Brněnská filharmonie rozezněla Forum Karlín hudbou z kultovní počítačové hry Mafia

Dechberoucí úvod Marka Vašuta

Ve vyprodaném sálu Fora Karlín pohasínají světla a vzrušené konverzace návštěvníků se ztišují na hladinu sotva slyšitelného šepotu. Tentokrát neřeší hudbu, jaké skladby je čekají nebo kdo koncert diriguje. Tentokrát vášnivě rozebírají, která úroveň Mafie je jejich oblíbená, vzpomínají, jak těžké bylo ztratit “fízly” nebo si vyměňují dnes již proslulé mafiánské hlášky.

Vášnivý šepot utichá až s příchodem Marka Vašuta, dabéra hlavní postavy hry, Tommyho Angela. „Jsem rád, že jsme se tu po těch letech potkali,” pronáší Vašut, zatímco se nad ním v ponurém světle vznáší obláček cigaretového dýmu. „Jsme rodina. A rodina se neopouští.” S těmito ikonickými slovy nastupuje orchestr Filharmonie Brno a hned první tóny nás odnáší na vlnách nostalgie do polygonových ulic města Lost Heaven.

Obrovský zájem fanoušků

V létě tomu bude osmnáct let ode dne, kdy si populární česká počítačová hra získala srdce zejména českých, ale i světových herních nadšenců. Pod vedením Dana Vávry se Illusion Softworks podařilo vydat hru, která kombinovala akční prvky se silným narativem inspirovaným snad všemi populárními gangsterskými filmy a knihami.

O úspěchu hry vypovídá také to, že se dočkala hned dvou neméně úspěšných pokračování. Je tak pochopitelné, že když se loni brněnské uskupení sdružující herní studia a vývojáře Game Dev Area rozhodlo uspořádat filharmonický koncert skladeb z Mafie, zájem veřejnosti byl obrovský.

„Brněnský koncert byl pro nás velkým úspěchem, a tak jsme se rozhodli událost zopakovat v Praze,” říká zakladatel Game Dev Area Jakub Bedecs. „Pokud se bude i nadále dařit, zvažujeme uvést další filharmonické koncerty s hudbou z českých her. Věříme, že lidé ocení nejen skvělou hudbu, ale také unikátní atmosféru, kterou se nám daří navodit,” uzavírá.

Unikátní audiovizuální zážitek

Koncert nabídl skutečně unikátní audiovizuální zážitek. Orchestr byl doprovázen videoprojekcí, na které diváci a posluchači mohli sledovat nejikoničtější části hry. Projekce si kolikrát vysloužila hlasitý smích nebo bouřlivý potlesk a výskot publika uprostřed skladby. Zatímco hudební puritáni by mohli protestovat, že takové projevování emocí patří spíše na fotbalový stadion, já se společně s davem královsky bavím a užívám si uvolněnou atmosféru.

Když dozněly poslední tóny a světla v sále se konečně rozsvítila, kolem je vidět pouze usměvavé tváře, které si právě užily návrat do jejich mladých let a zavzpomínaly na to, jak příjemné je být součástí jedné velké hráčské rodiny. A rodina. Rodina se neopouští.