Přehlídku řemesel, designu a folkloru v Holešovické tržnici představuje Michaela Kádnerová

Michaelo, vy stojíte za platformou Bohemian Perfection, jejímž cílem je podpora řemeslné tvorby a celkově třeba i dávno zapomenutých řemesel, jak jste se k této krásné činnosti dostala a kde všude působíte? 
Internetová platforma Bohemian Perfection je vyústěním mého dlouhodobého zájmu o tradiční řemeslnou výrobu a její propojení s designem. Za vznikem platformy stojí celá řada lidí, bez nichž by nikdy nevznikla. Mou nejbližší spolupracovnicí a spolutvůrkyní platformy je Eva Bělinová, která tvoří dokonale racionální a praktickou protiváhu mé někdy až příliš kreativní duše. Obě sdílíme nadšení pro krásné, řemeslně vyrobené věci, obě rády cestujeme po vlastech českých, obě oceňujeme příběhy, které se za ručně zhotovovanými předměty skrývají. Uvědomujeme si, že pro to, aby řemeslná výroba zůstávala stále živá, je třeba ji propojit s moderním tvaroslovím a kulturou dneška a podpořit spolupráci řemeslných výrobců s designéry. Proto jsme v průběhu vzniku platformy propojili mladé designery s vybranými řemeslníky. Zadání bylo jasné – vytvořit vzor, který obohatí nabídku řemeslné dílny nebo manufaktury, bude dávat smysl nejen esteticky ale i ekonomicky. Vzniklo několik velmi povedených návrhů, z nichž pár opravdu přešlo do výroby. Vystavili jsme je vloni na Designbloku, kde získaly hlavní cenu za školní projekt. Design a řemesla je téma, jemuž se věnuji nejen v rámci neziskového projektu Bohemian Perfection, ale také odborně jako kurátorka sbírky designu Moravské galerie v Brně. Do konce roku by mělo vyjít 87. číslo bulletinu Moravské galerie, který edituji a je celý věnovaný proměnám vzorů tradičních řemesel a lidových předloh v současném designu, textilu, módě, výtvarném umění i architektuře. Myslím, že je jedním z mnoha důkazů o tom, že v tradici lze najít poučení pro současnost i budoucnost a že jej tam mnozí autoři spontánně hledají.

Vyhledáváte řemeslníky sama, nebo se vám naopak hlásí a mají zájem o spolupráci?
Obojí. Našim společným zájmem je vyhledávačem zkrátit zájemcům o řemeslné výrobky k jejich výrobcům a designérům cestu k nositelům specifických řemeslných technik nebo zpracovatelům přírodních materiálů. Chceme ukazovat bohatství řemeslných dovedností lidí pracujících v různých koutech země, umožnit jim propojení s kolegy, spolupráci, ukázat, co umějí. Máme k dispozici databázi výrobců, které jsme si vytipovali a s ní pracovali. Důležitým hlediskem výběru bylo specifické řemeslo nebo výroba, materiál, dodržování původních postupů nebo naopak vývoj nových technologií a jejich rozvoj. Takže jsme oslovovali napřímo, ale také schvalovali profily zájemců, kteří se přihlásili sami. Vyhledávač je výběrový, jen schválené profily se následně objeví se na webu.

A naopak jaký je zájem o řemesla u široké veřejnosti? Zejména pak třeba u dětí a mladých lidí?
Jsem přesvědčená, že u mladé a střední generace se zájem o řemeslnou výrobu zintenzivňuje. Souvisí to se současným životním stylem a tématy ekologie a udržitelnosti, která jsou mezi mladými aktuální. Řemeslné výrobky namnoze splňují tyto nároky. Jsou sice dražší, protože za nimi stojí lidská práce a poctivé materiály, ale pro mladé lidi je ekologická odpovědnost důležitá a jsou ochotni vyšší ale fér cenu zaplatit. Řada z těchto věcí vzniká stejně jako tomu bylo v minulosti „na dlouho“. Třeba povlečení z kanafasu vydrží více než jednu generaci, do prosté mísy dlabané z kmene budou dávat jablka a ořechy ještě vaši vnuci, loubkové koše budou sloužit desítky let. To je důležitý argument, jak se vzepřít konzumerismu a obklopit se jen tím, co opravdu potřebujeme, a to si pak pořídit opravdu kvalitní. Pokud si koupím košík od košíkáře a on mi ho svou rukou podá a já mu dám peníze, vzniká mezi námi vzájemná odpovědnost. Já mu platím za jeho práci, on mi dává svůj výrobek. Pokud se pokazí, půjdu za ním a on mi ho opraví. Nebudu ho vyhazovat při sebemenším poškození, protože za ním budu vidět úsilí, z něhož vznikl. Jsem přesvědčená, že je to důležitý motiv. A myslím, že nejsem sama.

Děti jsou tvárné a považuji za důležité jim ukazovat, jak věci fungují a jak vznikají. U řemeslné výroby zvlášť. Potřebují vidět, třeba jak vzniká chleba, aby si nemysleli, že se prostě objeví v obchodě v regálu. Proto v Holešovické tržnici provádíme denně školní skupiny, ukazujeme, jak se brousí sklo, jak se vyrábějí vánoční ozdoby se skleněných perel, vyprávíme o pozapomentutých technikách i těch, které byly zapsané na seznam nehmotného dědictví lidstva UNESCO. Zájem ze strany škol je veliký, děti se zajímají, a to nás moc těší. Právě oni se totiž jednou budou rozhodovat, zda si koupí řemeslný výrobek, nebo anonymní zboží ze supermarketu. Oni budou určovat budoucnost řemesla.

Myslíte, že úpadek řemesla je zejména o ceně a faktu, že vše, co člověk vyrobí rukama je logicky dražší (a kvalitnější) než masová výroba? Nebo je to i tím, že už se řemeslu dnes nikdo moc nechce věnovat?
Navštěvuji řemeslnými tvůrci a jsem s nimi v kontaktu několik let. Nemyslím si, že řemeslo jako takové je v úpadku. Naopak – objevují se nadšenci, kteří výroby obnovují, navazují třeba na starou rodinnou tradici, záleží jim na místě, kde žijí a snaží se rozvíjet jeho tradice, k nimž řemesla patří. Myslím, že řemeslo je naopak „in“.

Vyšší cena výrobků je samozřejmě problém. Ale jsem přesvědčená, že kvalita nikdy není levná. Zaplatit za řemeslný výrobek férovou cenu, která je vyšší než u strojových anonymních výrobků, ale nevnímám jako podporu řemesla nebo konkrétního výrobce. Je to cena za jeho práci a za materiál, je to fér. Hodnota takového výrobku je podle mého názoru mnohem vyšší. V tom výrobku je koncentrovaný čas, úsilí, zkušenost a um výrobce. Je to svého druhu svědectví. Pokud to přijmete, taková věc pro Vás bude cenná a budete ji používat. Pokud si koupím košík za tisíc korun, hodně dobře si předem rozmyslím, zda ho opravdu potřebuji a na co. Za půl roku nebudu kupovat jiný. Nejspíš mi ten první poslouží do konce života. Jeden košík pro život už si člověk rozmyslí…

V Praze se nyní mohou návštěvníci seznámit s vaší činností v rámci Adventu v Holešovické tržnici. Je to poprvé, co se představíte v hlavním městě? Na co se mohou návštěvníci těšit?
S platformou Bohemian Perfection jsme vloni vystavovali na Staroměstské radnici, na Designbloku v Gabriel Loci i letos v Uměleckoprůmyslovém muzeu v rámci High Craft Sellection. Za sebou máme i výstavu v Muzeu Mladoboleslavska. Jsme vděční, že můžeme spolupracovat s Holešovickou tržnicí a v krásné Hale číslo 17 ukázat alespoň zlomek toho, co za poklady vzniká pod rukama šikovných mistrů řemesel v různých koutech České republiky. Vystavujeme a k prodeji nabízíme výrobky známé i méně známé nebo ty, které si někteří budou pamatovat z prodejen Krásná jizba. Pro zájemce jsme také připravili celou řadu workshopů, aby se mohli přiučit vyšívat rybími šupinami, vyrábět přírodní inkousty, plést z orobince, příst nebo si ušít vlastní kožené rukavice.

Vy sama se věnujete nějaké ruční tvorbě, nebo si ráda vyzkoušíte některá řemesla?
Bohužel ne… Jsem teoretička se vším všudy.

V rámci Adventu v Tržnici je k dispozici také řada workshopů pro širokou veřejnost, kdy si mohou zájemci vyrobit krásné vánoční dárky. Dala byste svůj osobní tip na workshop?
Můžu vřele doporučit workshopy, které budou probíhat zrovna tenhle víkend. Moje srdcovka je výroba vánočního polazu s Katkou Rettovou. Tahle krásná, skoro zapomenutá vánoční dekorace opravdu okouzlí svou symbolikou a půvabem. Opravdu miluji ilustrace Eliška Čechovské a její značky Vyšiju i její vzory vyšívání. Její kurz výšivky je můj favorit. No a nemůžu zapomenout na vánoční ozdobičky Rautis, tenhle workshop, kde uvidíte, jak se jedinečné na seznam UNESCO zapsané perle vyrábějí, a sami si nějakou ozdobu vyrobíte, vás přiměje přikrášlit váš stromek touhle skleněnou parádou z Krkonoš.