Pátek 10. 4. 2026 | Svátek má Darja
Dnes, 06:30
Bude to měsíc, co na Břevnově zemřela po srážce s tramvají žákyně nedaleké školy. Nehoda vyvolala velkou debatu o rychlosti tramvají či chybějících přechodech. Sama Praha 6, na jejímž území k tragédii došlo, se začala zlepšení bezpečností dětí v dopravě obratem věnovat. Jak probíhala psychologická pomoc hned po nehodě a co dělá Šestka v rámci prevence popsala v rozhovoru místostarostka Mariana Čapková (Praha sobě).
K nehodě u zastávky Marjánka jste okamžitě jela. Co se dělo poté?
Rovnou z místa nehody jsem se spojila s poradnou Vigvam a propojila jsem je s ředitelkou školy Marjánka. Připravovali se během víkendu, protože nehoda se stala v pátek a bylo jasné, že v pondělí ráno nastoupí děti do školy a bude se jim muset ta nešťastná událost komunikovat.
Odborníci naplánovali, kdy to říct učitelům, kdy to říct dětem, kdy to říct rodičům, jak postupovat dál v rámci pietního místa, jak pracovat s dětmi ve třídě i individuálně.
Tím, jak už má Vigvam nějakou rutinu v řešení těchto situací, tak přesně věděli, kdy se komu ozvat, jak oslovit rodiče, co jim říct za základní informace, jak se chovat k pietnímu místu. Jestli má být více dostupné, méně dostupné, úplně pro veřejnost, nebo ho třeba na noc zavírat a nějak uchránit před případnými vandaly.
Čtvrtek, 19. března 2026, 06:00
Základní škola Marjánka zřídila pietní místo pro žačku, která minulý týden tragicky zemřela pro srážce s tramvají. Uctít její památku přicházejí spolužáci i veřejnost, přinášejí svíčky, vzkazy i hračky. Vedení Prahy 6 plánuje v reakci na nehodu...
Jak jejich práci po takové zkušenosti vnímáte?
Deset dní, které byly završeny rozloučením ve škole, jsme se nechali vést tou organizací a řekla bych, že pro vedení školy, pro učitelky, pro paní ředitelku, i pro mě osobně byli velmi nápomocní. Protože člověk má nějakou svoji představu jak koho informovat, jak to podat co nejjemněji, ale ve finále, když proto už existují nějaké osvědčené kroky, tak je dobré si nechat poradit. A ve spoustě věcí jsme zjistili, že bychom třeba postupovali rychleji nebo pomaleji.
Pracovali přímo na škole?
Působili přímo na škole, přišel tam tým psychologů a ti se věnovali kolektivům, nejvíce tomu ve třídě zesnulé holčičky. Poté si vytipovávali děti, z té samé třídy, ale i z vedlejších tříd. Využili toho pedagogové i někteří rodiče.
Nakonec jsme se se domluvili, že budou na zavolání v případě, že by kdokoliv potřeboval. Škola má u poradny otevřený účet, který hradí městská část. A může využívat jejích služeb, dokud to bude potřebovat.
Co aktuálně děláte ohledně prevence? Hned po nechodě se mluvilo o posílení dopravní výchovy.
Týden po nehodě jsme měli poradu ředitelů, kde jsme chtěli zjistit, jak jsou na tom v rámci preventivních programů. Jestli mají pocit, že mají dostatečný počet prostředků nebo jestli máme přidat.
A domluvili jsme se, že byť všechny děti v průběhu roku procházejí několikrát školeními bezpečnosti v dopravě, tak by jim měli všichni učitelé ve třídách zdůraznit, co se může stát, jaká jsou rizika.
Preventisté nám pořád opakují, že největší nebezpečí jsou sluchátka a telefon.
Dohodli jsme se, že bychom prevenci ještě posílili, a to nejen vůči dětem, ale i rodičům. Většina ředitelů se shodla, že je důležité začít doma.
Teď domlouváme odborníka, který nabízí bezpečnostní školení. Bude jednak chodit po školách ještě v rámci preventivních programů, školy budou pořádat i zoomové konference nebo setkání pro rodiče, protože naživo by zřejmě většina rodičů neměla čas. Zdůrazní jim, co je potřeba s dětmi probírat, jak je potřeba se chovat.
Máte vytipované školy, kde začnete?
Máme patnáct základních škol a devatenáct samostatných mateřských škol. Dohromady pětatřicet mateřských škol, ale některé jsou pod školami. Teď vyčkáme, jak bychom ten harmonogram nastavili a začali bychom proškolovat od těch škol, co si o to řeknou jako první.
Některé ředitelky mají pocit, že prevenci věnují dostatečně, vnucovat to nikomu nebudeme. Ale většina těch, co nejdřív brblali, že už toho dělají hodně, tak i ti potom říkali, že když se to řekne víckrát, tak je to vlastně jediná možnost, jak na děti dosáhnout. Protože abychom dělali nějaká zásadní bezpečnostní opatření kolem všech kolejí, to v podstatě není technicky možné.
Přemýšlíte i o rozšíření počtu přechodů nebo jiných dopravních opatřeních?
Svolali jsme společné jednání bezpečnostní, dopravní a školské komise. Původně to měla být problematika školních ulic a teď jsme přidali i vytipované úseky, kde je větší požadavek po policejních dohledech na přechody.
Pořád se potýkáme s tím, že kdykoliv se obrátím na městskou polici, tak mi řeknou, že mají personální podstav a nejsou schopni přechody uhlídat.
Pár přechodů pokrývají, ale nemají další kapacity. Dokonce i tam, kde v minulosti bývali, tak už nejsou. Tlačíme na pana ředitele šestkové policie, jestli by nám přidal lidi a on nám opravdu konzistentně píše, že kdyby měl, tak by je tam rád poslal, ale na všechny přechody před školami prostě posily nemáme.
Komunikujete o problému dopravním podnikem nebo s Ropidem?
Spojila jsem se s panem ředitelem Ropidu a jeho odpověď je v podstatě logická. Pokud se jedná o nějakou nešťastnou událost, je potřeba vše zmapovat. Ale na druhé straně je potřeba zase přemýšlet nad plynulostí provozu. Takže některé úseky, které se občanům zdají nebezpečné, jsou třeba ty, které zase v rámci plynulosti dopravy vyhodnotí jako rychlé, rovné. Tam, kde není důvod nějak zásadně snižovat rychlost.
Bude to na delší diskuzi o tom, kde se skutečně dá ubrat na rychlosti, a kde by to už zase nefungovalo s plynulostí. Protože když se tramvaje pohybují v obytných oblastech, tak riziko takovýchto nehod je v podstatě neomezené.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
