Miroslav Donutil, který se stal hercem z nedopatření, dnes slaví sedmdesáté narozeniny

Klaun z boží milosti

Kořeny má Donutil na Vysočině a slávu poprvé ochutnal v moravské metropoli, v dodnes ceněném provázkovském představení Balada pro banditu. Z divadelního příběhu o Nikolovi Šuhajovi vyšel režisér Vladimír Sís, který v roce 1978 muzikál úspěšně převedl na filmové plátno.

Jiří Suchý nazval Donutila klaunem z boží milosti a prohlásil, že jeho Truffaldino v Sluhovi dvou pánů Carla Goldoniho způsobil, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává opravdu málokdy.

Tato situační komedie měla premiéru v roce 1994 a po 14 letech překonala v počtu repríz v tomto divadle do té doby nejhranější Kočičí hru s Danou Medřickou. Derniéra a zároveň 600. repríza inscenace se odehrála v prosinci 2016.

Patřil do silné herecké generace, která se zrodila v Brně

Absolvent JAMU Donutil patří do silné herecké generace, která se začátkem 70. let zrodila v Brně. Původně chtěl být lesákem a chodit se psem mezi stromy, nakonec zvítězilo herectví, se kterým měl zkušenosti z amatérského souboru Debakl: „V něm jsem odehrál svou první hlavní roli, a to v Cimrmanově hře Akt, načež jsem na naléhání obou principálů šel zkusit přijímací zkoušky na JAMU – a ono to vyšlo. Vlastně jsem hercem z nedopatření, “ řekl k tomu.

Profesionální zkušenosti začal sbírat v Divadle na provázku, kterému nakonec zůstal věrný 17 let. „Všechno bylo postavené na entuziasmu, nadšení, na mládí, obětavosti, bouřlivých mejdanech, zájezdech do světa a hlavně pospolitosti. Celé divadlo drželo pohromadě, trávili jsme spolu všechen čas,“ vzpomínal jednou.

V roce 1990 přestoupil do Národního divadla

Jeho přestup do pražského Národního divadla v roce 1990 mnohé překvapil. „V Brně budeš chybět a v Praze přebývat,“ řekl mu prý tehdy Bolek Polívka, sám Donutil to ale viděl jinak. „Odchod z Provázku se trefil do doby, která si rychlá a zásadní rozhodnutí vyžadovala. Věděl jsem, že rok 1989 je vhodný pro změnu. Někteří změnili kabáty, já jenom šatnu,“ komentoval své stěžejní rozhodnutí.

„Z experimentálního mladého divadla, které pomalu stárlo, jsem přešel do starého divadla, které potřebovalo omládnout,“ popsal svoji motivaci. V Národním divadle začínal v ruské klasice – Strýčku Váňovi – a na kontě má také řadu shakespearovských rolí, nezapomenutelný byl i jako Archie Rice v Osbornově Komikovi. Ve zlaté kapličce setrval do roku 2013 a odehrál tu pětadvacet velkých rolí.

Na kus řeči i 3+1 s Miroslavem Donutilem

Po příchodu do Prahy dostal i příležitost u filmu. Na začátku 90. let zazářil jako nadporučík Růžička v Tankovém praporu (1991) nebo poručík Troník v Černých baronech (1992), v roce 1999 si odnesl Českého lva za vedlejší roli v moralitě Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky. Za zmínku stojí i přepis Vieweghova Románu pro muže z roku 2010.

Od poloviny 90. let je Miroslav Donutil stále přítomen i na veřejnoprávní obrazovce. Nejprve využil svého vypravěčského nadání, pro něž je přirovnáván k Vladimíru Menšíkovi, později si zval hosty do pořadu Na kus řeči. A natáčel vlastní televizní cyklus povídek 3+1 s Miroslavem Donutilem.

Doktor Martin V Beskydech

Předlohou seriálu Doktor Martin byl stejnojmenný britský seriál: „Byvší významná pražská doktorská kapacita, docent velkého kalibru, se dostane do malé beskydské vesničky, kam jezdíval jako chlapec za tetičkou na prázdniny. Tam začne dělat obvodního lékaře,“ řekl Donutil o své roli.

Jeho zatím posledním filmem je nedávno dokončený titul režiséra a scenáristy Olma Omerzua s pracovním názvem Atlas ptáků. Uplatnil se i v dabingu, kde hlas propůjčil filmovým hvězdám jako jsou Kevin Costner, Gérard Depardieu, Philippe Noiret nebo podle jeho názoru trochu opomíjený polský herec Jerzy Stuhr.