Jiřímu Grossmannovi, který se narodil 20. července 1941, nadělily sudičky do kolébky mnoho talentů. Hrál na několik hudebních nástrojů, skládal, psal texty písní i povídky – a také zpíval, svůj příjemný baryton uplatnil zejména ve stylu country. S Miloslavem Šimkem pak Grossmann vytvořil legendární komickou dvojici vyznávající recesi, parodii a černý humor. Nadaný umělec, který si rád užíval života, se ale dožil jen třiceti let, zemřel 5. prosince 1971 na rakovinu.
Umělecké sklony zdědil po otci, písničkáři a kabaretiérovi Slávovi Grossmannovi. Odmala hrál na klavír i kytaru, později v dixielandových kapelách na trombon nebo kontrabas. Kromě hudby byl ale také nadšeným hráčem fotbalu a fanouškem pražské Slavie. Studoval stavební fakultu ČVUT, školu ale opustil po sedmém semestru, kdy ho zlákalo divadlo. Na počátku 60. let se v Divadelním klubu Olympik poprvé setkal se svým budoucím partnerem Miloslavem Šimkem.
Hudebně nadaný Grossman a vystudovaný pedagog Šimek si brzy padli do oka. Ještě než oba povolali na vojnu, vytvořila dvojice Š+G několik představení. Během vojenské služby se ale jejich cesty na nějaký čas rozešly. Mezi armádní umělce se totiž dostal jen Grossmann, Šimek sloužil u spojařů. Po základní službě, během níž Grossmannovi vojenští lékaři diagnostikovali leukemii, se ale zase dali dohromady. V roce 1967 se dvojice dočkala pozvání do Semaforu.
Uvedli se parodií na školní akademie Besídka zvláštní školy, které postupně vniklo několik verzí, vytvořili i čtyři Návštěvní dny. Kromě divadelní dráhy se Grossmann usilovně věnoval hudbě, napsal třeba na sto textů (Závidím, Čekej tiše, Jako kotě si příst, Drahý můj). Zahrál si i ve slavném filmovém muzikálu Jiřího Menzela Zločin v šantánu, víc už toho ale kvůli postupující nemoci nestihl. Zemřel na Hodgkinovu nemoc, nádorové onemocnění mízních uzlin, v té době neléčitelné.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
