Dnes, 07:00
Zajíce polního si většina lidí spojuje s otevřenou zemědělskou krajinou, ale nejen fotky na sociálních sítích ukazují, že se mu daří i ve velkých městech. Právě proto zkoumá skupina odborníků ekologii zajíce v Praze a jejím okolí. Jak úspěšně se zajíci přizpůsobují městskému prostředí?
Tým zoologů si vytipoval několik pražských městských částí s přilehlými poli, kde se zajíci pravidelně vyskytovali. Terénní práce probíhaly převážně na okrajích metropole, například v polích u Uhříněvsi, na jižním okraji Prahy nebo směrem k Říčanům.
„Informace o zajících zjišťujeme ve třech hlavních typech prostředí, což jsou městské parky, dále drobné městské lesíky a pak panelová sídliště,“ popsal redakci zoolog Jan Cukor z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, který výzkum zaštitoval a dále se sledování drobné zvěře ve městech věnuje.
Aby bylo možné získat co nejpřesnější data o místní populaci zajíců, využili výzkumníci několik různých postupů. Jedním z nich bylo noční sčítání pomocí světlometů. Terénní vozy projížděly předem vytyčenými trasami a výzkumníci sčítali zajíce, kteří se objevovali v kuželu světla.
Dalším nástrojem se stal monitoring za pomoci termovizí. Použití termokamer výrazně zvýšilo úspěšnost nalézání zajíců, a to zejména v místech, kde byla vysoká a hustá vegetace a běžné pozorování by bylo obtížné nebo zcela nemožné.
„Za pomoci termovizí procházíme předem definovanými transekty (předem vytyčená linie nebo pás v krajině, ve kterém vědci provádějí systematické pozorování , pozn. redakce) a zjišťujeme, kolik zajíců v různém typu prostředí, a to od centra do periferie vlastně je nebo jak žijí,“ vysvětluje Jan Cukor.
Každý zaznamenaný zajíc se zakreslil do map, což umožnilo i porovnání rozdílů mezi jednotlivými lokalitami a sledování změn v čase. Výzkum probíhal několik let. Ukázalo se, že zajíci v Praze na tom nejsou vůbec špatně a některé místní populace si dokonce vedou lépe než jejich příbuzní na polích ve Středočeském kraji.
Obecně ovšem platí, že zajíců je výrazně více v pestré krajině s drobnými poli, plné mezí, remízků a biopásů. Na sto hektarech jich tam na jaře v letech 2022 až 2024 žilo v průměru mezi 117 a 179. Naproti tomu na rozsáhlých intenzivně obhospodařovaných polích, tedy v takzvané konvenční krajině, se jejich počet pohyboval jen mezi 25 a 48 jedinci.
V sedmdesátých letech minulého století se navíc napříč Evropou objevil trend prudkého úbytku zajíců v krajině. Ten se projevil v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Německu či Maďarsku.
Středa, 20. srpna 2025, 09:30
Martin Šálek pochází z Písecka a celý svůj život zasvětil přírodě. Působí v Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, kde se věnuje ochranářské biologii a výzkumu drobných savců a ptáků v zemědělské krajině. V rozhovoru pro Drbnu...
V té době se počty ulovených zajíců propadly z více než 1 200 000 jedinců v roce 1973 na pouhých 35 000 jedinců v roce 1997. Díky tomu víme, že početnost populací zajíce polního výrazně klesla.
Za úbytkem zajíce stojí mimo jiné právě velkoplošné zemědělství, užívání chemických hnojiv a pesticidů i úbytek přirozených biotopů zajíce. To, že se mu relativně dobře daří na okraji a na sídlištích v Praze, ukazuje, že městská krajina může v některých ohledech paradoxně fungovat jako útočiště pro druhy ubývající na venkově.
„Spousta druhů se adaptovala na život v městském prostředí, ale do budoucnosti se z toho může stát past. Jelikož se města stále intenzivněji využívají a rozšiřují, a to ve všech aspektech, takže tam pak nemusí být dostatek života a místa pro zvířata,“ doplnil Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AVČR, který se na výzkumu také podílel.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám