Výrobu svíček pro Ukrajinu provází vděk i dezinformace. Plníme tím náš slib, říkají skauti

Jak vypadá pomoc, kterou organizujete?
Teď se převážně soustředíme na výrobu zákopových svíček. Za ty čtyři zimy, kdy to organizujeme, jsme už vyrobili sto tisíc zákopových svíček, které mají velkou výhřevnost.

To znamená, lidé si na nich můžou uvařit i jednoduché jídlo, ohřát vodu, ohřát ruce, usušit boty a podobně. Používají je civilisté i vojáci. Spolupracujeme s organizacemi, které je na Ukrajinu vozí a dodávají tam, kde jsou potřeba.

Které to jsou oblasti?
Je to například Charkov, Cherson, Sumy, Kramatorsk, Žitomir. Tím, že spolupracujeme s různými organizacemi, které geograficky působí jinde na Ukrajině, tak pokrýváme Ukrajinu od severu přes východní část až po jih.

Posíláte svíčky na Ukrajinu pravidelně?
Vozí se průběžně, tak aby tam byly ve chvíli, když jsou potřeba. A teď budeme výrobu dotahovat do konce, potřebujeme spotřebovat všechen materiál, který máme k dispozici. Budeme ji uzavírat a možná budeme pokračovat v pletení maskovacích sítí, což byla naše letošní novinka. Vlastně jsme se to naučili dost rychle. Máme docela dobré tempo a je o ně obrovský zájem, takže uvažujeme, že budeme pokračovat dál.

Jak funguje koordinace výroby?
Děláme to v Praze, kde máme centrální dílnu a sklad. Tam třeba za letošní rok přišly už tři tisíce lidí, takže zájem je opravdu velký. A zároveň se takto vyrábí i v regionech.

A jsou to buď skautské oddíly, ale třeba i rodiny, farnosti, další spolky, které organizují výrobu v tom svém místě a pak nám svíčky vozí do Prahy. A pro nás jako pro skauty je hodně důležité najít způsob pomoci, do kterého se můžou zapojit děti a mladí lidé.

Proč?
Protože teď je to soustředěné hodně na finanční sbírky. A děti a mladí lidé nemají takové možnosti, takže jsme hledali způsob, do kterého by se mohli zapojit i oni právě v rámci skautského programu, tím, že jsme výchovná organizace.

Hlasí se vám na pomoc dost lidí?
V tomto roce se nám hlásí spousta lidí. Občas ani nejsme schopni to ukoordinovat v té dílně, protože je tam dvě stě lidí naráz a je to náročné. Je jich opravdu hodně a je to asi náš nejsilnější ročník. A zároveň těch skupin, které se zapojují, je teď po republice, nebo bylo v letošním ročníku, tak devadesát.

Přilákalo to i nějaké nové členy do skautu?
To se asi uvidí až na registraci příští rok. My zároveň máme jako skauti na spoustě míst dost napnuté kapacity. Jsou i pořadníky do skautů a děti se tam nedostanou jen tak. Je to složitější.

Ale myslím si, že jsme se dostali i k lidem, kteří skaut třeba tak dobře neznají a nebo si ho nepropojovali tak moc s pomocí druhým, ale třeba s nějakým programem, dejme tomu s nějakými hrami. Nevěděli, že je to i hodnotová výchova. Tam si myslím, že jsme překročili nějakou hranici bubliny.

Registrujete i negativní ohlasy, které vaše pomoc Ukrajině vyvolává?
Občas se na nás něco snese, ale myslím, že oproti očekáváním je to o dost méně. A naopak se setkáváme se strašně pozitivními reakcemi. U nás i naživo, ale i online jsou lidi hrozně rádi za takovou příležitost.

V dílně jsou strašně rádi, že se můžou setkat s dalšími lidmi, kteří mají podobné naladění a je to pro ně hrozně povzbuzující zážitek. Fakt za námi chodí, třesou nám rukou, děkují nám, že to mohli zažít a že to, co online vypadá hodně beznadějně, tak když člověk je mezi těmi lidmi, tak vypadá úplně jinak.

Musíte bojovat i s dezinformacemi, které se šíří. Třeba, že na Ukrajině svíčky vyhazují.
Ano, je tam pár takových i koordinovaných narativů, které se u nás objevují, přesně třeba to vyhazování. My vždycky reagujeme na konkrétní poptávku, takže víme, že to není tak, že by se to někam odvezlo, někdo čekal a pak to třeba vyhodil.

Nejčastější pomýlení je, že vlastně skauti vůbec nic takového dělat nemají. Což je naprostá mýlka, protože my jako skauti ve slibu slibujeme, že máme pomáhat druhým a ta výchova k tomu vede. Tohle to je přesně naplnění skautingu. Ne to, že budeme někde lítat po lese, ale právě, že budeme dělat například tohle.

Jak vnímáte uznání přímo od prezidenta Petra Pavla?
Vnímáme to jako velkou čest. Jsme hrozně rádi za to, jak reaguje na tu situaci a jak dbá na to, aby zdůrazňoval soucit, solidaritu a naopak se vymezoval vůči lhostejnosti.