Káthmándú, hlavní město Nepálu, je populačně velké jako Praha. Takže nebyl problém najít jiný hotel. Potřebovala jsem jen někde nechat cestovní tašku po dobu večeře a na pár hodin si lehnout. Hned po půlnoci jsme totiž vyrážela místním minivanem na další letiště Ramechhap. Vnitrostátní lety do Lukly jsou odkloněné v hlavních trekařských sezónách na letiště Ramechhap. Mezinárodní letiště v Káthmándú Tribhuvan má co dělat, aby odbavilo mezinárodní lety.

Při jedné procházce v lese se psy jsem se zúčastnila debaty. Anička, která věděla, kam cestuji, potkala známou a ptala se: „Neuvěříš, kam jede?!“ Známá netušila, tak si nechala otázku zodpovědět. „Do Nepálu! No, není blbá?“, reagovala Anička. Dočkala se jen rozpačitého úsměvu a odpovědi „Vždyť je mladá, jen ať jede a užije si!“ S tím se Anička nesmířila a pokračovala: „A víš s kým jede? Sama!“ Na to už přišla odpovídající reakce: „No to je blbá!“

Trojice puberťáků a otec, který sice neprošel základním vojenským výcvikem, ale za léta strávená v turistickém oddíle nasbíral kupu zálesáckých dovedností. Střídavá péče se třemi teenagery musí být přeci brnkačka!

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se, že se vyjádřím k událostem, které se v posledních dnech dějí kolem týmu fotbalové Slavie. A přiznávám, že nejsem úplně nezaujatá.

Krásný optický jev na noční obloze, který jako první popsal Giovanni Domenico Cassini, je pro nás čím dál tím vzdálenější. Jak přibývá umělé osvětlení, schází dokonalá tma pro pozorování světelných a astronomických jevů.

Únor 2021 je za námi. Ti, kteří se připojili k akci Suchej únor, si dnes možná dají po měsíci pivo, víno nebo skleničku něčeho ostřejšího, aby se připravili na následující trávení času pouze v Praze bez možnosti vyjet za rekreací za hranice hlavního města, takže uvidíme, co přinese březen. Nicméně už teď víme, že únor na Pražské Drbně rozhodně nebyl suchej, přinesli jsme totiž opět spoustu zajímavých článků. Podívejte se na to nejlepší, co svým čtenářům nabídla redakce Pražské Drbny během února 2021.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije. V dalším příběhu se podíváme na nákup silonek tělové barvy.

První měsíc roku 2021 je za námi. Leden s oblibou označuji za takové pondělí mezi měsíci. Všechno je trochu línější, než jindy, všechno se tak trochu rozjíždí a my teprve zjišťujeme, co všechno vlastně budeme řešit. Naše pondělí, rozumějte leden, však v redakci rozhodně nebylo nijak pomalé. Pojďme se ohlédnout za tím nejlepším, co svým čtenářům nabídla redakce Pražské Drbny během ledna 2021.

Jmenuju se Tereza, jsem míšenka a jsem adoptovaná. V české společnosti si připadám tak trochu jako liči. Podobně jako banánové děti, které se narodily vietnamským rodičům, ale vyrostly v Evropě, se i já cítím uvnitř bílá, ale na povrchu vypadám prostě jinak. Rozhodla jsem se psát o svých zkušenostech s tím, jak se s touhle nálepkou v České republice žije. V dalším příběhu se podíváme na zámek Boskovice, kde jsem pracovala jako průvodkyně.