Ian Kelosky je americký zpěvák, skladatel a hudební producent, který posledních dvacet let žije v Praze. Sám o sobě říká, že je žánrový chameleon, což potvrzuje svým portfoliem. Věnuje se alternativní hudbě, ale spolupracoval také se skupinou Čechomor a pro americké publikum tvoří hudbu do seriálů. V rozhovoru se pro Drbnu rozpovídal nejen o své práci, ale i o životě v Česku a cestování.
Živíte se hudbou v mnoha různých formách. Co všechno teď děláte?
Dělám tady v Praze hudbu už hodně dlouho. Jako producent jsem za tu dobu pracoval s různými českými umělci. Kromě toho ale píšu své skladby a zpívám, takže i hodně vystupuji.
Dělám taky hodně hudbu pro americkou televizi. Většinou jde o malé reklamy nebo různé seriály, do kterých je potřeba přidat podkresovou hudbu. Takových show je v americké televizi spoustu. A v poslední době je potřeba spousta hudby i do videí na Youtube. To bylo moje štěstí během pandemie. Samozřejmě nebylo možné nikde vystupovat, a tak jsem se mohl soustředit na tvorbu.
Z českých interpretů jste spolupracoval například se skupinou Čechomor. Jaké bylo pracovat s kapelou hrající tradiční českou hudbu?
Bylo to skvělé. Já jsem si hodně vážil toho, že dělají tradiční hudbu a nesnaží se ji měnit podle západních trendů, že se nesnaží o moderní verze. Byla to pro mě hodně jiná zkušenost, protože mají úplně odlišný styl, navíc jsou v Česku hodně známí a zaběhnutí. Na všechny nástroje hráli živě a akusticky, což už dnes není moc časté, ale bylo skvělé s nimi spolupracovat.
Zároveň jste jednu dobu hrál v kapele, jejímž členem byl i bývalý český poslanec Dominik Feri. Jak toto uskupení vzniklo?
Setkali jsme se prostřednictvím společného kamaráda, který hrál v mé skupině na basu a přišel s nápadem, že bychom mohli hrát dohromady. Dominik je totiž ve skutečnosti velmi dobrý hudebník, klávesista. Já už jsem dlouho předtím chtěl dělat hudbu s českým textem, ale sám česky samozřejmě nezpívám. Přidal se k nám ještě jeden zpěvák ze Slovenska a bylo to. Říkali jsme si tenkrát, že nemůže uškodit, že je Dominik už známý a má sledující na sociálních sítích. Pak se ale ukázalo, že to uškodilo celkem dost, takže teď už v tomhle složení samozřejmě nefungujeme.
Díky hudbě jste hodně cestoval, třeba do Abú Dhabí nebo do Bahrajnu. Jak byla vaše hudba přijímaná v tak odlišných kulturách?
To je jedna z mých oblíbených věcí. Mám jednu skupinu, která hraje cover verze, a měli jsme to štěstí, že jsme mohli cestovat a u toho koncertovat. Tím, že hrajeme známé písničky, které publikum zná, je to pro ně jednoduché přijmout.
Kromě Abú Dhabí, kde jsme byli několikrát, a Bahrajnu jsme minulý rok hráli třeba taky na Kypru, ve Španělsku a na Mallorce, různě po Evropě. Bylo to vážně úžasné, a nejlepší je, že se na ty místa znovu vracíme. Letos máme jet znovu na Kypr.
Jaká byla vaše první návštěva Česka?
Celkem šílená. Můj kamarád, zpěvák z kapely, se kterou jsem hrával v Americe, žil jednu dobu v Německu s dalším kamarádem, který tam prodával ojetá auta. Jednou za ním přišel nějaký bohatý Čech, který chtěl odkoupit asi deset aut, odvézt je do Česka a prodat je tady. Ten kamarád, blázen, se ho jen tak zeptal, jestli má rád hudbu a pustil mu naši nahrávku. Jemu se to líbilo a vzal nás do Česka, abychom tu odehráli nějaké koncerty a nahráli nové skladby. Mohli jsme u toho cestovat po celé zemi a našli jsme si tu přátele. Nakonec to ale nevyšlo tak, jak jsme plánovali, a vrátili jsme se zpátky do Států.
Když jsem se sem vracel podruhé, ani jsem tu nechtěl zůstat nastálo. Chtěl jsem jen trochu poznat Evropu, zůstat nějakou dobu a vrátit se. A najednou jsem tady dvacet let.
Proč zrovna Česká republika?
Mám rád Evropu jako takovou a v Praze se žije velmi jednoduše. Je to hodně mezinárodní město a život je tu pohodlný. Praha není ani moc velká, ani moc malá.
Navíc jsem měl vždycky pocit, že je tu všechno volnější než v Americe. Lidé na mě vždycky divně koukají, když to řeknu jako Američan, ale je to tak. Když se nad tím zamyslíte, tak Spojené státy mají starou vládu. Naopak Česká republika existuje jen nějakých třicet let, takže tu zpočátku bylo o mnoho méně pravidel než v Americe. V Evropě jsou navíc lidé obecně vstřícnější k umělcům a hudebníkům, takže jsem se tu cítil hned od začátku vítanější.
Na Facebooku jste založil skupinu pro Američany v Česku…
Ano, to byl taky šílený nápad. Míval jsem tady v Praze několik let zpátky bar. Když jsem s tím začínal, založil jsem tuhle skupinu. Moc jsem o tom nepřemýšlel a najednou jsem zjistil, že má tisíce členů a pro spoustu z nich je opravdu užitečná.
Jaká je americká komunita v Praze? Organizujete třeba pravidelná setkání?
Rozhodně ne. Ta komunita je tu celkem rozdělená. Nemyslím si, že by byl nějaký velký prostor, kde by se scházeli jen Američané. Alespoň tedy pro ty, co tu opravdu žijí. Jsou tu určitě skupiny lidí, kteří přichází, ale nezůstávají moc dlouho. Čistě americká komunita tu myslím není, ale rozhodně je v Praze komunita cizinců obecně.
Chystáte teď nějaký koncert?
Ano, určitě. Pravidelně hraji v irských hospodách v Praze. V sobotu 23. dubna navíc vystupuji na Střeleckém ostrově v rámci studentského festivalu, který pořádá Anglo-americká vysoká škola.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
