Uvolňování protiepidemických opatření vzbuzuje emoce. Zatímco ti, kterých se osobně dotýkají volají po jejich brzkém konci, mnoho lidí se bojí a odborníků poukazuje na rizika. Vláda ale rozvolňovat musí, a to i kdyby nechtěla.
Protiepidemická opatření jsou nezbytná a o jejich míře musí rozhodnout shoda odborníků. Na tomto se, předpokládejme, dovede shodnout jak většina populace, tak expertů. Přesto jakákoli změna v opatřeních vyvolává bouřlivé debaty. Zatímco pro jedny je na rozvolňování příliš pozdě, protože opatření způsobila již příliš velké ekonomické i společenské škody, pro další je příliš brzy a riziko s uvolňováním spojené nevyvažuje získané benefity.
Je zde ale faktor, který ovlivňuje rozhodování, a fakticky vynucuje rozvolnění opatření, pokud to stav epidemie alespoň trochu umožňuje. Tímto faktorem, který právě nyní vynucuje uvolnění opatření, je stav společnosti. Přesněji její reakce.
Vláda každého státu ve svém vládnutí závisí na ochotě občanů ji respektovat. Tato ochota (někdy se pro ni používá anglický výraz compliance) závisí na mnoha faktorech; povaha problému, který se řeší, obecná nálada ve společnosti, ochota respektovat zákony i za běžných okolností. V době, kdy stát čelí nové a akutní krizi je tato hodnota obvykle velmi vysoká; lidé se okamžitě podřizují i drakonickým opatřením, protože cítí obavy a ve státu vidí toho, kdo je za ně vyřeší; za předpokladu, že je budou respektovat.
V současnosti je ale koronavirová krize již ve vleklém stavu. Restriktivní, velmi omezující, opatření trvají dlouho. Důsledkem tohoto je, že ochota je respektovat klesá. K tomu se přidávají další faktory, vláda opatření nedostatečně vysvětluje, někteří politici a veřejně činné osoby restrikce viditelně porušují.
Při klesající ochotě ke shodě k nárůstu delikvence. Stále více podnikatelů v „zavřených“ provozovnách hledá cesty, jak zákazy obejít. Stále více provozovatelů hospod a klubů do nich pouští hosty; mediálně viditelné razie na „nelegálně otevřené“ podniky jsou podle všeho pouhou špičkou ledovce. Lidé ignorují a obcházejí epidemiologické trasování kontaktů. Mobilita občanů neklesá i přes přísná omezení.
Pokud by se za těchto okolností stát rozhodl (jak po tom někteří volají) vynutit dodržování opatření silou riskuje, že místo uklidnění situace bude čelit otevřenému odporu občanů. Protože však můžeme předpokládat, že opatření potrvají ještě nějakou dobu, současný stav klesající shody je nebezpečný. Je potřeba, aby lidé brali situaci vážně a opatření – ať už budou jakákoli – respektovali.
Jediným smysluplným způsobem z pohledu sociální mechaniky, jak zvýšit úroveň shody společnosti na opatřeních, je uvolnit je. Lidé potřebují prostor; potřebují se nadechnout, potřebují alespoň dílčí zdání normálního života. Je potřeba snížit tlak na jednotlivce i společnost. I když v důsledku toho dojde ke zhoršení epidemiologických parametrů, uvolnění zátěže a stresu je předpoklad toho, že většina lidí bude podporovat případná další opatření, a to nejen u koronavirové krize, ale dost možná i dalších, protože compliance má velkou míru setrvačnosti a funguje napříč krizemi.
Uvolnění opatření tedy není pouze o ekonomických škodách versus epidemiologických parametrech, ale také o tom, jaká opatření jsou lidé schopni a ochotni akceptovat. Ta současná již narazila na limity svých možností.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
