I peklo umí milovat… a i láska umí být peklem. Takové je motto pražského malíře Sandra Dragoje, jenž ve své tvorbě probádává kouty, do kterých se ostatní bojí vkročit.
Kam až sahají kořeny Sandra Dragoje jakožto malíře? Kdy sis uvědomil, že v tomto umění skutečně vynikáš?
To je dlouhý příběh od útlého dětství. (úsměv) Začíná to z vyprávění, kdy má babička říkala, že jsem uměl držet tužku dříve než lžíci. U mě se talent projevil hodně brzy a byl velmi nápadný. Je to prazvláštní, jelikož pocházím ze silně industriálního maloměsta s neblaze silnou kriminalitou, kde se může zdát, že zde není pro umění místo.
A kdy poprvé ti umění vydělalo peníze? Vzpomeneš si?
Bylo to v mých devatenácti letech. Přál bych si, aby to bylo dříve. Na první výstavu jsem se chystal už od sedmnácti. Byl jsem neznalý, bez zkušeností, manažera, ale ambiciózní. Obraz se prodal za víc, než byl měsíční plat mého neurotického učitele výtvarné výchovy, jenž mi dal čtyřku.
Máš svůj specifický rukopis… Hledal jsi k němu cesty, nebo z tebe vyšel spontánně?
Vše šlo ze mě a vždy tomu tak bude. Umím zpracovat komerční zakázky, ale pokaždé jsem z toho cítit.
Věnuješ se především temným motivům, což může leckoho odradit… Není to škoda? Nebo to naopak vidíš jako pozitivum, kdy ses zabydlel v určité škatulce, ve které máš respekt podobně naladěných lidí?
Lidé chtějí koukat na silně pozitivní věci. Kdybych nedělal temnou tématiku, byl bych mnohem dál a nepředbíhali by mě méně zdatní výtvarníci. Mé umění místo iluzorních snů ukazuje osobnostní stín. Peklo, které si v sobě každý z nás nosí. Mě tohle Inferno dává sílu a nemalé znalosti o lidském charakteru. Ve vlastním nevědomí najdeme spousty věcí, na které jen stěží budeme pyšní. Naopak nabízí zhnusení. Ovšem má to dar, který jen tak někde jinde nenajdete. Pokud máte silný charakter, vyrovná vás to se sebou samým. Pozitivní tématika jen tak někoho nespasí. Člověk snadno propadne hédonické adaptaci, zatuchne a začne hnít. Idylické dobro znamená zemřít a nevážit si života. Ovšem peklo, to je výheň, jež vás zocelí. Dává jiskru a prověřuje vaše schopnosti. Musíte ho milovat, jinak vás semele. Musíte se naučit s ním porvat… a pak si vypěstujete charakter.
Jsi členem umělecké skupiny Infernalismus. O co jde?
Infernalismus je umělecká skupina se svou filosofií, tématikou i pravidly. Jsme individualisté bez vládce a ani ho nepotřebujeme. Každý Infernalista vládne sám sobě a zodpovídá za sebe v dobrém i ve zlém. Striktně se dodržuje princip neagrese. Další účel je sdružovat se, spolupracovat, vytvářet. Vše pouze na dobrovolné bázi.
Ty sám říkáš, že i peklo umí milovat… Co si pod tím můžeme představit?
Je to tak. I peklo umí milovat, jelikož i vášeň a velmi silná láska nejednou byly považovány za hříšné a neřestné. Na tématice pekla je rozkošné, že respektuje každého. Snadno zde najdeme pochopení. Kdybychom hovořili o nebi, mluvil bych o intoleranci, pokud neodpovídáme svatouškovské normě. Je to stejné jako s komunismem. Tváří se mile, ale svobodomyslné a individualisty pod záminkou hereze likviduje.
Na závěr… Co tě přitahuje na temnotě?
Mé bytostné já, sebepoznání, moudrost a nekonečné možnosti interpretujeme-li svůj vlastní stín a uslyšíme tak Sokratovský vnitřní hlas.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
