Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
PR článekÚterý, 4. října 2022, 14:00
Evičce je dnes už 14 let. Fyzicky je zcela v pořádku a od jiných dětí byste ji nerozeznali. Ani rodiče o jejím hendikepu dlouho nevěděli. Žila ve svém světě, ale všichni, včetně obvodní lékařky, věřili, že se to časem spraví. Lékařka tak vydala potvrzení, že Evička může nastoupit do normální školky. Tam se však skutečnost projevila naplno. To je jen jeden z mnoha příběhů. V hlavním městě Praze je i dnes nedostatek míst pro děti, jako je právě Evička. Tedy pro děti se středně těžkým až těžkým mentálním postižením. Jedna z mála speciálních škol pro tyto děti nyní začíná nákladnou rekonstrukci, která umožní speciální vzdělávání až 40 dalším hendikepovaným dětem. Jedná se o speciální školu Diakonie V Zápolí v Praze 4, která funguje již téměř 30 let. Mezi její žáky dnes patří i Evička.
„Naše dcerka v podstatě nebyla schopná společného programu,“ vypráví Eviččina maminka Dana Šalamunová. „Děti si třeba společně zpívaly a ona odkráčela splachovat záchod. Nebyla schopná v kolektivu fungovat. Paní učitelky mi zakrátko řekly, že to nepůjde. Poslední rok na mateřské jsem tedy věnovala shánění školky pro Evičku,“ líčí Dana své první zkušenosti z „normální“ školky. V jedné z nich například dostala příslib, ale paní ředitelka si to po půl roce rozmyslela a k nástupu do školky vůbec nedošlo.
Až po nějaké době a marném snažení se Dana náhodou dovolala do Diakonie, která provozuje speciální školku a školu V Zápolí. „Paní ředitelka Pekarová mi vyprávěla, jak to u nich chodí. Pozvala nás s Evičkou na návštěvu a nakonec řekla, že můžeme v podstatě hned nastoupit. Byl to pro mě příjemný šok. A to mi ani nedošlo, že na školku v Diakonii navazuje rovnou i speciální škola, takže Evička bude moci plynule pokračovat. To bylo a je úžasné,“ popisuje Eviččina maminka své dojmy z chvíle, kdy se jí podařilo pro dcerku konečně najít místo.
Pro celou rodinu to byla záchrana, protože přibližně do šesti či sedmi let věku by bez speciální školky a školy u maminky Dany nepřipadalo v úvahu, aby mohla chodit do práce. Evička má středně těžkou mentální retardaci a autismus, k tomu pak ještě expresivní vadu řeči. Kvůli ní hůře vyslovuje a je jí těžko rozumět. I teď ve čtrnácti letech dá stěží dohromady větu. Celkově se ale jedná o méně závažnou formu postižení.
„Čím je starší, tím je to s ní naštěstí lepší. Dnes už například můžu jít sama na nákup a nechat dcerku doma na chvíli samotnou, protože vím, že se nic nestane. To ale nebývalo. Hlavně mezi čtvrtým a šestým rokem mívala Evička velké záchvaty vzteku, a to i několikrát denně. Snažila jsem se, aby výchova Evičky nebyla nefér vůči staršímu synovi. A tak jsem u obou postupovala stejně, samozřejmě s vědomím, že dcera má své limity. A pomohla nám samozřejmě i škola V Zápolí, tam s Evičkou dělají velké pokroky,“ říká dnes maminka Dana.
A jak konkrétně Evičce škola pomohla? Například se naučila pít ze skleničky nebo správně držet lžíci. V učení jí pomáhá i kolektiv dalších dětí, díky kterému má přirozenou motivaci se zlepšovat. Zlepšila se i v mluvení. „Nedávno po mně chtěla koupit sušenku. Nerozuměla jsem. Evička si ode mě půjčila mobil, našla mi její obrázek na internetu. Naučila se také psát tiskacími písmeny, kreslit nebo počítat do stovky,“ popisuje maminka výrazný postup v učení Evičky.
Ve škole se navíc ukázalo, že má velmi dobrý hudební sluch. Stačí, aby slyšela melodii, a zahraje ji na klávesy. Když udělá chybu, opraví se. Naučila se také uklízet.
Podobných speciálních vzdělávacích zařízení pro děti s postižením je však v Praze stále málo. Finanční prostředky státu totiž směřují k inkluzi těchto dětí do běžných škol, které je ale často odmítají. Speciální školy navíc nedosáhnou na peníze z Evropské unie na rekonstrukce či navýšení kapacity, protože jsou z těchto projektů vyčleněny. To je případ právě i školy Diakonie V Zápolí, která na současnou rekonstrukci shání peníze, kde se dá. Část peněz poskytli individuální a firemní dárci. V rozpočtu na přestavbu, která umožní navýšit kapacitu školy o dalších 40 míst, tedy zhruba o polovinu oproti stávající kapacitě, však stále chybí přes dva miliony korun.
„Naše třídy jsou malé, v každé se učí okolo šesti až osmi žáků. To je ve všech speciálních školách normální. Dostali jsme se ale do situace, kdy bez zásadní rekonstrukce nebudeme moci dále fungovat. Jednoduše nám hrozí, že nám škola spadne na hlavu,“ říká ředitel Mateřské školy a základní školy speciální Diakonice ČCE Praha Milan Černý. I podle něj je v Praze pro děti s těžkým postižením zásadní nedostatek míst.
Rekonstrukce školy a navýšení kapacity by tak pomohly dalším desítkám zoufalých rodičů, kteří hledají místo pro své děti s mentálním a kombinovaným postižením. Speciální školy tak nejen pomáhají rodinám ulehčit každodenní péči, ale jak ukazuje i příklad Evičky, také výrazně přispívají k individuálnímu rozvoji schopností těchto dětí.
Školku a školu V Zápolí provozuje Diakonie ČCE, která je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů sociálních služeb v České republice. Celorepublikově poskytuje sociálně-zdravotní, vzdělávací a pastorační služby v téměř 300 zařízeních. Dále poskytuje humanitární pomoc a zabývá se rozvojovou spoluprací v zahraničí. V Diakonii pracuje přes 2 500 zaměstnanců a více než 1 000 dobrovolníků.
Zaujal vás příběh Evičky a chtěli byste přispět alespoň drobnou částkou na rekonstrukci mateřské a základní školy V Zápolí? Využijte níže připojený QR kód nebo navštivte darovací stránku na webu Diakonie.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
