Přesně třicet let uplyne v pondělí 21. června od chvíle, kdy z Československa odjel poslední sovětský železniční transport. Tuto událost si mohu lidé připomenout v Praze 6 od Dejvické až po Hradčanskou, kde je v červnu k vidění výstava s názvem Odchod 1991.

Před 40 lety, 29. května 1981, se v Praze na Pankráci otevřel Dům bytové kultury (DBK), který si dlouhá léta udržoval jedinečné postavení. Stavba se nachází nad stanicí metra Budějovická na Budějovickém náměstí. Architektkou budovy, která se stavěla od roku 1971, je Věra Machoninová. Po svém otevření byl DBK označen za dům století. Unikátní stavba je považována za jedno z nejvýznamnějších děl brutalistní architektury, a to nejen v Česku.

Po první světové válce, ve které působilo v Rusku, Itálii a Francii kolem 110 tisíc československých legionářů, si bojovníci po návratu domů začali uvědomovat, že je třeba udržet kontinuitu tradic legií a jejich zásad. Považovali to i za povinnost vůči asi 5000 spolubojovníkům, kteří ve válce padli. Po počátečních sporech uvnitř legionářské obce se nakonec před 100 lety, 22. května 1921, konal ustavující sjezd Československé obce legionářské (ČsOL). Obec od počátku spolupracovala s Junákem, českou odnoží skautingu, Sokolem a s několika vojenskými organizacemi. Členy ČsOl byli od počátku i vedoucí činitelé zahraničního odboje, jako například Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš. Obec přijala za svůj program zásady hlásané Masarykem a jeho Washingtonskou deklarací.

Budova Národního muzea v horní části Václavského náměstí v Praze byla slavnostně otevřena 18. května 1891. Národní muzeum bylo založeno 15. dubna 1818 jako Vlastenecké muzeum. Tehdy vzniklo z iniciativy několika významných příslušníků české šlechty, zejména Kašpara ze Šternberka, nejvyššího purkrabího hraběte Františka Antonína Kolovrata a hraběte Prokopa Hartmana. Organizačně se muzeum sestává z pěti odborných složek: Historického a Přírodovědeckého muzea, Knihovny Národního muzea, Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur a Muzea české hudby. Příspěvková organizace ministerstva kultury zaměstnává zhruba 500 osob. Generálním ředitelem je od roku 2002 Milan Lukeš.

Žižkov si dnes připomíná významné výročí, radnice Prahy 3 uspořádala k příležitosti oslav 140. výročí povýšení Žižkova na město sérii akcí, které oslavují historii i současnost městské části. Otevřena byla naučná stezka, zřízeny originální žižkovské pasy, odstartovala série podcastů s tematikou místní historie a na otevření čeká expozice Žižkov 1881 – 1922 v Galerii pod radnicí.

Lidé v hlavním městě si mohou události, ke kterým došlo před 76 lety, připomenout nejen symbolicky. Pietní místa v Praze je možné navštívit také osobně, a to za dodržení dostatečných rozestupů a hygienických opatření. Pražané najdou pomníčky ve svém okolí na interaktivní mapě. Díky ní je možné uctít hrdiny, kteří bojovali a umírali za svobodu, lidé mohou zapálit také virtuální svíčku.

Novou hru pro děti i dospělé a letní hraní pod širým nebem nadělí Divadlo Spejbla a Hurvínka mladšímu ze svých dvou protagonistů. Jedna z nejznámějších českých loutek, nezbedný syn Hurvínek, dnes slaví 95 let od chvíle, kdy se po boku svého přemoudřelého a často zmateného tatínka Spejbla poprvé objevil na pódiu.

Přesně před 95 lety, 21. dubna 1926, se v rodině učitelky a státního úředníka narodil Olbram Zoubek. Ze studenta, který měl v prvním ročníku na gymnáziu z kreslení trojku, se stal jeden z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Zasloužil se o vytvoření posmrtné masky Jana Palacha, Pomníku obětem komunismu na Petříně nebo Pomníku Milady Horákové na Smíchově nedaleko zastávky Santoška. Střídavě žil v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan. Olbram Zoubek zemřel 15. června 2017.

Jen málokterý cestující, který jede tramvají mezi zastávkami Urxova a Balabenka ví, že právě jede po nejstarším nepřetržitě provozovaném úseku pražských elektrických tramvají. Právě dne je tomu 125 let od začátku elektrické dráhy Praha – Libeň – Vysočany.

Dnes je to přesně 130 od začátku budování jedné z hlavních dominant Prahy, Petřínské rozhledny. Psal se rok 1891, kdy dělníci začali na holé pláni na kopci na Petříně budovat pětkrát menší napodobeninu Eiffelovy věže. Za normální situace navštíví Petřínskou rozhlednu až 700 tisíc lidí ročně.