čtvrtek 25. února 2021 Liliana

Podívejte se na místa, kde pražští lidé bez domova tráví mrazivé noci

Noční teploty v minulých dnech klesaly i k mínus osmnácti stupňům Celsia, ani přes den rtuť v teploměrech nevystoupila nad nulu. Toto počasí je nebezpečné zejména pro lidi bez domova, kterých je v Praze asi 3500. Kde pražští lidé bez domova tráví mrazivé noci? Podívejte se na místa, která jsou Pankymu, Lence, Kubovi nebo Pinďovi k dispozici.

Loď Hermés otvírá každý večer v sedm

Jedním z míst, kde mohou lidé bez domova strávit noc, je ubytovna na lodi Hermés. Ta se otvírá každý večer v sedm hodin. V sedm hodin ráno musejí zase všichni klienti pryč. „Loď má kapacitu momentálně kvůli covidu sníženou z 250 na 180 lidí,“ vysvětluje koordinátor Martin Novotný, který mě noclehárnou zakotvenou na Nábřeží Kapitána Jaroše pod Letnou provádí.

Naše první kroky vedou do společenské místnosti a jídelny, které však teď v covidové době zejí prázdnotou, aby se klienti mezi sebou co nejméně dostávali do kontaktu, a tak procházíme do společné sekce. „Ta je pro prvoklienty, krátkodobě ubytované, pro ty, které moc dobře neznáme, pro klaustrofobiky a pro partnery, protože tato sekce je smíšená,“ vysvětluje Martin, který na lodi pracuje už 14 let. Společná sekce je bezbariérová, takže v ní spí i invalidé nebo silně opilí klienti, které je možné z místa dobře dostat, když dojde k problému. Společná sekce je vlastně jeden velký pokoj, ve kterém se vyspí až 36 lidí na třípatrových pryčnách.

Nocleh na lodi není podmíněný úplnou střízlivostí

Z prvního podlaží míříme po schodech dolů, do jedné ze dvou pánských sekcí. „Kapacita jedné kajuty byla snížena z osmi osob na šest, aby se zvýšil komfort klientů a dalo se s nimi pracovat dlouhodobě, abychom jim mohli pomoci,“ vysvětluje Martin. Dámská sekce je oproti pánské odlišná v tom, že kajuty mají nižší kapacitu, ženy spí po čtyřech. „Dámská sekce je od zbytku lodi oddělena, protože řada žen z ulice prošla nějakým nechutným násilím. Pokud se klientka nechce potkat s žádným mužem, stačí se s námi domluvit a s nikým se nepotká,“ říká Martin a doplňuje, že ženy na Hermésu tvoří dlouhodobě asi dvacet procent ubytovaných. Dvacet procent klientů tvoří skupina od osmnácti do pětadvaceti let, dalších deset procent tvoří klienti ve věku nad šedesát let, zbytek je ve středním věku.

Nocleh na lodi Hermés je zcela zdarma a není podmíněný úplnou střízlivostí. „Teď zrovna řešíme, jak vlastně definovat opilost a který opilý k nám ještě může, a který už ne. Naši klienti alkohol a různé drogy nadužívají, z čehož vyplývají průvodní jevy jako je pomočování, zvracení nebo kálení do postelí. Ani epileptické záchvaty u nás nejsou vzácné a v těchto stísněných prostorách někdy bývá těžké najít klienta se záchvatem včas, aby si neublížil nebo nezemřel,“ vysvětluje Martin. „Snažíme se klienty vést k tomu, aby nepili. Drobnou represí pro ně je převoz na jinou ubytovnu. Během zhruba hodinové cesty se jejich stav zpravidla zlepší, ale někteří klienti končí i na záchytce.“


Pohled na loď Hermés z nábřeží.

Kapacity stačí

Valnou většinu klientů Martin podle svých slov zná celých čtrnáct roků, které prací na lodi strávil. „Když už je člověk na ulici tak dlouho, často není možné nastartovat ten dvacetiletý proces, který je potřeba k zaplacení bytu,“ popisuje Martin nepříjemnou realitu a s lehkou nadsázkou dodává, že má pocit, že sto procent pražských lidí bez domova pracuje. „Dělají brigády, většinou na černo, protože mají dluhy a nemůžou si dovolit založit si účet. V práci, kterou získají, často končí po dvou až třech týdnech. Ale ne všichni.“

Celkem je v Praze 1500 lůžek pro 3500 lidí bez domova, přesto se však údajně nestává, že by kapacity byly přeplněny. Když jsem v sedm hodin přicházel, venku před lodí čekalo na otevření asi třicet lidí. „Přijdou raději dřív ze strachu, aby nepřišli o místo. To se ale nestává. Kdybychom kapacitu skutečně naplnili, přijede terénní tým a klienty převeze do jiných nocleháren a ubytoven. Zimní opatření fungují tak, že centrální dispečink sbírá data ze všech ubytoven pod patronátem pražského magistrátu. Dispečer na základě kapacit doporučuje, kam daného klienta umístit,“ vysvětluje Martin.

Panky. Občasný feťák chycený v nekonečném kolotoči

Na lodi tráví noc třeba dvaatřicetiletý Panky. „Jsem tu s přestávkou už čtrnáct let, vlastně od osmnácti. Předtím jsem byl v dětským domově a ve výchovným ústavu. Vyučil jsem se zedníkem, udělal jsem pár kšeftů, ale nedopadlo to vůbec dobře, podělali mě o občanku a všechny prachy, tak jsem se potuloval po Praze a chytli mě měšťáci,“ popisuje Panky začátek své kariéry člověka bez střechy nad hlavou. „Řekl jsem jim, že nemám kde spát, tak mě doprovodili sem na loď. Tehdy mi koupili i colu a večeři,“ vzpomíná i po letech na první noc na lodi.

„Jsem občasnej feťák. S tím, abych se z toho dostal, mi hodně pomáhají lidi, kteří tady pracujou. Za to jsem moc rád,“ uvědomuje si Panky svou situaci a říká, že by jednou chtěl sehnat vlastní bydlení. „V létě pracuju v zahradnictví, někdy se mi daří a vypadá to dobře a pak zas udělám nějakou blbost a jsem zase dole,“ popisuje Panky nekonečný kolotoč.


Panky ve svojí kajutě.

Lenka: „Když mi chlap řekne, ať mu ho vykouřím, tak idem k němu a normálne mu ho vykouřim“

Dalším obyvatelem, respektive obyvatelkou lodi, je Lenka. Lenka se narodila jako Jožko, tak se mi taky při prvním kontaktu představila. „Som Jožko, ale volajú ma Lenka. Ja som transka,“ říká rovnou. Lence je pětadvacet, pochází z Rychnavy u Košic, je z dvanácti sourozenců a na ulici je rok a půl. „Moja mama a moj otec pili a drogovali. Od malička som bol v detskom domove,“ povídá Lenka. Mužský a ženský rod při řeči libovolně zaměňuje podobně jako češtinu a slovenštinu.

Když položím otázku, jestli má venku na ulici nějakou práci, začne se usmívat. „Hanbím sa to povedať, ale s chlapcami idem na isté věci kvôli peniazom,“ říká a vzápětí je o dost konkrétnější. „Idem na nádraží a nemusím ani říkat chalanovi, ať se mnou ide, ale oni prídu sami a ideme se niekam prejsť a za to dostanem peniaze,“ popisuje Lenka. „Jasne, že ma to baví. Já se za seba nestydím. Když mi chlap řekne, ať mu ho vykouřím, tak idem k němu a normálne mu ho vykouřim.“


Lenka prochází proměnou z muže na ženu.

„Vím, že tam ubytovna je, ale noc radši strávím na ulici“

Někteří lidé bez střechy nad hlavou však zkrátka do ubytoven nechtějí, raději tráví noc venku. Lidem na ulici terénní pracovníci rozdávají stany, spacáky i polystyrenová iglů. Pár kroků od lodi Hermés u pilířů pod Hlávkovým mostem jsem narazil na mladého chlapíka, který byl v oblečení zachumlaný do spacáku na karimatce. V Praze je na ulici teprve měsíc, ale stihly ho ty nejsilnější mrazy. O lodi, kde se dá spát zdarma, dobře ví. „Vím, že to tam někde na vodě je, ale nepůjdu tam. Je tam strašně moc lidí, všechno to čekání a tak,“ říká o noclehárně mladý muž, který chtěl zůstat v anonymitě. „Radši noc strávím tady.“

Pinďa: „Když má nervy, dá si klackem do hlavy“

Zatímco pod mosty už se spí, v Sherwoodu před nádražím se ještě pije. Dvě postavičky postávají před nádražní budovou, klábosí a popíjejí víno. Padesátiletý Pinďa je na ulici devátý rok, hrdě mi povídá, že dnešní noc stráví venku a mluví o sobě ve třetí osobě. „Nohy mrznou hodně. Noc stráví tady, ale když ho vodvezou, tak půjde do tepla na ubytovnu,“ říká svým chraplavým hlasem a dodává, že čas od času ho někdo na ubytovnu odveze. Pinďa má na čele drobnou ránu a v ruce dřevěnou hůl, tyhle dvě věci mají souvislost. „Když má nervy, dá si klackem do hlavy. Von má nervy, že celej život dělal na černo a z toho teď nemá nic,“ říká o svojí situaci Pinďa.

Kuba: „Koupím si chlast, co jinýho?“

Kuba dnešní noc taky stráví na mrazu. „Já se nepotřebuju ponižovat. To radši budu na ulici, teď jsem na ulici necelý čtyři měsíce,“ povídá třicetiletý vyučený kuchař. „Fakt bych si chtěl najít práci, ale kam mě teď vezmou, když je koronavirus?“ ptá se. Aby Kuba mohl do tepla, má pořád koupený lístek na vlak. Tím pádem ho nikdo z vestibulu nádraží nemusí vykázat „Občas tady hraju na piano, třeba včera jsem si vydělal za dvě hoďky 1200.“ Na otázku, co s penězi udělá odpovídá jednoznačně. „Koupím si chlast, co jinýho?“


Dvojka z Sherwoodu. Pinďa a Kuba.

Člověk si nese to špatné z dětství

Velká část lidí bez domova vyrůstala v dětských domovech nebo ve velmi špatných sociálních podmínkách. „Když v osmnácti přicházíte do společnosti ze špatného dětského domova, nepřinesete si nic, co by vás posílalo do řad milionářů,“ zamýšlí se Martin. „Život na ulici mění mentalitu člověka. Jste mimo systém a je to velmi sladké a svobodné. Dokud je člověk zdravý,“ naznačuje Martin, že potom mohou začít problémy.

Hodnocení článku je 94 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto Ivo Spisar

Štítky reportáž, bezdomovci, ubytovna, noclehárna, ulice, Hermés, Praha

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.