Sobota, 21. listopadu 2020, 15:00
Plná vášní, posedlostí, přízraků a často až hororových scén je baladicky laděná sbírka básní Kytice, která nejvíce proslavila svého autora Karla Jaromíra Erbena. Tento spisovatel a historik byl též uznávaným slavistou a jedním z otců české folkloristiky. Kromě toho pořídil také jako pražský archivář například první soupis pražských ulic, podílel se i na sestavení Riegrova Slovníku naučného a přispěl k ustavení české právnické terminologie. Erben zemřel přesně před 150 lety, 21. listopadu 1870, v Praze.
Erben, který je i autorem pohádek Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska či Pták Ohnivák a liška Ryška, psal své nejslavnější dílo dlouhá léta. Poprvé vyšlo jako Kytice z pověstí národních v roce 1853 a obsahovalo dvanáct básní, mimo jiné Polednice, Štědrý den, Svatební košile, Poklad či Vrba.
Některé básně z Kytice jsou opravdu hororové. Například Zlatý kolovrat: „Mamičko, kterak udělám?/Kam oči a ty hnáty dám?,“ ptá se dcera v básni Zlatý kolovrat poté, co spolu zavraždily její nevlastní sestru. Konec je ale šťastný - mrtvola je opět „složena“ a živou vodou oživena. Tragicky končí například báseň Vodník - v začátku poetická: „Šiju, šiju si botičky/do sucha i do vodičky,“ v závěru brutální: „Dvě věci tu v krvi leží/mráz po těle hrůzou běží/dětská hlava bez tělíčka/a tělíčko bez hlavy.“
Největším zájmem Erbenovým byla folkloristika. Už od dob studií práv sbíral lidové písně, lidovou poezii a pohádky, v nichž hledal odkaz dávné slovanské mytologie. Lidovou slovesnost pak shromažďoval při cestách po Čechách od roku 1843, od kdy byl českými stavy placen za sběr materiálu k české historii. Výsledkem byly tři svazky Písní národních v Čechách, jež vyšly do roku 1845 a jejichž rozšířené vydání z roku 1864 (pod názvem Prostonárodní české písně a říkadla) obsahovalo na 2200 skladeb.
Karel Erben, jenž později přijal vlastenecké jméno Jaromír, se narodil 7. listopadu 1811 do rodiny chudého ševce v podkrkonošském Miletíně. Z devíti dětí jeho rodičů většina do roka zemřela, včetně Karlova dvojčete. Po gymnáziu v Hradci Králové vystudoval práva v Praze, kde se seznámil s Františkem Palackým. Právě na jeho doporučení byl v roce 1843 pověřen českými stavy sbírat v mimopražských archivech materiál k historii šlechtických rodů. Roku 1846 byl jmenován asistentem Vlasteneckého (Národního) muzea.
Po letech čekání byl roku 1851 jmenován archivářem Prahy a teprve od té doby byla jeho rodina trvale existenčně zajištěna. Kromě rodiny ze svých skromných prostředků Erben podporoval, jako jeden z mála, i Boženu Němcovou. Od roku 1864 až do konce života pracoval jako vysoký úředník na pražském magistrátu.
Erben se věnoval též překladům z ruštiny - například Nestorův rukopis či Slovo u pluku Igorově, napsal vědecká pojednání o svaté Kateřině, Tomáši Štítném či Janu Amosi Komenském a podílel se na překladech soudního a konkursního řádu či občanského zákoníku. Do Riegrova Slovníku naučného, jenž se stal první českou obecnou encyklopedií a vycházel v letech 1860-1874, přispěl Erben více než stovkou hesel.
Karel Jaromír Erben zemřel 21. listopadu 1870 v Praze. Pohřben byl na malostranském hřbitově, později bylo jeho tělo převezeno na hřbitov olšanský.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
