Pavilon šelem a plazů v Zoo Praha má nové obyvatele. Návštěvníci zde nově uvidí karakaly, aktivní kočkovité šelmy typické výraznými štětičkami na uších. Zoo se k jejich chovu vrací po sedmi letech. Karakalové nahradí oceloty slaništní, které podle kurátora savců nebyly v expozici pro návštěvníky dobře viditelné.
Do jedné z venkovních expozic Zoo Praha se vrací karakalové. Nahradí oceloty slaništní, které zde zoo chovala v minulosti. Podle kurátora savců Pavla Brandla hrála při výběru nového druhu roli i zkušenost návštěvníků.
„Rozhodovali jsme se, jaký druh úspěšně ‚rozehraje‘ volnou expozici po ocelotech slaništních. Ačkoli jsme zde odchovali i koťata, pro návštěvníky bylo obtížné tyto drobnější šelmy ve zhruba stometrových voliérách pozorovat,“ vysvětluje Brandl. „Nakonec jsme se vrátili právě ke karakalům, mimo jiné i proto, že pár těchto koček už více než rok chováme v zázemí.“
Karakalové patří mezi rychlé a obratné predátory. Vynikají schopností pohybu v náročném balvanitém terénu i mezi skalisky. Díky chlupovým polštářům na chodidlech zadních nohou dokážou pružně odskakovat a bleskově startovat, typický je pro ně také výjimečný výskok. Loví například damany (malí savci) a občas si troufnou i na kořist výrazně větší, než jsou sami.
„Návštěvníky nejčastěji upoutají výraznými rysími štětičkami na uších. Přes tuto podobnost však karakal k rysům nemá bližší vazbu a řadí se do příbuzenské linie takzvaných zlatých koček z afrického kontinentu,“ doplňuje Brandl. Velké ušní boltce slouží nejen k vyhledávání kořisti, ale i ke vzájemné komunikaci. V suchém prostředí savan navíc karakalové díky své srsti dokonale splývají s okolím a umí efektivně hospodařit s vodou.
Karakalové se vracejí do stejné expozice, kde už v minulosti zoo odchovala tři mláďata. Mladý pár by tak mohl na úspěšný chov brzy navázat.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?