Winternitzova vila se nachází na pražském Smíchově v ulici Na Cihlářce 10 a je posledním dílem architekta Adolfa Loose. Vila dlouhou dobu stála mimo zájem odborníků i veřejnosti a dokonce jí hrozil zánik. Po restituci v 90. letech jí však majitelé vrátili ztracený lesk. Vila podle své interiérové barvy slonové kosti bývá někdy nazývána jako Béžová princezna.
Třípatrovou vilu si pro sebe a svou rodinu nechal postavit právník Josef Winternitz. Výstavba vily probíhala v letech 1931 a 1932, a to podle návrhu slavného funkcionalistického architekta Adolfa Loose. Jedná se o poslední Loosův realizovaný projekt. Architekt byl v té době již nemocný, a tak přenechal realizaci kolegovi Karlu Lhotovi, který je také autorem veškerých prvků v interiéru.
Josef Winternitz pocházel z obchodnické rodiny a byl nejmladší z deseti dětí. V roce 1925 vystudoval v Praze práva, krátce nato se oženil s Jenny Hirschovou a narodily se jim dvě děti.
S Adolfem Loosem se Winternitz seznámil prostřednictvím Františka Müllera, kterého jako právník zastupoval a kterému Loos navrhl slavnou Müllerovu vilu.
Adolf Loos (1870–1933) byl významný rakouský architekt, který pocházel z Brna. Na konci 19. století se usadil ve Vídni, kde stanul v čele modernistického hnutí. Během první světové války rozvinul princip uspořádání vnitřního prostoru stavby, takzvaný raumplan – ten byl využit i při stavbě Winternitzovy vily. V prvním desetiletí 20. století byl jednou z nejvlivnějších postav vídeňské umělecké společnosti. Po zániku Rakouska-Uherska obracel svou pozornost stále více do Čech, kde se v té době úspěšně rozvíjela moderní architektura. Kromě řady významných staveb ve Vídni navrhl například Heroldův dům v Jiráskově ulici v Brně, Müllerovu vilu v pražských Střešovicích nebo právě Winternitzovu vilu.
Josef Winternitz nechal vilu vybudovat jako rodinné sídlo pro svou manželku Jenny, dceru Zuzanu a syna Petra. Hlavním prostorem sídla je obytná hala, na kterou ve zvýšené úrovni navazuje jídelna a menší obytný pokoj. První patro bylo soukromým prostorem rodiny, druhé patro a suterén obývalo služebnictvo.
Rodina si však nové vily se zahradou a dvěma terasami moc neužila, jelikož během druhé světové války v roce 1941 se musela z domu vystěhovat, protože byla židovského původu. Přechodné bydliště našla v bytě na pražských Vinohradech. V roce 1943 však byli všichni členové rodiny předvoláni do transportu do terezínského ghetta.
Rodina Winternitzova byla poté transportována do Osvětimi. Josef a Petr zahynuli v plynové komoře. Jenny se Zuzanou přežily, ale Zuzana si z koncentračního tábora odnesla trvalé zdravotní následky.
Obě ženy se v květnu 1945 vrátily zpět do Prahy a díky uschovaným plánům vily se ji později podařilo zrekonstruovat. Během druhé světové války však vilu zkonfiskovali nacisté. Po roce 1945 se Jenny snažila získat vilu zpět, dění po roce 1948 jí to však znemožnilo. V 50. letech tak boj o dům vzdala.
Jenny ani Zuzana později o své vile v Praze 5 nemluvily. Již během druhé světové války byla ve vile zřízena mateřská škola, která zde vydržela až do roku 1997, kdy byl již objekt zcela zchátralý. Provoz školky si zde ovšem vyžádal několik zásahů do Loosova projektu. Rodině se vilu podařilo získat v restituci právě až v roce 1997 a vnuk Winternitzů Stanislav Cysař se ji rozhodl zrekonstruovat.
Vila, která je chráněným objektem, tak prošla v letech 1999–2002 rozsáhlou rekonstrukcí a většina mobiliáře byla repasována a zrekonstruována podle původních plánů. Dokonce se podařila zjistit i tehdejší barevnost interiéru, který byl v barvě slonové kosti. Vile se proto někdy také říká Béžová princezna.
Po rekonstrukci začali majitelé objekt pronajímat. Od dubna 2017 pak vila byla zpřístupněna veřejnosti. Za normálních okolností zde probíhají komentované prohlídky, výstavy, vystoupení nebo svatby.
Foto Facebook Winternitzova vila,
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
