V krčském lese se dnes neschází davy divadelních nadšenců. Dříve to tak ale bylo. Les vedle sídliště Novodvorská byl domovem unikátního lesního divadla, které se v minulém století stalo vzorem několika venkovních scén.
Lesní divadlo v Krči bylo otevřeno už v roce 1913 a provozoval ho Sokol Krč. Na pódiu se tu střídali ochotnické sbory s profesionály. Mezi velká jména, která si na přírodní scéně zahrála, patří například Rudolf Hrušínský, pěvci Emil Burian a Marie Zieglerová. Některá představení (včetně jeho vlastní Princezny Pampelišky) tu režíroval básník a dramatik Jaroslav Kvapil. Divadlo mělo také podporu dalších umělců – mezi ty se řadili například básník František S. Procházka nebo spisovatel Antal Stašek.
Divadlo se stalo vzorem pro obdobné scény v Řevnicích a v Braníku, které vznikly krátce po první světové válce. V té době se také krčské divadlo dočkalo největšího rozkvětu. V roce 1923 nabízelo pět set míst k sezení a až pět tisíc ke stání.
O dvanáct let později došlo v divadle k likvidačnímu požáru. Všechny dřevěné součásti scény shořely a prostor musel být celý vybudován znovu. V divadle se pak hrálo ještě do začátku padesátých let. Za dobu existence se tu střídaly různé ochotnické soubory, mezi nimiž mělo dominantní roli sdružení Vlast. Tři sezóny zde hráli herci ze Švandova divadla a chvíli byla z lesní scény také pobočka nuselské Fidlovačky.
Na konci padesátých let bylo divadlo zbouráno, ale dodnes je možné vytušit, kde kdysi bylo hlediště či prostor pro orchestr.
V roce 2012 vyšla s podporou MČ Praha 4 publikace Občanského sdružení Lesní divadlo Krč mapující staletou historii lesní scény. Kromě faktů si zde čtenáři mohou přečíst očité svědectví JUDr. A. Papírníka, který v divadle téměř vyrůstal. „Nejdražší místa, včetně separovaného prostoru lóží, byla dole u jeviště, postupně dražší místa pak směrem nahoru, čím výše, tím levněji. Ceny si už nepamatuji, rozhodně však byly přístupné i méně zámožným vrstvám, mezi které jsme se také byli nuceni počítat. Než se návštěvník do prostoru hlediště dostal, musel projít kolem restauračního přístřešku a hlavně skladiště dekorací a podobných zařízení. Těsně před jevištěm byl památníček, hlásající jména velkostatkáře Welse a MUDr. Šimsy, kteří se o zřízení divadla zasloužili,“ píše mimo jiné.
V devadesátých letech se objevily snahy lesní divadlo obnovit. V prostoru se konaly dětské přehlídky základních škol, ale divadlo jako takové se obnovit nepodařilo. Bývalý starosta MČ Praha 4 Pavel Caldr si dal během své funkce mezi lety 2012 a 2014 za cíl scénu zprovoznit, ale nikdy k tomu nedošlo. Pozemky patří soukromým osobám, radnice tehdy počítala s přesunem scény. Dnes ale podle tiskového mluvčího městské části Jiřího Bigase vedení obnovu neplánuje.
V současné době tedy prostor pustne a bývalé hlediště zarůstá plevelem. Okolní les je domovem několika bezdomovcům a místní se sem na procházky vydávají raději za světla.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
