Michal Škapa známější pod pseudonymem TRON je jedním z nejvýraznějších autorů spojených s českou graffiti scénou. Řadí se do silné generace writerů, která nastoupila v polovině 90. let, a dlouhodobě patřil mezi její lídry. Jaká je podpora hlavního města směrem k téhle komunitě a dá se vůbec tvorba na soukromém majetku vymýtit větším počtem legálních míst? Na to se čtyřicetiletého umělce zeptala redakce Drbny.
Jak se člověk dostane k podobné zálibě, která postupně přeroste v životní styl?
Od malička jsem maloval. Vlastně už od základní školy. Máme to v rodině. Babička chodila na uměleckou školu, ale kvůli komunistům musela odejít, tak jsem to asi podědil po ní. Na začátku devadesátých let, v moment, kdy se protrhla stavidla, jsme začali s kamarády běhat po městě a jeden z nich přitáhl zahraniční časopisy s graffiti. Měl i poznatky z výprav za hranice, tak jsme to začali zkoušet. Pak jsem celý devadesátý léta a po roce 2000 maloval venku. Později se to pak přelilo do toho, že jsem odstartoval svoji ateliérovou tvorbu.
Dá se říct, že je vaše tvorba uměním?
To, co vystavuji v galeriích, pokládám za uměleckou tvorbu. Samotné graffiti, tak jak jsem se mu dříve věnoval i jeho dnešní podobu, spousta lidí za umění nepovažuje. Souzním s názorem, že je to taková specifická městská disciplína. Takový živelný stádium, ale umění to není.
Jak podporuje graffiti scénu například město Praha?
Nějaké oficiálně vytyčené zóny tady jsou, je jich relativně dost. Město by ale s autory mohlo spolupracovat víc a poskytovat jim zajímavější a větší plochy na konkrétní projekty. Spousta míst by pak šlo z běžné městské šedi změnit na místa s originální tvorbou, které mají svého ducha.
Je zapotřebí shrnout si celý vývoj téhle scény. V devadesátých letech tu byla obrovská graffiti komunita, ale pak postupně začala vznikat streetartová scéna, které vzešla z ulice a ta je už na pomezí umění. Takovou podsekcí jsou velkoformátové malby na stěnách, kterým se také říká murály. Minimálně v západní Evropě tomu jdou města naproti, protože to je také turisticky zajímavé. Dnes už existují skupiny turistů, které objíždí Evropu a podobná díla vyhledávají. Když se to kurátorsky dobře vymyslí, může to lokalitu vylepšit a zviditelnit. Tohle se ale v Čechách skoro neděje nebo je toho pomálu. Na tom by vedení měst mohlo zapracovat.
Je to tak skutečně v celé České republice?
Nedávno se například konal festival, který iniciovali místní writeři ve Žďáře nad Sázavou, toho jsme se také účastnil. Byl to ale první ročník festivalu. V Kutné Hoře také proběhl tento rok druhý ročník akce Město = galerie. Spíš jsou to takové ostrůvky, ale žádný takový dlouhodobější trend tu není. Určitě by pomohlo, kdyby vznikly nějaké skupiny jak zespod, z řad umělců nebo kurátorů, a následně produkční týmy, které se tomu budou systematicky věnovat, a pak je nutná podpora shora, kdy to podpoří samotné město. Inspiraci můžeme hledat v celé Evropě.
Dá se říct, že by vznikem nových legálních ploch ubylo nelegální tvorby?
Jsou to spíše odlišné skupiny, takže bych to tak neviděl. Úplně vymýtit graffiti se těžko podaří. To by bylo bláhový, si myslet. Určitě pokud budou legální plochy, tak se to celkově omezí. Tažení proti graffiti je tak trochu hysterie. Ten vandalismus už není tak velký, v centru města a na historických památkách a domech, jako dříve, třeba tak před patnácti lety. A navíc, je to jen barva na zdi, dá se vždycky smýt nebo přetřít.
Jdete někdy po městě a řeknete si: „To je tedy blbost“, když vidíte nějaké nesmyslné malby?
Každá věc má svůj smysl. Koukám se na to trochu jinou optikou a nedokáži na takové věci koukat jednoznačně kritickým okem. Samozřejmě ale nejsem člověk, co by byl mimo realitu a tohle není forma skrze kterou bych se v současnosti vyjadřoval. Hledám v tom ale inspiraci a důkaz živelnosti daného místa, potažmo města.
Rozrůstá se scéna graffiti subkultury?
Je spíš stabilní. Někteří mizejí do “důchodu”, další zas přicházejí. Je to celkem provázané s životními etapami. Jsou to propojené nádoby. Konkrétně v Čechách z téhle scény vzešla řada úspěšných lidí v kulturních a uměleckých odvětvích a kreativních oborech.
Dá se malováním na zeď uživit?
Graffiti je spíš drahý koníček, do kterého investujete veškerý čas i finance. Pak je tady pár lidí, kteří se věnují komerčním zakázkám. Muraly a další autorské projekty se tvůrci naskytnou spíše ojediněle, takže to je potřeba kombinovat s další činností. Jako v každém oboru je ve světě několik lidí na špici a mají to štěstí věnovat se tomu nonstop.
Foto Jan Luxík
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
