Po prezidentských debatách na České televizi a Primě ve čtvrtek souboj prezidentských kandidátů vyvrcholil na Nově. Debata s podtitulem Cesta na Hrad byla rozdělena na dvě složky, v pět hodin odpoledne začala část, do které dostalo pozvání pět kandidátů, kteří nemají tak vysoké volební preference jako trojice Petr Pavel, Andrej Babiš (ANO) a Danuše Nerudová, jejichž část začínala v osm hodin. O bizarní momenty naštěstí nebyla nouze ani v jedné z obou částí.

Po dni „volna“ (čtěte aklimatizace) je čas putovat dál. Dál nahoru. Jakmile vystoupáte „pár“ schodů nad Namche Bazaar, tak jdete téměř po rovince. Rovinka znamená v případě Nepálu nejméně lehce dolů, pár schodů nahoru nebo strmě do kopečka. A tak dokola. Cesta je táhlá a přetínají jí dvě stúpy, od kterých jde krásně vidět na dohlížející Everest.

Celou dobu máte v hlavě, že půjdete něco málo mezi pěti až sedmi kilometry. Jen s posledním stoupáním dosahujícím šest set výškových metrů. Na konci Monjo tedy projdete kolem vojenského checkpointu a projdete branou do národního parku Solokhumbu. A jako první sejdete dlouhé schody dolů k řece. Stále s myšlenkou, že potřebujete dnes jít nahoru. Jakákoliv cesta dolů znamená „o to víc nahoru“.

Káthmándú, hlavní město Nepálu, je populačně velké jako Praha. Takže nebyl problém najít jiný hotel. Potřebovala jsem jen někde nechat cestovní tašku po dobu večeře a na pár hodin si lehnout. Hned po půlnoci jsme totiž vyrážela místním minivanem na další letiště Ramechhap. Vnitrostátní lety do Lukly jsou odkloněné v hlavních trekařských sezónách na letiště Ramechhap. Mezinárodní letiště v Káthmándú Tribhuvan má co dělat, aby odbavilo mezinárodní lety.

Při jedné procházce v lese se psy jsem se zúčastnila debaty. Anička, která věděla, kam cestuji, potkala známou a ptala se: „Neuvěříš, kam jede?!“ Známá netušila, tak si nechala otázku zodpovědět. „Do Nepálu! No, není blbá?“, reagovala Anička. Dočkala se jen rozpačitého úsměvu a odpovědi „Vždyť je mladá, jen ať jede a užije si!“ S tím se Anička nesmířila a pokračovala: „A víš s kým jede? Sama!“ Na to už přišla odpovídající reakce: „No to je blbá!“

Velká vlna kritiky se zvedla po některých vyjádřeních ministra školství Vladimíra Balaše, která zazněla v úterním rozhovoru pro Deník N. Balaš v něm mimo jiné prohlásil, že na školách učí nekvalitní učitelé, kteří si nezaslouží příplatky za suplování. Osočil také ředitele základních škol z hysterie a vydírání. Kantoři se teď na Balaše zlobí, že svými prohlášeními degraduje učitelské povolání. Někteří volají dokonce po jeho odchodu.

Moc často se o tom nepíše, ale už za pár dní čeká naši zemi opravdu výjimečná událost. Česká republika se ujímá půlročního předsednictví v Radě EU, kde bude mít na starosti vedení jednání a bude mít mj. možnost více prosazovat svoji agendu.

Vypadá to, že ani po šesti letech od onoho nešťastného referenda a více jak dva roky po britském vystoupení z EU nemůžeme brexit považovat za definitivně vyřešenou záležitost.

Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale ohroženější než ostatní. A právě ona se může stát zdrojem kolosálního průšvihu…

Svérázným pojetím ukrajinské vlajky přelstili čeští fanoušci pořadatele na hokejovém mistrovství světa. Když jim finští pořadatelé zakázali vyvěsit ukrajinskou vlajku, vyrobili si její textovou verzi a vyjádřili tak podporu okupované Ukrajině při utkání ČR s USA. Drsný vzkaz do světa vyslala skupina československých emigrantů legendárním protiruským transparentem už na mistrovství světa v hokeji v Mnichově. Psal se rok 1983. Byl z toho nezapomenutelný okamžik i obrovský skandál. Tedy hlavně u nás.