Zatímco v mnohých pražských městských částech i šest týdnů po volbách není jasné, kdo je povede, Praha 19 už má vybráno dlouho. Starostou znovu zvolili Pavla Žďárského (SNK Kbely náš domov), který je ve funkci už 25 let. Volby jeho strana vyhrála s 63 procenty a ani nepotřebovala koaličního partnera.
V sobotu to bude 25 let, co jste starostou. Proč si myslíte, že vás lidé stále volí?
Já nemůžu hodnotit sám sebe, máme celou kandidátku. Pravda je, že 25 let to v Praze ještě nikdo nedělal. Ale naše heslo je, že kecy jsou úplně k ničemu. Lidi hodnotí výsledky. Rozdáváme třeba volební program, kdy do poloviny publikace dáváme účty z celých čtyř let. Probereme starý volební program a píšeme tam, co jsme splnili a co ne. Většinou se nám to podaří. A když se něco nesplnilo, tak napíšeme proč.
Co byste poradil nově nastupujícím starostům?
Ať to nedělají. Všechno se strašně změnilo. Já jsem tak nějak na konci své kariéry, a čím dál víc jsme tu spíš takoví fandové. Peníze jsou naprosto neodpovídající. Pořád se mluví o přidávání zaměstnancům státních služeb, ale tady na radnici se to týká všech, jen ne starosty a místostarostů. Pak si někdo jednou za pět let vzpomene, že by se jim taky mohlo přidat. Tentokrát to za nás udělal Svaz měst a obcí. Všichni už mají přidáno deset procent a nám je možná přidají od 1. ledna. Paradoxem je, že peníze na státní zaměstnance jdou od státu a na nás jdou z obecního. Takže stát to nijak nebolí.
A máte nějakou radu pro ty, kteří už jsou ve funkci?
Než začnou, ať si přečtou všechny zákony, které potřebují. Protože spousta lidí to nečte. Chcete stavět školu? Přečtete si zákon o školství. Musíte znát statut hlavního města Prahy, jednací řád, abyste nebyli za blbce. Prostě se zorientovat v té strašné spoustě věcí. Měli by si také brát poradce, protože v Praze má každý ostré lokty a musí si na to přijít sám. Starostové v Praze jsou konkurenti. Mám spoustu kamarádů, ale když se začnou rozdělovat peníze na městě, tak každý kouká na tu svoji městskou část, protože to má v popisu práce a musí to dělat.
Je vám sympatická práce některého o ostatních starostů v Praze?
Líbí se mi práce Davida Vodrážky (ODS), starosty Prahy 13. Znám ho osobně, byl jsem s ním v zastupitelstvu hlavního města. Pak starosta Běchovic Ondřej Martan (ODS). Je neskutečný bojovník, v tom jsme si podobní. Je i velitelem dobrovolných hasičů. Nazývá věci pravými jmény, neobchází to. Třetím velkým starostou v Praze je Tomáš Portlík (ODS) z Prahy 9. To je člověk, který je schopen rychleji myslet, než dokážete číst. Dokáže všechno spočítat, je dobrý prognostik, hodně si ho cením.
Úterý, 1. listopadu 2022, 12:00
Odezva po zveřejnění snímku V síti ještě neutichla a režisér a dokumentarista Vít Klusák se chystá do kin s novým filmem. Velké nic ukazuje na jedné straně antivaxery, na druhé straně vyčerpané zdravotníky a nebo snahu uživit se jakoukoliv prací...
Co byste zařadil mezi vaše největší úspěchy?
Devadesát procent veškerých investic, které platíme nebo získáváme dotace, jdou do školství. V průběhu let jsme zrekonstruovali školu v ulici Albrechtická. Tam šla spousta milionů, celé se to přestavělo, přistavěl se bok, tělocvična. A pak to přestalo stačit. Tak jsme za 170 milionů postavili novou školu. Postavili jsme také sportovní halu. Zrekonstruovali jsme obě mateřské školy a staví se nová, kterou budeme přebírat.
Jak je na tom Praha 19, co se týká rozvoje?
Když se řekne rozvoj, tak u nás to neznamená rozšiřovat masově výstavbu. Snažíme se investory brzdit, nechceme aby u nás tolik stavěli. Zabrali jsme obrovské území 150 hektarů, které na nám podařilo změnit v park. Je to mezi Čakovicemi, Letňany a Kbely. Máme tady bývalé Sady, lesy a zahradnictví, které za komunistů zásobovaly celou Prahu zelení. A to jsme všechno ponechali. Když ty naše pozemky viděli investoři, tak jim tekly sliny, ale my to pečlivě chráníme.
S čím jste do toho v roce 1997 šel?
Šel jsem do toho se zápalem. Byl jsem mladej kluk, bylo mi třicet. Všechno jsem řešil daleko rychleji, vydržel jsem toho víc. Zase jsem ale věděl prd. Často jsem vlezl do špatných dveří, musel jsem se mezi těmi profíky naučit orientovat. Dva roky jsem jen mlčel a poslouchal. Teď to mají kolegové o hodně težší. Tenkrát nastala slovní šarvátka mezi tehdejším starostou a námi, a on dal návrh na mé odvolání z rady. Zastupitelstvo změnilo program a odvolalo jeho.
Jak vzpomínáte na devadesátá léta v politice?
Já jsem soukromě podnikal, měl jsem velice dobře a najednou jsem se defacto přes noc stal starostou a koukal jsem na to jak blázen. To byly devadesátky, kdy začínala spousta lidí. Neměl jsem třeba žádného místostarostu, někoho, kdo by mi v tom pomáhal. Ale zase těch činností bylo daleko méně, daleko víc jsme se mohli starat o lidi. Stát používá takovou kouzelnou větu. „My vám svěřujeme tyto pravomoce.“ Ale on nám je nesvěřuje, on nám je nařídí dělat. A zapomene nám na to dát peníze. V zákoně není, že stát hradí služby, které poskytujeme pro stát v plné výši, ale dává nám příspěvek.
Co jste se za tu dobu naučil?
To, že se všechno opakuje. Někdo vymyslí nějakou taktiku nebo systém rozdělování a ono už tu všechno bylo. Jen ti lidi se pořád mění a jednou za sedm až devět let někdo přijde a objeví Ameriku. A neví, že už to tu před deseti lety bylo. A to já si nechávám pro sebe, protože vím, jak to dopadne. Pro mě je velkou devízou zkušenost. Faktem je, že lidi se mění, ale my ve Kbelích zůstáváme.
Pondělí, 24. října 2022, 07:30
Martin Fenin je pětatřicetiletý bývalý český profesionální fotbalista a reprezentační útočník. Na klubové úrovni na sebe upozornil především v dresu bundesligového Frankfurtu, kde odehrál devadesát zápasů a vstřelil čtrnáct gólů. U české veřejnosti...
Doporučil byste kariéru starosty? Třeba svým dětem?
Myslím, že ne.
Jak dlouho ještě chcete ve funkci zůstat?
Před týdnem jsem byl zvolen na další čtyři roky a v sobotu to bude 25 let, co jsem starostou. Na ten odchod musíte městskou část připravit. Snažíme se městskou část omlazovat a lidi učit. Chceme vybudovat tým třicátníků, kteří by to po nás převzali. Aby byli spolehliví a nerozkradli to tady. Musí to být o velké důvěře, o osobní znalosti těch lidí.
Stálo to čtvrt století za to?
Když děláte takovou práci, tak z toho máte po těch letech deprese. Setkáváte se osobními záležitostmi, jak jsou lidi na sebe zlí, musíte to řešit. Jak třeba lidé žijí a já se o tom dozvím, někdy vás to opravdu sebere. Ale na druhou stranu je to vyvážené. Minulý týden přišla důchodkyně a přinesla mně a paní místostarostce květiny. „To je za to, že jste na nás tak hodní.“ A to je ve chvíli, kdy máte slabou chvilku a říkáte, stojí mi to za to, se vám nahrnou slzy do očí a řeknete si, jo stojí.
Foto Koláž Drbny
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
