Na Vánoce se každý těší, že usedne večer s rodinu ke společné večeři. Tráví společný čas, na Instagram nahrají šťastnou fotku, kde je všechno úžasné, lidé krásní a zdraví, všichni se milují a všechno je bezstarostné. Gratuluji, buďte rádi. Nám Ježíšek nadělil koronavir.

Pražská Drbna se rozvíjí a zpravodajství nabízí stále většímu počtu čtenářů, kteří chtějí vědět, co se děje v Praze. Buďte i vy součástí rozvoje našeho mladého nezávislého média. Čtenářům nabízíme možnost registrace, díky které jim neuniknou lákavá témata, důležité zprávy ani aktuální informace z hlavního města a okolí. Pro registrované čtenáře je však připravena i řada dalších výhod.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije. Přečtěte si, co zažívám třeba na obyčejné poště.

Jako moravská náplava v Praze se někdy cítím být cizincem. Život mimo domov mi však pomohl zpětně ocenit některé hodnoty. Přečtěte si vzpomínky na první Vánoce bez táty, na tradice ze Slovácka a Valašska a na to, co v člověku vyvolá, když mu někdo cizí řekne „Pomodli se, nebo maminku už nikdy neuvidíš."

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije.

Dominika Landsmana asi není potřeba nikomu složitě představovat. O zážitky z mateřské dovolené se rozhodl podělit s ostatními, a jelikož v dětství zkoušel psát pohádky a povídky, rozhodl se napsat knihu. Nejdříve založit vlastní blog, kde humorně, s nadhledem a cynismem popisoval dny prožité se svým synem. Pro velký úspěch se rozhodl převést své příběhy také do knižní podoby ve formě Deníčku moderního fotra. O své tvorbě se teď rozpovídal v rozhovoru pro Drbnu.

V nelehkých časech koronavirové pandemie je svět jednotnější. Lidé nosí ústenku, šátek i roušku, a ze zahalené tváře toho moc nevyčteme. Zvláště když při potkání často sklopí oči nebo odvrátí hlavu. Všimli jste si toho také? Navzájem se už po sobě tolik nedíváme. Vzhled je najednou relativní, skoro bych řekla bačkoru platný. Je tu ale zase prostor pečovat o svoji povahu a osobnost, uvědomit si, jak moc je skutečně důležité zdraví, na které tak často připíjíme a přejeme ho rádi k narozeninám a do nového roku.

Navlékám si ji ještě v autě. Parkuji v podzemní garáži obchodního domu. Vzhledem k situaci posledních dní je tu takové prázdno, že by se tu daly pořádat skejtové závody. Před odchodem si svůj nový módní doplněk ještě zkontroluji v odraze bočního okénka. Směju se, ale sám to na sobě nepoznám.

Co vyrobíme za kosmetiku, pokud odmítneme dovážet exotické suroviny přes půlku planety a nahradíme je těmi, které si sami v regionu dokážeme vypěstovat? Možná něco naprosto unikátního, co začne bavit nejen lokální trh. Na tento koncept vsadila rodina Saah