to nepochopí, nemá v neúprosné konkurenci nárok.

V tuzemsku to však dodnes chápe málokdo. Jinak by televizní experti nemohli žasnout nad tím, jak brazilské křídlo Barcelony Raphinha i v 89. minutě sprintuje. Kdyby to nedělal a nebyl na to kondičně připravený, nemohl by za evropského giganta nastupovat. Barca má totiž za povinnost vyhrávat ty nejprestižnější trofeje.

Slavie se v minulosti také pokoušela vniknout do téhle společnosti.

Při první účasti pod vedením Jindřicha Trpišovského v základní fázi Champions League trhala rekordy v počtu naběhaných kilometrů a metrů ve vysoké intenzitě. Bez toho by nemohla odehrát vyrovnané partie s Interem Milán či s Barcelonou s Messim v sestavě.

Teď polevila.

Pomalost se neodpouští

Jako by se nechala ovlivnit českými narážkami na to, že se věnuje spíš atletice než fotbalu. Jenže bez „atletiky“ se už dnes špičkové týmy neobejdou. Fotbal se vyvinil do úžasné dynamiky a pohybové kultury, v níž pomalejší hráči již nemají absolutně místo. A nepomůže jim ani vytříbená technika nebo prozíravé herní myšlení. Rychlejší soupeř je hned u nich a neumožní jim využít takzvanou českou vyčůranost.

Jestliže v minulosti mužstva ještě třeba utáhla jednoho pomalejšího kreativce typu Pavla Horvátha či Bořka Dočkala, pak v současné době již to nikomu, kdo chce doopravdy sklízet nejvyšší vavříny, neprojde. Naopak - tihle hráči se stávají závažím, které brzdí útoky a dělají vlastní obrany prostupnějšími.

Slavia už „hušbauerovskou typologii“ na hřišti nemá, ale z běžeckých nároků slevila. Barcelonu sice v počtu naběhaných kilometrů přeběhala (121 km vs. 117), ovšem zápisy do rekordních listin už netvoří.

Den před jejím soubojem s Barcelonou rukoval do boje s kolosem, Manchesterem City, jiný outsider, Bodo Glimt. Ten Glimt, s kterým se sešívaní utkali na podzim v Edenu a rozešli se s ním remízou 2:2.

Seveřané však dokázali, na rozdíl od slávistů, v mrazivých podmínkách položit obra na lopatky. Lépe se totiž přizpůsobili vývoji. Uvědomují si, jak je ve fotbale 21. století mega důležitý synchronizovaný pohyb celého mužstva bez míče.

Řekněme si to natvrdo: Trpišovského Slavia hraje v LM hůř než při první účasti. A vedení to přehlíží

Čtvrtek, 11. prosince 2025, 07:00FotbalBlogy a komentáře

Místo prvního vítězství týmu Jindřicha Trpišovského v základní fázi Ligy mistrů stále stejná písnička: před výkopem plno řečí o honbě za premiérovou výhrou, ovšem skutečnost na hřišti je pak bez nároku na úspěch. Tak tomu bylo při prohrách 0:3 na...

Hráči Bodo naběhali po umělém trávníku při bitvě se Cityzens přes 129 kilometrů, tedy zhruba o 8 více než slávisté v utkání s Barcelonou. Mimochodem: profesorské hvězdy z Manchesteru skončily v zápase s Glimtem pod hranicí 120 kilometrů.

Favorizovaný Manchester City, jehož cena kádru se vůbec nedá srovnat s hodnotou hráčů Glimtu, si tím pod sebou podřízl větev: statickým fotbalem s minimální kolmostí jednoduše nemohl přelstít soudržnou a velmi pohyblivou defenzivu provinčního celku.

Slávisté tohle poselství Bodo zatím nevnímají.

I oni věděli, že nebudou držet tolik míč jako protivník a že budou muset využít každou sebemenší příležitost k rychlým kontrům. Navíc o Barceloně je známé, že používá vysoce postavenou obrannou linii. Tudíž je za ní moře prostoru pro pasy a náběhy.

Jenže Trpišovského chráněnci nepodnikli zdaleka tolik sprintů za barcelonské beky, jak by si tohle slabší místo na Flickově fotbalovém barcelonském kabátě, zasluhovalo. Když vyrazíte do volných končin stokrát a pošlete tam zároveň míč, je větší pravděpodobnost, že z toho bude šance, respektive gól, než když se o to pokusíte třeba jen 20x.

Slávisté se tak museli spoléhat pouze na standardní situace. Pochopitelně je ctí, že se věnovali přípravě signálů po rohových kopech a že za to byli dvakrát odměněni. Jenže rejstřík novodobých fotbalových šampionů musí být mnohem pestřejší. Nemůže se omezit jen na úderné standardní situace.

Děravá obrana

Co obranná fáze ve slávistickém balení?

Rozhodně o ní v téhle evropské sezoně nelze říct, že by měla top mezinárodní šmrnc. Kopíruje to kupa obdržených branek. Zatímco Arsenal inkasoval v sedmi zápasech této Champions League pouze 2x, slávisté již vytahovali míč ze své sítě 15x!

Ano, můžou se schovávat za oblíbené alibi typu – podívejte se, s kým jsme hráli, ale to jim premiérovou výhru v Trpišovského slávistické éře v Lize mistrů nepřinese. K ní nepotřebujete odvahu, nýbrž precizní skloubení bezpečné defenzivy s ofenzivou.

Když se to podaří, zaručuje to i efektivní útok. Arsenal dal již 20 gólů. Bez kvalitní aktivní obrany by se k nim neodrazil.

Slavia tuhle základnu pevnou nemá, proto zaznamenala jen 4 branky, společně s Pafosem nejmíň ze všech.

Proč tomu tak je?

Stačí si zrekapitulovat čtyři políčky od Barcelony. Vždycky jim předcházely nedotaženosti ve slávistické defenzivě. Třeba v podobě nezajištěného středu před vlastním pokutovým územím nebo nabíráním hráčů místo bránění přihrávky, která k nim putuje. Tato rizika přináší osobní obrana.

Bodo Glimt zónovým bráněním, při kterém byli hráči velmi blízko u sebe, podobná okénka Haalandovi a spol. neotevřel.

Co odkryla lekce od Arsenalu? Trpišovského sázku na riziko, stupidní agresivitu i nezvládnutý balanc na ofsajdové hraně

Čtvrtek, 6. listopadu 2025, 10:00FotbalBlogy a komentáře

Český mistr vs. top evropský tým 0:3. Výsledek utkání může zkreslovat skutečné dění na hřišti, ale v případě duelu mezi pražskou Slavií a Arsenalem tomu tak nebylo. O to víc je důležité si pojmenovat hlavní rozdíly, které oddělovaly obě mužstva,...

Nemůžeme opomenout ani brankářskou bolístku. Jindřich Staněk neprožil šťastné utkání na Interu Milán (korunovala to žákovská minela při rozehrávce), proti Barceloně si to zopakoval. Při dvou obdržených brankách nemohl mít čisté svědomí. Ferminovu střelu na bližší tyč neměl propustit do brány, při Lewandowského zásahu mohl být hbitější. Také jistota při práci s míčem nohama, kterou musí moderní brankář týmu nabídnout, vypadá jinak než ve Staňkově podání.

Tyhle chyby menší ryby nepotrestají, ale velcí žraloci ano.

Slavia si musí udělat jasno, s kým se hodlá měřit. Jestli si majitel a management vystačí se zametáním mezi evropskou smetánkou, může pokračovat v oslavách prohry s Barcelonou, která v Praze nebyla zdaleka tak nažhavená jako před zápasy s Realem Madrid či Bayernem Mnichov.

Anebo Pavel Tykač zavelí, že chce víc a v tom případě musí z Edenu sejmout růžový lak a vytáhnout management i realizační tým z růžového obláčku.