První panelák v Praze postavili v Ďáblicích. Vznikl jako pokus

Pokusná panelová stavba se třemi patry a sedlovou střechou v ulici U Prefy 771, postavená už v roce 1953, má příjemně lidské rozměry. Pro dům byl navržen nový konstrukční systém, takzvaný skeletopanel, jehož autorem byl Miloslav Wimmer. Projekt podal v roce 1948 a použil v něm takzvaný typ T16, který v typizované výstavbě umožňoval velkorysejší vnitřní prostory. Při výstavbě byla použita řada objevných konstrukčních řešení. Novinkou byl také ornamentálně řešený povrch panelů zlepšující jejich technologické vlastnosti, který je ale dnes ukrytý pod zateplením, kterého se dům dočkal před 15 lety .

Výstavba prototypu paneláku se potýkala s překážkami. Oponentní posudek statiků tvrdil, že konstrukce je "na hranici lability" a bydlení v domě sestaveném z jednotlivých panelů by nebylo bezpečné. Stavba pokračovala, až když tyto názory vyvrátil uznávaný odborník v betonovém stavitelství Stanislav Bechyně a potvrdil původní zkoušky prokazující vysokou bezpečnost skeletu. Dům tak nájemníky přivítal až v létě 1955, od počátku v něm bydlel i jeho tvůrce Miloslav Wimmer. Svým obyvatelům nabízel slušný komfort dvanácti bytů 3+1 o výměře téměř 100 metrů čtverečních. Pro srovnání: třípokojový panelákový byt 3+1 70. let měřil okolo 60 metrů čtverečních.

První panelák postavili ve Zlíně

První pokusy s panelovými domy na českém území se datují už do let druhé světové války a jsou spojené s firmou firma Baťa, která v roce 1940 experimentovala s montovanými domy z velkých tvárnic z betonu litých přímo na staveništi. Během války postavila několik takových pokusných dvojdomů. Po znárodnění firmy se vývojové pracoviště postupně přesunulo do Ústavu montovaných staveb v Praze. Ale první dům z celostěnových panelů vyrostl ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) v roce 1953 za pouhé čtyři měsíce podle projektu architektů Hynka Adamce a Bohumíra Kuly a dostal označení G40 (Gottwaldov 40 bytů). Týž rok začala výstavba panelových domů i v dalších městech Československa, včetně Prahy.

První pražský panelák měl jinou konstrukci než ten ze Zlíně, která se neprosadila. Železobetonový skelet byl drahý a chyběla kapacita a technologie k masové výrobě, skelety i panely se vyráběly přímo na místě stavby. Byly nahrazeny typy G40 a dalšími, které už využívaly konstrukce z montovaných panelů. V Praze se první větší sídliště z těchto domů stavělo na Pankráci Na Zelené lišce v letech 1954 až 1955. Paneláky byly zpočátku tehdy zdobeny různými detaily, domovními znameními, arkádovými vchody, mozaikami. Takové domy vyrostly kromě Zlína a Prahy třeba Ostrově na Karlovarsku. Detaily se ale záhy v rámci masové výstavby vytratily.

V panelových domech je přes milion bytů

Panelová výstavba přinesla v socialistickém Československu poměrně rychlé řešení bytové krize, ovšem za cenu často nízké kvality domů, ale i rezignace na jakékoli urbanistické řešení, a to zejména v posledních dekádách. Paneláky například zaplavily i historická centra některých měst, k odstrašujícím příkladům patří středočeský Benešov. Jiným případem byl Most, kde historické centrum muselo ustoupit těžbě uhlí a na jeho místě vzniklo celé panelové město. Jinde standardizovaná panelová sídliště vytvářela celé nové městské čtvrti, příkladem za všechny mohou být pražské Jižní Město nebo brněnské Bohunice.

Do roku 1990 se na území dnešní České republiky postavilo přibližně 62 500 panelových domů. Více než polovina z nich vznikla v 70. letech, jen mezi lety 1971 a 1980 se postavilo na 33 tisíc paneláků. V panelových domech je téměř 1,2 milionu bytů, ve kterých podle výsledků sociologického šetření z let 2023 a 2024 žije přibližně 28 procent českých domácností. V bytových domech mimo panelová sídliště pak bydlí 26 procent a v rodinných domech 46 procent domácností. Nejvíce domácností bydlí v panelácích Ústeckém kraji (44 procent), v Praze (43 procent) a Moravskoslezském kraji (41 procent), nejméně pak v Kraji Vysočina (12 procent).

Některá sídliště se změnila v ghetta

Z obecného pohledu se sídliště co do vzdělanosti nebo socioekonomického postavení svých obyvatel příliš neliší od průměru (například vysokoškolské vzdělání má 15 procent obyvatel sídlišť, v celé populaci to je o procentní bod více). Věkový průměr pak snižuje to, že byty v panelových domech jsou většinou levnější než ty v cihlových činžácích nebo novostavbách (což se týká jak koupě i nájmu), a tak často slouží jako startovací bydlení pro mladé rodiny. Paneláky už za uplynulé tři dekády většinou prošly rekonstrukcemi včetně zateplení, sídliště nabízejí dostupné občanské vybavení.

Některá sídliště se nicméně v ghetta postupem času proměnila, dva nejznámější případy se týkají severozápadních Čech. Mostecký Chanov a litvínovský Janov, ležící stranou center obou měst, se staly sociálně vyloučenými lokalitami se všemi negativy, která to provázejí. Některé panelové domy na těchto sídlištích byly tak zdevastované, že je radnice nechaly zbourat, celkem se to dotklo zhruba desítky janovských a chanovských paneláků. Jinak ale byly po roce 1989 zbouráno jen několik málo panelových staveb, například v roce 2011 v Havlíčkově Brodě, kde čtyřpatrový dům překážel ve výhledu ze starobylého Havlíčkova náměstí.