Koněv, policejní ochrana a kritika magistrátu. Starostou už nebudu, říká Ondřej Kolář z Prahy 6

„Nějak mi přijde, že už nemám, co nabídnout“

Platí pořád to, že příští rok nehodláte znovu kandidovat na starostu?
Platí. Už jsem tu osmý rok a řekl jsem si, že by nebylo od věci pustit sem i někoho dalšího. Už mi do toho chybí i nějaký impuls.

Jde na pozici starosty vyhořet?
Jde. Jako všude jinde. Ta práce je zajímavá, ale na druhou stranu je velmi monotónní a nějak mi přijde, že už nemám, co nabídnout. A naopak mi přijde, že jsou tu lidé, kteří mají co nabídnout, tak proč bych jim překážel?

Jako třeba vaši místostarostové?
Například. Musím říct, že mám kliku, že v tomto volebním období se mi tu sešla dobrá parta, třeba můj statutární zástupce Jakub Stárek (ODS) je člověk, na kterého se můžu spolehnout. A vím, že kdyby on byl starosta po mně, je Praha 6 v dobrých rukou. Dalo by se pokračoval jak na pozici starosty, tak současně na pozici poslance, ale říkal jsem, že i kdybych se do Sněmovny nedostal, tak stejně už kandidovat nebudu.

V čem tkvěl tehdejší úspěch TOP 09, díky kterému jste se v roce 2014 stal starostou?
Když na to koukám zpětně, tak jsme přišli ve správnou dobu na správné místo. Topka byla tehdy ještě docela velká strana, navíc dojížděla euforie z kandidatury Karla Schwarzenberga na prezidenta, on tu dřív dělal senátora za Prahu 6, takže Praha 6 k němu má specifický vztah a taky si myslím, že Šestka je a vždycky byla dost konzervativní a pravicově orientovaná. A ODS, která tady dřív vládla neomezeně, si tu stihla vyrobit dost problémů a kauz, které místní štvaly.

„... obrovský černý bavorák s diplomatickou značkou stál na přechodu, uvnitř seděl tlustej chlap se zlatým řetězem, policisté ho žádali, jestli by mohl parkovat jinde a on se jim vysmíval do očí“

Vaší největší kauzou je odstranění sochy Koněva. Žije tahle kauza ještě ze strany Ruska?
Jasně, česká dezinformační scéna to má pořád jako téma a rozesílá řetězové maily o tom, že Kolář je ten, který jednou způsobí třetí světovou válku. Tuhle kauzu jsme my nevytvořili, tu vytvořilo Rusko. Celé to vzniklo tak, že někdo pořád poléval tu sochu růžovou barvou, my jsme ji pořád čistili, až jsme si jednou řekli, že to není možné dělat stále dokola, a tak jsme napsali slušný dopis na ruskou ambasádu o tom, že bychom chtěli řešit osud sochy, i když bychom nemuseli, protože socha je majetkem Prahy 6. Ruské straně jsme pořád dokola opakovali, že nechceme, aby socha zmizela nebo byla zničena, ale nelíbí se nám, že ji někdo pořád dokola polévá barvou, stojí nás to peníze, je z toho ostuda, tak ať to společně řešíme. Nakonec jsme jim nabídli, ať si sochu vezmou na svoji ambasádu, kterou na Praze 6 mají, nebo že jim ji prodáme a ať si ji třeba odvezou do Ruska, ale ten stav byl neudržitelný.

Jak reagovali?
Nastoupili na nás s tím, co si to dovolujeme, že tím přepisujeme dějiny. Pak nám řekli, že pokud chceme sundat Koněva, musíme sundat i Masaryka z Hradčanského náměstí. V tu chvíli mi došlo, že se Rusko zkrátka domluvit nechce, tak jsem se rozhodl, že si to vyřešíme po svém. Socha je teď v muzejním depozitu a máme smlouvu s Muzeem paměti XX. Století, takže socha bude vystavena v Domě pážat na Hradčanech, kde bude ochráněná a nikdo ji nebude ničit. Bude k tomu celá velká expozice věnovaná dějinám 20. století, sovětskému vlivu v Československu a roli maršála Koněva. Na místě sochy na náměstí Interbrigády bude pomník všem osvoboditelům Prahy, teď je vypsaná soutěž a do nějakého roku nebo roku a půl by mohl stát.

Naposledy Rusko zase v Praze rezonovalo kvůli Vrběticím. Tehdy byl zredukován počet ruských velvyslanců. Budou někteří vystěhovaní Rusové Praze 6 chybět?
Je tu spousta Rusů, které máme rádi, kteří jsou naši sousedi, jsou to lidé, kteří tu žijí a otevřeně nesouhlasí s tím, co se v Rusku děje. Pak tu ale byly i takové případy, kdy ruská diplomatická auta parkovala, jak se jejich řidičům zrovna chtělo. Vznikaly tady bizarní situace, kdy obrovský černý bavorák s diplomatickou značkou stál na přechodu, uvnitř seděl tlustej chlap se zlatým řetězem, policisté ho žádali, jestli by mohl parkovat jinde a on se jim vysmíval do očí. Takže ta část diplomatů, která se opravdu neuměla chovat, nám tu určitě chybět nebude. Musím ale říct, že jsem moc rád, že na Šestce jsou lidé, kteří toto dokáží rozlišit a neházejí všechny do jednoho pytle.

Foto: Gampe, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

„Dokud Rusko nepochopí, že učitelé nemůžou mít diplomatické pasy, tak škola bude zavřená“

Prahy 6 se vystěhování velvyslanců dotklo i tak, že škola pro děti ruských velvyslanců je prázdná. Budova je v majetku ruské federace. Vy chcete, aby se znovu otevřela a aby do ní mohli chodit žáci všech národností. Nedokážu si představit, že by se Rusko s Prahou 6 dokázalo po těchto incidentech bavit rozumně.
Rusko se s námi vůbec nebaví. A teď nemyslím s Prahou 6, ale s Českou republikou. Tím, že jsme vyhostili velkou část diplomatů, jsme jim sebrali exkluzivní postavení, které v Evropě měli. Nejsem sám, kdo říká, že ruská ambasáda v Praze sloužila pro řízení operací v celé Evropě. My jsme jim tuhle síť rozbili, ale teď k té škole. To je zkrátka nešťastný příběh. Rusko si kdysi dávno v minulosti vymohlo na Československu to, že učitelé, kteří na té škole pro ruské žáky učili, budou mít diplomatické pasy, což je naprostý blud a světová rarita. Diplomatický pas znamená možnost cestovat bez zadržení, nemuset se prokazovat na celní kontrole a například nedávat ke kontrole zavazadla. Když došlo po Vrběticích na diplomatické vyhošťování, tak mezi těmi vyhoštěnými byli i učitelé z té školy, která se následně zavřela. Rusko potom začalo zkoušet to, že aby se škola otevřela, musí se učitelům vrátit ty diplomatické výsady. Ještě to udělali tak, že jejich velvyslanec nejednal oficiálně s ministerstvem zahraničí, ale běžel na Hrad za Vratislavem Mynářem. Už jen tohle ukazuje, že Rusko není schopné jednat podle pravidel a podle zvyklostí.

Pojďme zpátky ke škole.
Dokud Rusko nepochopí, že učitelé nemůžou mít diplomatické pasy, tak škola bude zavřená. Navíc je tam problém s tím, že pozemek je český a budova je ruská. To se ale týká celé řady nemovitostí v Bubenči.

Má ale Praha 6 dostatek škol a školek?
To je bolavá pata nejen Prahy 6, ale celé Prahy, protože dětí přibývá a škol a školek je málo. My jsme přišli s iniciativou, že až se Rusko v uvozovkách odšpuntuje, mohla by se z jejich školy stát škola mezinárodní, kde ale vyučujícím jazykem bude Ruština. Myslím si, že by to bylo skvělé, Rusko je velká země, je v našem zájmu s ním mít korektní vztahy a myslím si, že je dobré pochopit jejich kulturu a naučit se jejich jazyk, pokud s nimi chceme jednat jako rovný s rovným. Myslím si, že je jen otázkou času, kdy oni sami přijdou na to, že by i pro ně byla výhra, kdyby se tu učilo rusky.

„... měl přijet nějaký člověk s ricinem, který měl být pro mě“

Umíte Rusky?
Rusky rozumím, když čtu nebo když někdo mluví pomalu, ale nemluvím. Neleze mi to do hlavy, ale když jsem byl dvacet dní zavřený kvůli Rusům, tak jsem četl články, které o mém případu vycházely v ruštině, tak jsem to navnímal.

Kde bylo to tajné místo, kam vás policie vzala?
To místo jsem s policií konzultoval, musím říct, že policie byla vstřícná, protože to místo jsem si nakonec já vybral, oni si ho samozřejmě prověřili, ale je to tady v Praze 6. Nikdo ale nevěděl, že tam jsem, ani moje rodina, jen jeden člověk z radnice. Tehdy ale bylo štěstí, že tehdy zrovna začínal covid, takže moje rodina byla na venkově a byl jsem v Praze sám. Rodina ale věděla, že jsem chráněný a že budu nějakou dobu mimo dosah.

Na základě čeho vás tehdy policie chránila?
Policie tehdy řekla, že mi hrozí tak vysoké nebezpečí, že mě musí izolovat. Až v izolaci jsem se dočetl, že měl přijet nějaký člověk s ricinem, který měl být pro mě, pro Pavla Novotného a pro Hřiba z magistrátu. To pak bylo interpretováno tak, že to byla roztržka mezi dvěma zaměstnanci ruské ambasády, přičemž jeden z nich si to měl celé vymyslet, ale jestli to tak opravdu bylo, to nevím. A nevím, jestli se to někdy dozvím.

„Když se Kulaťák dostaví, budou mít lidé další příležitost tady zůstat“

Pojďme zpět na území Prahy 6. V červenci 2021 se objevily vizualizace sportovní haly mezi ulicemi Na Petřinách a Pod Novým lesem. Jaká je dnes situace? Bude se na tomto pozemku s vyschlým rybníkem stavět?
Jde o pozemek, který patřil ČVUT a když to kupoval developer, říkali jsme mu, že by bylo dobré v tom místě mít školku, protože když tu vzniknou byty a o dvě ulice dál se budují další byty, tak poptávka bude vysoká a další školka je daleko. Nakonec se developer rozhodl, že nepostaví školku, ale sportovní halu, kterou tam lidi nechtějí a navíc na ploše, která je v územním plánu vedená jako vodní plocha, přičemž Praha má schválený klimatický plán, kde se píše, že vodní toky a plochy se budou rozšiřovat a nebudou se likvidovat. Abych řekl pravdu, aktuálně nevím, v jaké je to fázi, ale o celém projektu si myslím svoje.

Je Praha 6 zvyklá jednat s developery v tom smyslu, že oni budou na území Prahy 6 stavět, ale zároveň s nějakým ústupkem pro městskou část?
Jsme. Například ve Vokovicích u SK Aritma developer koupil pozemky a chtěl na nich stavět rodinné a činžovní domy. Na jednání jsme podepsali smlouvu, že na místě vznikne školka, kterou developer předá Praze 6 v rámci projektu za jednu korunu. Takhle si představuju jednání s developery.

Pojďme se teď věnovat pozemkům na Vítězném náměstí, které nedávno získalo konsorcium developerů od VŠCHT. Jaká je historie těchto pozemků?
Antonín Engel vytvořil ve dvacátých letech situační plán Dejvic, který se začal realizovat, ovšem když přišla druhá světová válka, budování se zastavilo. Plocha, která je před kampusem, kde bývají trhy, je v plánech profesora Engela zastavěná. Od dvacátých let až do dneška je to vedeno jako stavební pozemek a zatím nikdo se na tomto místě neodhodlal stavět. Když se mě na to někdo ptal, vždycky jsem odpovídal příkladem z New Yorku, kde je krásné náměstí Washington Square, ze kterého je nástup do kampusu newyorské univerzity. Podle návrhů profesora Engela měl být nástupem do toho našeho kampusu jakýsi vítězný oblouk. Tyto pozemky v minulosti připadly ČVUT, později, když se Vysoká škola chemicko-technologická v Praze oddělovala od ČVUT, pozemky připadly jí a když chemici začali zjišťovat, co budou s pozemky dělat, zjistili, že na tyto pozemky má předkupní právo developer Sekyra. Před deseti lety se chemici rozhodli, že pozemky prodají, protože potřebují peníze na rozvoj, nové laboratoře, výzkum a tak dále. Jednání se táhla, Sekyra se domluvil s Penta Real Estate a Kaprain, vytvořili konsorcium a před pár dny mi přišel dopis od pana rektora, že pozemky jsou prodané.

Jak se místo promění?
Asi před dvěma lety proběhla soutěž na novou podobu celého Vítězného náměstí, kterou vyhráli architekti pod vedením Pavla Hniličky, je to výborný architekt a urbanista. Navíc je z Prahy 6, takže se domácí člověk bude podílet na podobě Kulaťáku. A důležité je, že koncept, se kterým Hnilička vyhrál, se vrací k původnímu konceptu Antonína Engela z dvacátých let. V soutěži se počítalo s objemem budov, které mají vyrůst právě v tom čtvrtém kvadrantu náměstí. Teď je tedy míč na straně developerů, protože musí jít za námi a za hlavním městem s jejich představou, což bude proces podle mě asi na dva roky, než se všechno vyřeší a vypořádá. Myslím si, že municipalita by měla jít do jednání s tím, aby v těch budovách na Vítězném náměstí vznikla veřejná vybavenost, s čímž by měl pomoci územní plán, který určuje koeficienty, kde má kolik čeho být. Pozitivum vidím v tom, že půjde o velký bonus pro akademickou obec, protože vznikne nástupní brána do kampusu. Celou dobu, co jsem na radnici, vnímám, že nám sem přijde každý den 20 tisíc lidí, kteří ráno přijdou a odpoledne odejdou. Já to vidím tak, že když se Kulaťák dostaví, budou mít lidé další příležitost tady zůstat.

Stěhuje se na Šestku hodně nových obyvatel?
Stěhuje. A hodně se staví. Máme tu několik rozvojových území. Jde třeba o Ruzyni, kde developer koupil pozemky a počítá s výstavbou pro zhruba 10 tisíc lidí. Zároveň jsme se domluvili, že tam developer postaví čtyři školky a věnuje městu pozemek na stavbu nové školy. Podobná kapacitní zástavba se plánuje v Sedlci, což je tak trochu území nikoho mezi Prahou 6 a Suchdolem a teď se tam plánuje kudy pojede tramvaj. A přesně to je náš úkol, Praha 6 dokáže s developery vyjednat podobu projektu tak, aby tam byla dostatečná občanská vybavenost.

„Pan primátor Hřib nebyl ani na jedné radnici. Tohle hodně vypovídá o stavu pražského magistrátu“

Jaký je největší dopravní problém Prahy 6?
Trpíme tím, že není dostavěný ani vnější, ani vnitřní okruh. Co se týká vnějšího okruhu, zatím se nenašla síla, která by dokázala posadit všechny k jednomu stolu. Velký problém je, že současný primátor není schopný komunikovat s vládou, která je investorem vnějšího okruhu, to není město, je to věc ministerstva dopravy a ŘSD. Jenže když máme v Praze reprezentaci takovou, která neumí mluvit s vládou, pak těžko dosáhneme toho, že se něco postaví. Tím, že vnitřní okruh je víc dostavěný než ten vnější, tak vlastně supluje jeho funkci. Jako okrajová část Prahy trpíme tím, že veškerá doprava z východu na západ a ze západu na východ jede přes nás, protože jinak není možné Prahu objet. Nám tedy skrz obytnou zástavbu projede každý den 90 tisíc aut, která tam vlastně nemají co dělat. Už rok se snažíme vymoci návrh řešení z náměstka pro dopravu pana Scheinherra a on nám 104 dní není schopný odpovědět na oficiální poštu. Tak to potom holt řeším přes média a sociální sítě, aby lidi viděli, jakou si zvolili v Praze reprezentaci.

Kritiku na magistrát jsem od vás slyšel už víckrát. Chcete být primátor?
Ne.

Proč?
Vůbec nemám tu ambici, v komunální politice jsem si užil dost. Ale ono je to o lidech. Když byla primátorka Adriana Krnáčová, jako první udělala to, že si obešla všech 57 pražských radnic a se všemi starosty a starostkami si popovídala, dala jim vizitku a řekla jim, ať jí zavolají, když budou cokoliv potřebovat. Pan primátor Hřib nebyl ani na jedné radnici. Tohle hodně vypovídá o stavu pražského magistrátu.

Jak si myslíte, že se na vás na Šestce bude vzpomínat? Co se lidem vybaví, když se za deset nebo dvacet let řekne Kolář?
Koněv. Ale myslím si, že v dobrém. Musím říct, že mě to řešení, ke kterému jsme nakonec dospěli ne úplně těší, protože naše ambice nikdy nebyla tu sochu sundat. Chtěli jsme to dotáhnout do takového konce, aby tam ta socha zůstala jako memento doby a pomáhala Čechům se vyrovnat s naší bolestivou historií.

Jak to myslíte?
Máme osmdesát let po válce a lidi si pořád myslí, že Němci jsou náš největší nepřítel. Nebo Rusko. My jsme byli čtyřicet let krmení nějakou doktrínou a pořád si myslíme, že Koněv osvobodil Prahu. Velký kulový, Praha už byla dávno osvobozená, když sem Koněv přišel. Ale chtěl jsem, aby to byla taková vzdělávací pomůcka. Říkal jsem, nechme ho tady, napišme tam, co to bylo za člověka, co všechno udělal a voďme tam děti ze školy, které se budou učit o historii faktograficky, ne ideologicky.