Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Když se v červnu tohoto roku ujalo vlády nové vedení českého tenisu, nastala obecná euforie. Opticky skončila jedna velmi dlouhá éra. Dala by se definovat jako autokratická vláda jednoho muže. Logicky přišla velká očekávání. Paralelou hodnocení Vlády politické, pojďme se podívat na prvních 100 dní působení nového Předsednictva Českého tenisového svazu.
Znáte to pořekadlo o novém koštěti? V kontextu změn na tenisovém svazu, se jeho využití přímo nabízí. Tím bychom se ale mohli velmi unáhlit. Už v průběhu Valné hromady, ze které vzešlo nové předsednictvo, se vyjevily určité pochybnosti. Pochybnosti ohledně „nového“ uskupení, které má Český tenis vyvézt z krize. Role Předsedy se po hlasování ujal Jakub Kotrba, do té doby Předseda Tenisového klubu Sparty Praha. Místopředsedy se stali Petr Pála a Martin Hynek. Zmíněné pochybnosti nastávají právě u těchto 2 členů. Jak bude schopný plnit náročnou manažerskou roli stávající kapitán ženské reprezentace? Na úkor čeho? A jak se chce svaz zcela odprostit od neduhů staré Kaderkovi éry, když si zvolí do svého úzkého vedení jeho bývalou pravou ruku, tedy Martina Hynka? Který navíc rozhodně není jediným, který ve vrcholové funkci na svazu zůstal. Minimálně velmi diskutabilní fakta, nemyslíte?
Netrvalo to zase tak dlouho. Pochybnosti ohledně výtlaku nové sestavy se potvrdily. Nutno podotknout, že ten, kdo se odhodlal k nějaké intervenci vůči novému vedení, byl považovaný doslova za exota. Marketingově totiž působí nové Předsednictvo přímo fantasticky. Pokud jste nezasvěčený fanoušek, který přijde do styku s tenisem pouze při sledování Davis cupu (k tomu se ještě dostaneme podrobněji) nebo Wimbledonu, nemáte šanci postřehnout nic. Naopak. Opticky se českému tenisu daří. Zejména tomu ženskému. Pokud se ovšem v tenise pohybujete každý den, např. jako hráč nebo trenér, způsob a kvalita počínání nových svazových funkcionářů na vás dopadá velmi citelně.
Jedním z ukázkových příkladů je zavedení elektronického losování. Mohli byste ihned namítnout, vždyť se digitalizuje všude, co je tedy špatně? Mnoho hráčů a funkcionářů klubů by jistě souhlasilo, že velmi často dochází při vytváření dvojic nebo nasazováním hráčů do tzv. pavouka (rozlosování jednotlivých utkání – pozn. red.) k chybám, nebo velmi podivným nahodilostem. Jistě by vás také demotivovalo, kdybyste potřetí v sezóně nastoupili proti nejsilnějšímu hráči, nebo dokonce proti tomu samému hráči!
I ti méně znalí zbystří, kdy se řekne Pardubická juniorka. Jedná se o výkladní skříň českého mládežnického tenisu. Pro mnohé odrazový můstek do velkého tenisu. Letošní ročník ovšem přinesl, mimo změny termínu, i nepochopitelný nominační klíč. Výsledkem bylo, že se do elitního turnaje kvalifikovali hráči, kteří svojí výkonností v porovnání s jinými kraji, absolutně zaostávali. Byl to záměr nebo alibismus?
Organizační úsek svazu svým alibistickým a marnotratným přístupem laťku posouvá možná ještě výše. Např. přidělením účastí v 1. lize týmům, jejichž kvalita a složení bylo naprosto nedostatečné. Nejmenovaný tým, pokud nastoupil, nominoval k utkání hráče s nejnižším ratingem. Je to jako kdyby hokejové Pardubice nastoupili s hráči z Chotěboře. Tím rozhodně nekončíme. Přímo groteskně působí počínání svazu při organizaci závěrečné fáze 1. ligy, které se odehrálo v naprosto nevyhovujících podmínkách. Svaz o tom dokonce sám uveřejnil příspěvek. Ovšem za vrchol můžeme považovat organizaci Mistrovství republiky smíšených družstev dorostenců, které se dokonce ani nedohrálo. Důvodem byla nepřízeň počasí, kterou Česko zažívá v posledních dnech. Odpovědný vedoucí svazu, namísto toho, aby zajistil pro případ dlouho avizovaného deště náhradní kryté sportoviště, raději osobně fandil ve Valencii při Davis cupu. Výsledkem je tedy nedohraná a dehonestovaná soutěž.
Zmíněným Davis cupem jsme si udělali oslí můstek na kapitolu, která možná vstoupí do dějin. A to hned v několika kategoriích. Nad počínáním celého českého týmu si lámali hlavu i ostřílení komentátoři ČT Sport. Jak situaci vnímá běžný fanoušek raději ani nekomentujme. Vnitřní rozpory v týmu, které ovlivnily celkový dojem a hlavně výkon, zapříčinily podle našich zdrojů a dalších zpráv z médií, spory ohledně rozdělení odměn. To ovlivnilo i nominace do utkání, které působily až neuvěřitelně amatérsky. A stejně tak i komunikace do médií. Vzhledem k předchozím úspěchům a hlavně zkušenostem kapitána týmu Navrátila, jen těžko můžeme věřit, že v tom bylo něco jiného.
Ještě v sobotu večer Jaroslav Navrátil tvrdí, jak chce ve své práci pokračovat a jak si za svojí nominací stojí. Druhý den ráno se dozvíme, že se předsednictvo Českého tenisového svazu, po konzultaci s lodivodem našeho týmu, dohodlo na ukončení spolupráce s kapitánem. Zajímavé na celé té věci je, že již v sobotu po obědě si vrabci na Pyrenejském poloostrově cvrlikali, že Navrátil skončil a nastoupí Berdych.
Celé vystoupení našeho týmu, včetně konce Jaroslava Navrátila u týmu, získalo neskutečnou pachuť. Nejen způsobem, jakým to proběhlo. Ale hlavně způsobem, jakým to bylo komunikováno. A tady končí jedna velká euforie. Růžové brýle si můžeme sundat. Nastává realita všedního dne. Spravedlivá, krutá a měřitelná. Ono totiž, jestli má někdo pocit, že úspěchy posledních let našich tenisových špiček, jsou výsledkem systematické práce s naším top talentem, tak je mimo. Věděl to Kaderka, jeho nástupci a teď to víte i vy. Ale o tom zase příště.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
