Nové drogy objevujeme každý týden, říká chemik Kriminalistického ústavu v Praze Michal Roman

Jak se k práci v Kriminalistickém ústavu dostal?
Začal jsem tu v devadesátých letech. Vystudoval jsem chemii, pracoval jsem na Akademii věd a pak šel rovnou do Kriminalistického ústavu. Přilákala mě zajímavá práce.

Co je náplní vaší práce?
Jsme celostátní útvar, pracujeme pro celou republiku. Naším hlavním partnerem je Národní protidrogová centrála. Odhalují ilegální varny, pěstírny konopí. Tam jezdíme pomoci se zajištěním stop a s poradenskou činností. Na místě technikům řekneme, jakou stopu vzít, co má význam.

Navíc zajišťujeme bezpečnost. Víme, v jakém stavu se var nachází, víme, jak s tím manipulovat – odstavit topení, počkat, až to vychladne.
Naše oddělení je zaměřeno na analýzu organických látek a minimálně 95 procent z toho tvoří drogy. Dále analyzujeme i požární zbytky, povýbuchové zplodiny i výbušniny. Když někde něco exploduje, musíme povýbuchové zplodiny zanalyzovat, abychom zjistili, jaké látky byly použity.

Exploze řešíte často?
Musím říct, že například ve srovnání s devadesátými lety na Slovensku u nás teroristické útoky nebyly tak hrozné. Ty dnešní výbuchy jsou spíš průšvihy amatérských výrobců, když se snaží vyrobit pyrotechniku na Silvestra a odpálí půl domu. Pak se věnujeme i různým průmyslovým haváriím. Když třeba něco exploduje v chemické továrně, do toho jsme také zapojeni. To bývá dost okrajově.

V minulosti jsme zkoumali i bankovky z chemického hlediska. Byly totiž při jejich přepravě chráněny barvami a bankovky nalezené po loupežích jsme tak mohli určit, které bance patří. To už také pokleslo. Zločinci si uvědomili, že ani vyloupení bankomatu jim nepřinese prospěch, protože peníze jsou poškozeny.

Jak vypadá váš pracovní den?
Každý den si přeberu spisy, které mi byly přiděleny. Mám minimálně jeden denně, někdy i víc. Zkontroluji, zda odpovídají formální části, kde mám uloženy stopy. Rozbalím je a začnu zkoumat, to, co tam je. Třeba deset kilo marihuany.

V seriálech je analýza velmi rychlá, jak dlouho to zabere vám?
Že je droga konopí, to identifikují biologové poměrně rychle. Každá instrumentální metoda potřebuje čas, přibližně tři čtvrtě hodiny na jeden vzorek. A vzorků z jedné pěstírny může být třeba padesát. Čas ale musíme věnovat i přípravě vzorků.

Pro krystalické látky používáme infračervenou spektrometrii. V lisu vyrobíme s dalšími látkami tabletku, prozáříme ji infračerveným světlem a to pomocí vlnových délek odhalí, zda tam zkoumaná látka je. Tato analýza i s přípravou tabletky, která se lisuje asi pět minut, trvá asi dvacet minut. Směsi jsou ale mnohem náročnější.

Co například v laboratoři zjišťujete?
Děláme i složitější expertízy jako vzájemné profilování. Máme dávku od osoby A a dávku od osoby B a chemickým zkoumáním má být zjištěno, jestli jsou to totožné látky. Zjednodušeně řečeno, jestli pochází od stejného distributora. Pak je na vyšetřovateli, aby to zasadil do svého případu. Potom ty naše výsledky případně musíme obhájit u soudu.

Není to jako v televizních kriminálkách. Na místě si všechno zajistit, odzkoumat a hned jít zatknout pachatele.

Jak to vypadá u soudu?
Máme naše znalecké výstupy, odborná vyjádření, znalecké posudky. Soudce si nás předvolá, zeptá se, co jsme zjistili, jestli na těch závěrech trváme. A pak se státní zástupce i obhájce ptají, jak jsme dospěli k výsledku. Důležité je použít akreditované metody a analýzu několikrát zopakovat.

Jak se vaše práce za ty roky proměnila?
Technologie to posunula hodně dopředu, případy jsou ale také o hodně složitější. Navíc musíme pro soudy provádět další analýzy, které v minulosti nepožadovaly. Technologie nám umožnila, abychom zkoumali nižší koncentrace, provádíme třeba stopovou analýzu stěru z vozidel. V minulosti stačilo, že bylo zadokumentováno sledováním, že se droga vozidlem převážela. Dnes obhájci chtějí vyloženě stěr z kufru. K tomu je třeba vybavit laboratoř výkonnými, ale také drahými přístroji, ty stojí patnáct milionů korun a výš.

Jak často musíte vyjet do terénu, třeba právě zkontrolovat varnu?
Minimálně dvakrát měsíčně. Řeknou nám například, ať jsme připraveni mezi středou a pátkem, místo nám ale říct nesmí.

Jdete tam hned po zásahu?
Jakmile zakročí a zadrží pachatele, tak jsme na cestě. V autě se konečně dozvíme konkrétní město nebo vesnici.

Když varnu vidíte, poznáte, zda to postavil člověk, co má chemické vzdělání?
Na to vzdělání nepotřebujete. Byl jsem na varně, kterou měl postavenou jeden chemik, inženýr. Ale viděli jsme i varny, které provozují úplní amatéři. Na internetu si našli návody a zjistili, že to funguje. Bezpečnost moc neřeší.

Přijeli jste někam, kde to bylo nebezpečné?
Samozřejmě. A zrovna u toho chemika. Ten měl na jižní Moravě plný dům chemikálií, nakupoval je všude možně. Každý to vaří pro profit, ale může ho to i bavit. Nebo jsou sami uživateli drog.

Vryly se vám některé případy do paměti?
Pamatuji si první obří pěstírnu konopí, kterou v České republice odhalili. To bylo v jedné vile na Barrandově. Odhalilo se to náhodou. Spadly jim rozehřáté lampy a začalo hořet. Přijeli hasiči, a našli marihuanu! Pěstitelé vyskákali z oken a utíkali z kopce dolů, jeden si při tom zlomil nohu.

Pamatuji si i případy ze začátku mé kariéry. Domácí „varničky“. Přijeli jsme na varnu a zjistili jsme, že v bytě byly i děti! Je to pro ně samozřejmě velmi nebezpečné, jsou tam jedovaté výpary. Závislá matka vaří drogu, odběhne, namaže dítěti chleba, ani ruce si neumyje.

Byl jsem i na případu, že někdo polknul padesát malých balíčků s drogou a jeden prasknul. A pak to z něj vytahují na pitevně. Vidina zisku je tak obrovská, že dotyčný riskuje zdraví i život. A věří tomu, že je to dobře zabalené. Já tomu tedy nevěřím. Když to tady rozbalujeme, tak vidíme, že to je velmi nekvalitní.

Jsou v České republice drogy problém?
V mezinárodním měřítku si Česká republika nestojí tak špatně. Nebýt toho, že se tu objevují nové syntetické drogy. Jsou to drogy, které mohou mít podobné účinky jako ty vypěstované, a velmi těžko s nimi stát bojuje. Legislativa má takzvaný „vyjmenovávací systém“, látka musí být uvedena na seznamu zakázaných látek. Ve chvíli, kdy tam není, tak je to látka legální, i když má stejné účinky jako ta nelegální.

A na seznam tu látku dostanete jen legislativním procesem. Než ji tam stát dostane, vyrobí se dalších deset variant. Jejich počty jdou do stovek tisíc. Z Evropy dostáváme informace o nové látce jednou týdně.

Nacházíte je i vy?
Třeba včera jsme našli látku, která u nás ještě nebyla. Někdo si to dal a předávkoval se. Měl u sebe naštěstí sáček, kde zůstal vzorek. Spletl se v dávkování, nebo ho podvedli. Nebo je to šílený experimentátor, který se někde na internetu dočetl, že tahle látka je „super lomcovák“, tak si to chtěl vyzkoušet. Neodhadl účinnou látku a bohužel to nepřežil.

Jak často předávkování řešíte?
Jen minulý týden přišly čtyři fatality. Bývají to i běžnější látky, jen mají zvýšenou čistotu. Uživatel nikdy nedostane certifikát o složení drogy. Běžný heroin je třeba šestiprocentní, uživatelé jsou zvyklí si ho nasypat na lžičku určité množství. Ve chvíli, kdy někdo na ulici vypustí dvacetiprocentní heroin, dá si uživatel svou obvyklou dávku, a pokud mu včas neposkytnou pomoc, nemusí to přežít.

Jestliže uživatel bere „klasické drogy“, umí si s tím lékař přiměřeně poradit. Na základě symptomů odhalí, co by to mohlo být. Ve chvíli, kdy se jedná o něco nového, nemusí to mít specifické příznaky.

Které drogy se objevují nejvíc?
Pořád ty klasické. V Praze teď narostl kokain. V minulosti byl hodně drahý, ale buď šli s cenou dolů, nebo mají lidé vyšší spotřební koš. Pořád nám ale při zkoumání převládá konopí, metamfetamin.