Stavba dlouho očekávaného propojení Karlína s Holešovicemi už se blíží ke konci. Štvanická lávka zanedlouho dosáhne Bubenského nábřeží a na jaře už se po ní projdou první lidé. Lávka je kromě užitku jedinečná i technicky. Použili na ni speciální beton, díky kterému vydrží dvě stě let, a je připravena i na povodně.
Lávku staví pro město společnost Skanska a.s. „Staví se podle plánu. Jsou vybetonovány všechny pilíře a obě dvě opěry, jak na karlínské, tak na holešovické straně. Na pilířích je postavena skruž a na nich jsou poskládány segmenty z UHPC,“ vysvětlil na místě redakci Pražské Drbny architekt a mostní inženýr Petr Tej, jeden z autorů projektu lávky. Tím druhým je architekt Marek Blank. Stavět se začalo v lednu minulého roku.
Jedná se o Ultra High Performance Concrete, speciální práškový kompozit. Podle Teje se jedná o materiál blízký betonu, zrno je ale velmi malé a v materiálu tak nevznikají póry. Nezatéká do něj voda a v zimě se z něj neodlupují vrstvy.
„Je ohromně trvanlivý a má výborné mechanické vlastnosti. Velkou pevnost v tlaku a velkou pevnost v tahu oproti normálnímu betonu,“ zdůraznil Tej. Konstrukce by tak měla vydržet dvě stě let. Pro porovnání, normální mosty se staví na sto let.
Segmenty vyrábí KŠ Prefa ve Štětí a na místo, kde lávku staví Skanska, je dopravují auta. Segmenty nad vodou ale budou přivezeny lodí.
Tej se svým týmem zvítězil v mezinárodní architektonické soutěži, kterou v roce 2017 vypsalo hlavní město. Stavbu tehdejší vedení magistrátu plánovalo už před povodněmi v roce 2002, při těch se ale ukázalo, že původní projekt Aleny Šrámkové je příliš nízký a lávku by nešlo postavit.
„Snažil jsem se most chápat jako minimalistickou sochu, je to jasná bílá linka, která se vine městskou krajinou. Zvolili jsme konstrukci, která nejde do výšky, a nezasahuje do panoramatu města," vysvětlil Tej.
„Jiné návrhy pracovaly s pylony, lanovými závěsy a byly poměrně vizuálně náročné k okolí Prahy. Chtěli jsme udělat pokornou konstrukci, aby byla velmi jednoduchá a obecná, jako je třeba Karlův most. Jen parapetní nosníky tvořící strohou linku, která propojí dva břehy,“ dodal Tej.
Výhodou lávky je podle architekta kromě propojení městských částí, i zpřístupnění jinak odříznuté Štvanice. Lidem tu nabídne park a přístup k vodě.
Zajímavostí lávky je fakt, že celá konstrukce je nad úrovní hladiny povodně z roku 2002. Až poslední část u holešovického pilíře bude postupně sklesávat na Bubenské nábřeží. V posledním poli je umístěn kloub a v případě povodně se lávka, tedy poslední pole, zvedne vertikálně o 3,2 metru. V opěře na holešovické straně je hydraulický píst, který se vysune a zdvihne část lávky nahoru.
„Myslím, že to byla jedna z věcí, díky které jsme vyhráli soutěž, protože většina návrhů bubenské nábřeží napojovala pomocí podélných ramp, nalevo i napravo a tím zastavěli velkou část nábřeží. My jsme ale sešli plynule na jeho úroveň,“ řekl Tej.
Pro tým to podle něj byla priorita. „Povodeň přijde jednou za deset let. Takže lepší vyzvednout lávku, než tam mít obrovské rampy a zastavět průhled na tržnici.“
Hydraulika se bude každý rok zkoušet v rámci protipovodňových cvičení.
Žádné komplikace během stavby podle Teje nenastaly, jediným překvapením bylo komplikované zakládání ve splavné části koryta Vltavy.
Kvůli chladnějšímu počasí jsou na stavbě vytápěné stany, ne pro pohodlí dělníků, ale pro lepší slepování segmentů. Je to jediná možnost, jak se dá stavět i přes zimu. Čekat na hezké počasí zkrátka nemohou.
Po dokončení samotné lávky budou ještě instalovat madla a elektroinstalace, upraví se terén pod lávkou.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.