Letiště Václava Havla v Ruzyni letos oslavilo 85. narozeniny a redakce Pražské Drbny se proto vydala podívat do míst, kam se běžný smrtelník jen tak nedostane. Většina lidí už prošla jeho terminály a halami, jak to na letišti funguje přímo na dráze, se ale dozví jen na speciální exkurzi.
Sraz je u prodeje suvenýrů v Terminálu 2, připojujeme se ke školní třídě. Průvodcem nám bude Miroslav Macháček, bývalý pilot, který za kniplem strávil třiatřicet let. Létal jako voják a pilotoval i dálkové lety po celém světě. Stále drží rekord nejrychlejšího letu z New Yorku do Prahy. Zvládl to za sedm hodin a sedm minut.
Projdeme klasickou kontrolou rámem, batohy, kovy, elektronika a pásky jsou prohlédnuty. Jedno z dětí přizná nožík, ovšem kuličkovku najdou až na obrazovce. Zabavuje se do konce exkurze. Vybraným otřou ruce kvůli kontaktu s drogami či výbušninami. Stopy po nich zůstávají na rukou ještě tři dny poté, i když si je myjete. Pak už nasedáme do autobusu na dvouhodinou prohlídku pražského letiště.
„Neznám letiště v Evropě, ani ve světě, kde by autobus s exkurzí byl deset metrů od letadla,“ říká pan Macháček. A má pravdu. Přes okno děti mávají do kokpitu pilotům, kteří se chystají vzlétnout. Na letišti se v autobuse můžeme pohybovat bez problémů, vždy ale musíme dát přednost letadlům. Na to upozorňují i značky na zemi.
Pan Macháček nás upozorňuje na pozici supervizora u letadla. Ten dostane stroj na starost hned od zastavení až po další spuštění motorů. Připojí si sluchátka k letadlu a komunikuje s posádkou. Zjistí, zda se na palubě nic nestalo, a pak zkontroluje stroj z venku. Když je vše v pořádku, sluchátka odpojí a na tělo letadla poklepe. Ano piloti ho slyší, vždy je přece plechové, směje se pan Macháček naší otázce.
Pod kola dostává letadlo špalky. Pilot totiž nemůže jen tak zatáhnout ruční brzdu, je zahřátá a mohla by se poničit.
Míjíme letadlo, na které u stojánky čeká záchranka i hasiči. „Mohlo se stát, že v letadle je cestující, který má problém. Hasiči jsou připraveni pro transport pacienta nebo pro pomoc s jeho oživováním,“ vysvětluje pan Macháček. Letadlo v takovém případě může přerušit trasu a přistát na nejbližším letišti. Hledají stevardky lékaře mezi pasažéry, tak jako ve filmech? Samozřejmě. Kapitán dostane informace a vše je pak na stevardech, kteří poskytnou první pomoc a pak hledají lékaře. Panu Macháčkovi během letu žádný z cestujících nezemřel, jednou se tam ale narodilo dítě.
Na ploše vidíme i další autobusy, ty, které rozváží cestující k letadlům. „Vejde se do nich až sto lidí, ale jen prvních patnáct si sedne,“ popisuje bývalý pilot. Autobusů využívají nízkonákladové společnosti, vyjdou totiž levněji než přistavení tunelů nástupních mostů
Když letadlo čeká na nové pasažéry, přijede k němu cisterna s palivem, pod zemí totiž rozvod není. Nádrže jsou uloženy v obou křídlech a v hlavní části centroplánu. Zároveň je letadlo napojeno na zdroj elektřiny, všechna bez rozdílu dostávají 115 voltů. Vytahují z nich zavazadla, nedojedené i zabalené občerstvení, uklízí se. Bagáž putuje do místní třídírny zapsaných zavazadel. Ta na Terminálu 2 probere sedm tisíc kufrů za hodinu, dohromady s prvním Terminálem je to pak deset.
Pondělí, 3. srpna 2020, 12:00
Letiště Václava Havla zažilo v posledních měsících nezvykle klidné období. Kvůli novému typu koronaviru klesl počet příletů a odletů na minimum. Nyní se provoz začíná pomalu vracet do normálu a ruku v ruce s tím roste šance, že se díky vynalézavosti...
U letadel připravených na odlet nemá obsluha čepice, upozorňuje nás pan Macháček. Jakmile by je totiž nasála vrtule motoru, mohl by se poničit. Nakládají se kufry, když je místo, tak i pošta. Vidíme i boxy se psy, ti jsou v klimatizovaných prostorách. Zvířata létat mohou, jen musí projít veterinární prohlídkou a mít čip a očkování. A splnit požadavky cílové destinace. „Byl jsem u toho, když nakládali gorilu Moju. Ta měla do Španělska celé letadlo pro sebe,“ vzpomíná kapitán. Prozradil, že jednou převáželi i delfína. „Byl v obrovské kádi a pořád ho polívali vodou,“ popsal.
Na letišti jsou dvě přistávací a startovací plochy, skoro kolmo k sobě. To se hodí, protože letadla musí startovat proti větru a podle toho se vybírají. „Se zadním větrem se startovat nedoporučuje. Proto musíme zvolit takovou dráhu, aby přední složka do čumáku byla co možná největší,“ vysvětluje pan Macháček.
Kromě toho musí piloti počítat ještě s hmotností svého nákladu, tedy zavazadel, paliva a samozřejmě lidí. Dělí se na děti do dvou let, do patnácti let a muže a ženy. Jejich počty se pak vynásobí průměrnou hmotností. Z celkové hmotnosti si pak pilot určuje rychlost, při které ještě na zemi bude moct bezpečně zastavit. Letadlo se rozjede a při rychlosti 150 až 170 kilometrů mírně zvedne čumák.
„Druhá je rychlost, ze které nezastaví. Třetí rychlost je ta, která je bezpečná při letu s jedním motorem, kolem 300 kilometrů,“ říká průvodce. Takový let pilot trénují každého půl roku. Stroj se od země odlepí při rychlosti kolem 250 kilometrů v hodině.
Projíždíme i kolem starého letiště, toho, které teď slaví velké narozeniny. V době, kdy ho stavěli, bylo ještě deset kilometrů od města. Poslední domy v Praze totiž tehdy byli na Vítězném náměstí.
Terminál se stále pyšní původním nápisem, využít ho pro širokou veřejnost ale nelze, nestačil by. Teď se rekonstruuje a v době českého předsednictví Evropské unii bude vítat zahraniční delegace.
První letadlo u něj přistálo 5. dubna 1937 a letělo z Piešťan přes Zlín a Brno. Dráha byla tehdy travnatá. Později ji zpevnili a až do 70. let, kdy ji přestali využívat, byla asfaltová. Dnes na ní letadla pouze parkují.
Foto Honza Faltus
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
